ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.652.2005.1
sp. zn. 33 Odo 652/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. F. K., proti žalované R. P. a. s., o zaplacení částky 48.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 246/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2005, č. j. 62 Co 481/2004-107, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2005, č. j. 62 Co 481/2004-107, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. března 2004, č. j. 34 C 246/2003-66, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. března 2004, č. j. 34 C 246/2003-66, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 48.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8% od 15. 7. 2001 do zaplacení, vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že v červenci 2001 byli v penzionu provozovaném žalobcem ubytováni zaměstnanci žalované. Z toho dovodil, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o ubytování podle §754 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) a že žalovaná je povinna fakturovanou cenu za ubytování zaplatit.
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. ledna 2005, č. j. 62 Co 481/2004-107, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej částečně změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. I on vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o ubytování podle §754 odst. 1 ObčZ, na jejímž základě vzniklo žalované právo na poskytnutí ubytování a služeb s ubytováním spojených a povinnost zaplatit žalobci cenu ubytování a služeb ve lhůtách stanovených ubytovacími řády. Žalovaná tuto povinnost nesplnila a žalobce se právem domáhá zaplacení žalované částky.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozovala z toho, že napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam. Ten spatřovala jednak v řešení otázky, zda lze o její platební povinnosti rozhodnout, aniž by k existenci této povinnosti byly provedeny jiné důkazy než faktura, jíž byla žalovaná částka účtována, jednak v rozporu rozhodnutí s hmotným právem. Tento rozpor podle přesvědčení žalované spočívá v tom, že i když je u smlouvy o ubytování dohoda o ceně ubytování podstatnou náležitostí, nebyl obsah smlouvy, tedy ani cena, v řízení tvrzen, natož doložen. Proto chybí základní předpoklad k tomu, aby byla tvrzená smlouva považována za platnou. Žalovaná v dovolání namítla, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to zejména proto, že bylo rozhodnuto o plnění ve výši, která nebyla tvrzena ani nevyplynula z provedených důkazů. Pokud pak měly soudy za to, že žalovaná měla označit důkazy ke svému tvrzení, že smlouva o ubytování nebyla uzavřena (což by ovšem bylo v rozporu s judikaturou dovolacího soudu), měly ji v tomto smyslu vyzvat a poučit podle §118a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“). Dovolatelka dále vytkla odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť se – stejně jako soud prvního stupně – nevypořádal s obsahem smlouvy, v němž chybí základní předpoklad pro uplatňování dlužné částky, t. j. ujednání o ceně. Žalovaná navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Své dovolací námitky pak žalovaná dále rozvedla v písemné reakci na vyjádření žalobce.
Žalobce v písemném vyjádření odmítl argumenty žalované s tím, že rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za správná a spravedlivá.
Podle článku II zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den vydání napadeného rozsudku bylo tedy v řízení o dovolání žalované postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „OSŘ“).
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 písm. b) a c) OSŘ. Podle písm. b) tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Tímto ustanovením však nemůže být přípustnost dovolání žalované založena, neboť napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal. Zbývá tedy přípustnost podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, podle kterého je dovolání přípustné proti rozhodnutím odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 OSŘ má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Ze znění citovaných ustanovení vyplývá, že dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) OSŘ]. Naproti tomu je zcela vyloučeno uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (srov. §241a odst. 3 OSŘ), a proto je dovolací soud povinen odvolacím soudem zjištěný skutkový stav převzít. Úspěšné uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) OSŘ, jímž lze namítnout, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak přichází v takovémto dovolání v úvahu jen za situace, kdy dovolací soud dospěje k závěru, že je dán zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, tedy že je dovolání přípustné. Sám o sobě však tento dovolací důvod přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ založit nemůže.
Nejvyšší soud České republiky se tedy zaměřil na výhrady žalované k právnímu posouzení věci, které jedině mohly vést k závěru o zásadním právním významu napadeného rozsudku, a shledal dovolání přípustným, neboť se – z níže uvedených důvodů – ztotožnil s námitkou, že otázka platnosti smlouvy o ubytování je v napadeném rozsudku řešena v rozporu s hmotným právem. Z téhož důvodu dospěl po přezkoumání rozsudku podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle §754 odst. 1 ObčZ ze smlouvy o ubytování vznikne objednateli právo, aby mu ubytovatel poskytl přechodné ubytování na dobu dohodnutou nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném (hotely, noclehárny, ubytovny a jiná zařízení). Podle odst. 2 za ubytování a služby s ním spojené je objednatel povinen zaplatit cenu ve lhůtách stanovených ubytovacími řády. Smlouvu o ubytování uzavírá objednatel s ubytovatelem. K platnosti této smlouvy nevyžaduje zákon zvláštní formu; jejími podstatnými náležitostmi jsou dohoda o místě, kde se ubytování poskytuje, o době, na kterou se ubytování poskytuje, a o ceně za ubytování. Bez dohody o těchto podstatných náležitostech nelze považovat smlouvu o ubytování za platně uzavřenou.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o ubytování. Tím, že z titulu této smlouvy přiznal žalobci požadované plnění, současně vyjádřil, byť ne výslovně, názor, že tuto smlouvu považuje za platnou. Závěr o tom, že smlouva byla uzavřena, je závěrem skutkovým, který dovolacímu soudu, jak už bylo uvedeno, nepřísluší přezkoumávat. Naproti tomu otázka platnosti smlouvy je součástí právního posouzení věci, jehož správnost žalovaná prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) OSŘ zpochybnila.
Soud prvního stupně, jak plyne z odůvodnění jeho rozsudku, vzal za prokázané, že v červenci 2001 byli v penzionu provozovaném žalobcem ubytováni zaměstnanci žalované, a pouze z tohoto zjištění dovodil uzavření smlouvy o ubytování. Takto zjištěný skutkový stav v sobě logicky zahrnuje závěr o tom, že bylo dohodnuto místo, kde se ubytování poskytuje, a nepřímo i závěr, že dohodnutou dobou, po kterou bude ubytování poskytováno, byl měsíc červenec 2001. Soud prvního stupně však neučinil žádný (rovněž skutkový) závěr v tom směru, jaká byla dohodnutá cena za ubytování, dokonce ani odkazem na fakturu ze 4. 7. 2001, jíž žalobce účtoval žalované nyní uplatňovanou částku. Z této faktury ostatně stejně neplyne, kolik měla dohodnutá cena za ubytování činit, neboť z ní není zřejmý ani počet dnů, které měli zaměstnanci žalované v penzionu strávit, ani počet osob, které byly v penzionu ubytovány, a tak cenu za osobu a den nelze v žádném případě dovodit. Z ničeho pak nevyplývá, že by byla dohodnuta paušální částka za jeden měsíc bez ohledu na počet ubytovaných osob a počet dnů ubytování. Odvolací soud zcela převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a ani on nevyslovil žádný závěr o tom, že byla dohodnuta cena ubytování a v jaké výši. Pokud na základě takto zjištěného skutkového stavu soudy obou stupňů dospěly k závěru o tom, že smlouva o ubytování, kterou považovaly za prokázanou, je platná, je zřejmé, že platnost smlouvy nezkoumaly z hlediska existence jedné z jejích podstatných náležitostí, t. j. ujednání o ceně. Takovéto právní posouzení věci ovšem odporuje ustanovení §754 ObčZ, podle kterého je ujednání o ceně ubytování podstatnou náležitostí smlouvy, takže jeho nedostatek má za následek neplatnost smlouvy. Soudy obou stupňů tedy sice posoudily věc podle správného právního předpisu (§754 ObčZ), ale tento předpis nesprávně (protože neúplně) vyložily. Tím je naplněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) OSŘ.
Dovolacímu soudu proto nezbylo, než podle §243b odst. 2 věty za středníkem OSŘ napadený rozsudek zrušit. Jelikož důvody zrušení platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá OSŘ).
Pokud jde o další dovolací námitky žalované, postačí uvést, že se částečně týkají skutkových závěrů, z nichž odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vycházel, a svým obsahem tedy jsou uplatněním – v tomto případě nepřípustného – dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 OSŘ. Vytýkané procesní vady se pak zrušovacím rozhodnutím dovolacího soudu staly bezpředmětnými a není nutno se jejich důvodností v tomto rozsudku blíže zabývat.
V dalším průběhu řízení budou soud prvního stupně, případně i soud odvolací vázány právním názorem, který byl vysloven v tomto rozsudku (§243d odst. 1 věta prvá ve spojení s §226 odst. 1 OSŘ). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2005
Vít Jakšič,v.r.
předseda senátu