ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.665.2004.1
sp. zn. 33 Odo 665/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců a) Ing. Z. G., a b) V. T., proti žalovaným 1) Ing. J. H., 2) P. M., 3) T. M., a 4) V. V., o zaplacení částky 118.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 348/93, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. ledna 2003, č. j. 8 Co 949/2002-138, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. ledna 2003, č. j. 8 Co 949/2002-138, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. ledna 2003, č. j. 8 Co 949/2002-138, odmítl jako opožděné odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. prosince 1999, č. j. 23 C 348/93-90, jímž byl zamítnut návrh žalobců, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně se společností H., s. r. o., které tato povinnost byla uložena rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. září 1996, č. j. 23 C 348/93-43, každému ze žalobců částku 59.200,- Kč, bylo zastaveno řízení proti dalšímu žalovanému L. R., bytem O. – S. K., S. n. 19, zemřelému dne 2. 12. 1998, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Odvolací soud dovodil, že rozhodnutí soudu prvního stupně „bylo žalobcům, konkrétně jejich právnímu zástupci JUDr. J. J., doručováno do vlastních rukou, a jak vyplývá z doručenky založené ve spise, toto rozhodnutí bylo doručeno dne 14. 3. 2000, což právní zástupce žalobců stvrdil razítkem a podpisem na doručence“. Lhůta k podání odvolání tak počala plynout dne 15. 3. 2003 a její konec připadl na středu dne 29. 3. 2000. Jelikož odvolání bylo podáno osobně u soudu prvního stupně až dne 12. 4. 2000 a žádost žalobců o prominutí zmeškání lhůty k odvolání byla zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. listopadu 2000, č. j. 23 C 348/93 - 107, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 26. února 2001, č. j. 8 Co 1257/2000 - 115, jde o zjevně opožděné odvolání. Odvolací soud je proto odmítl (§218 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „o. s. ř.“).
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. Namítli nesprávnost závěru odvolacího soudu, že odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně byl zástupci žalobců JUDr. J. J. doručen do vlastních rukou dne 14. 3. 2000. Uvedený závěr odvolací soud učinil, aniž se zabýval tím, že jejich zástupce byl v době od 13. 3. 2000 do 17. 3. 2000 na dovolené v R. Nemohl tedy osobně doručovaný rozsudek převzít a doručenku opatřit razítkem a podpisem. Učinila tak a rozsudek převzala J. J. (jak vyplývá ze zřetelného podpisu na doručence), která ovšem není advokátní koncipientkou ani jiným zaměstnancem JUDr. J. J., nýbrž je zaměstnancem JUDr. M. K., s nímž má uzavřený pracovní poměr a který ji pověřil přebíráním písemností doručovaných advokátní kanceláři. Ve smyslu §48 odst. 3 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2000) se tedy nemohlo jednat o účinné doručení, od něhož se začala odvíjet lhůta k podání odvolání, neboť odvoláním napadené rozhodnutí nepřevzal zaměstnanec zástupce žalobců, ale zaměstnanec JUDr. M. K. Okolnost, že JUDr. J. J. a JUDr. M. K. vykonávali advokacii ve společné advokátní kanceláři, přitom pokládají žalobci za nerozhodnou. Z uvedených důvodů navrhli usnesení odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále opět jen „o. s. ř.” (srovnej část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 2 o. s. ř.) a že je podle §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu §242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Dovolací námitky žalobců lze po obsahové stránce (§41 odst. 2 o. s. ř.) podřadit dovolacímu důvodu uvedenému v §241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř., mířícímu na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu je vadné.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování mimo jiné tehdy, jestliže soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, přičemž byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci práva.
Podle §158 odst. 2 věty první o. s. ř. se stejnopis písemného vyhotovení rozsudku doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou. Podle §49 odst. 1 věty první o. s. ř. má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Podle §48 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř. písemnosti určené advokátu mohou být doručovány také advokátním koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u advokáta pracovně činní a byli jím pověřeni přijímáním zásilek.
Z obsahu spisu plyne, že rozsudek soudu prvního stupně byl v souladu s §49 odst. 1 a §158 odst. 2 o. s. ř. doručován zástupci žalobců JUDr. J. J. coby advokátovi do vlastních rukou na adresu O., J. náměstí 8, kde má sídlo jeho advokátní kancelář. Z doručenky od zásilky s rozsudkem soudu prvního stupně je zřejmé, že její převzetí dne 14. 3. 2000 bylo stvrzeno otiskem razítka „J+K advokátní kancelář JUDr. J. J., JUDr. M. K., J. n.. 8, O. 1“ a čitelným podpisem „J.“. Odvolání žalobců proti tomuto rozhodnutí bylo podáno osobně u soudu prvního stupně dne 12. 4. 2000. Zástupce žalobců v podání ze dne 3. 4. 2001, jímž doplnil odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, zpochybnil účinky doručení napadeného rozhodnutí ve smyslu §48 odst. 3 o. s. ř. s tím, že se v době jeho doručování v místě nezdržoval a podpis, jímž je doručenka opatřena, je podpisem J. J., která však není jeho koncipientkou či jiným zaměstnancem pověřeným k přijímání zásilek. K prokázání svého tvrzení připojil pracovní smlouvu J. J. ze dne 20. 9. 1999, kterou s ní uzavřel JUDr. M. K., a navrhl učinit dotaz na Okresní správu sociálního zabezpečení ve F., zda a případně které zaměstnance měl v roce 2000 přihlášeny k pojištění.
Za této situace, kdy nebylo ověřeno tvrzení zástupce žalobců, že rozsudek soudu prvního stupně dne 14. 3. 2000 nepřevzal a že jej nepřevzala ani některá z osob vyjmenovaných v §48 odst. 3 o. s. ř., nelze spolehlivě učinit závěr, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo žalobcům doručeno. Vycházel-li odvolací soud při posuzování včasnosti odvolání ze zjištění, že rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 1999, č.j. 23 C 348/93-90, byl zástupci žalobců doručen dne 14. 3. 2000, vzal za prokázanou skutečnost, která nemá oporu v provedeném dokazování a je přitom významná pro rozhodnutí věci při aplikaci práva, konkrétně při posouzení včasnosti odvolání ve smyslu ustanovení §204 odst. 1 o. s. ř.
Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř. tak nelze napadené usnesení odvolacího soudu považovat za správné. Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud znovu rozhodne též o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 9. března 2005
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu