ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.658.2004.1
sp. zn. 33 Odo 658/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně R. spol. s r.o. , proti žalované U. p. E., o zaplacení částky 3.241,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 20 C 207/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. srpna 2003, č. j. 14 Co 440/2003-34, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. srpna 2003, č. j. 14 Co 440/2003-34, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň – město rozsudkem ze dne 3. března 2003, č. j. 20 C 207/2002-27, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3.214,10 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 26. 1. 2001 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že žalovaná zastupovaná J. R. objednala u žalobkyně v žalobě specifikované zboží v hodnotě 3.214,10 Kč, které jí bylo dodáno a fakturováno pod č. VS 01000057. Cenu dodaného zboží žalovaná dosud přes urgence nezaplatila. Na podkladě takto zjištěného stavu věci soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná nesplnila svůj závazek z kupní smlouvy a shledal proto žalobu důvodnou.
Krajský soudu v Plzni usnesením ze dne 25. srpna 2003, č. j. 14 Co 440/2003-34, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vycházel ze zjištění, že žalovaná jako nově vzniklá politická strana byla zaregistrována na Ministerstvu vnitra ČR v rejstříku stran a hnutí dne 16. 2. 2002 a tímto dnem nabyla způsobilost mít práva a povinnosti a být účastníkem řízení. Řízení v dané věci bylo zahájeno dne 15. 2. 2002. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně pochybil, když přes neodstranitelný nedostatek podmínek řízení ve věci rozhodl. Proto jeho rozsudek podle §221 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. zrušil a řízení zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu „nesprávný postup a z něj vyplývající nesprávné rozhodnutí“. Namítá, že přestože odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal někdo, kdo k tomu nebyl oprávněn (již z textu odvolání je totiž patrné, že PhDr. P. T. nebyla oprávněna za žalovanou jednat a nemohla za ni činit právní úkony), odvolací soud odvolání podle §218 písm. b/ o. s. ř. neodmítl. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní) řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, 4 o. s. ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je podle §239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. dovolání přípustné. Poté přezkoumal napadené usnesení podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Žalobkyně v dovolání vytýká odvolacímu soudu, že pochybil, když nepostupoval podle §218 písm. b/ o. s. ř. Podle tohoto ustanovení odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn; v takovém případě rozhoduje, aniž by byl oprávněn zkoumat věcnou stránku napadeného rozhodnutí a jemu předcházející řízení. Odvolání je řádným opravným prostředkem, který lze podat proti rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. Podat ho může pouze účastník řízení, případně vedlejší účastník za předpokladu, že jeho úkon neodporuje úkonu účastníka řízení (srov. §201 o. s. ř.).
Lze přisvědčit dovolatelce, že z obsahu odvolání směřujícího proti rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 3. března 2003, č. j. 20 C 207/2002-27, resp. z jeho obsahové konkretizace, je zcela zřejmé, že odvolatelka PhDr. Pavla Tišerová jej nepodala jménem žalované. Výslovně v něm totiž vylučuje, že by žalovanou v daném řízení zastupovala, naopak připomíná, již v srpnu 2000 doručila přípravnému výboru žalované oznámení, že ukončila svou činnost v jejím přípravném výboru a přípravný výbor vzal tuto rezignaci na vědomí. Že jde o vlastní podání PhDr. P. T. nasvědčuje jak argumentace v něm obsažená (odvolatelka uvádí, že je jí „nepříjemné, že se celá záležitost dotkla její osoby“ a že za vzniklý dluh a následný právní spor nenese žádnou osobní odpovědnost), tak skutečnost, že odvolání je opatřeno pouze podpisem PhDr. P. T. (tedy jménem a příjmením fyzické osoby bez označení, že by vystupovala jako zástupce právnické osoby).
Protože PhDr. P. T. odvolání nepodala jako zástupce žalované a sama nebyla účastníkem řízení, příp. vedlejším účastníkem řízení, nepříslušelo jí právo podat opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud pochybil, když z podnětu takového podání přezkoumal jím napadené rozhodnutí, příp. řízení, které předcházelo jeho vydání, včetně podmínek tohoto řízení. Dovolací důvod, který vycházel z argumentu zatíženosti řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) byl tudíž uplatněn důvodně. Dovolací soud proto rozhodnutí odvolacího soudu podle §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu