ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.693.2005.1
sp. zn. 33 Odo 693/2005-215
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně M. H., proti žalovanému Ing. R. H., o určení doby plnění soudem, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 C 557/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. října 2004, č. j. 5 Co 1806/2004-182, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 1.625,- Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 29. června 2004, č. j. 6 C 557/2001-148, zamítl žalobu na určení, že „pohledávka žalobkyně proti žalovanému ve výši 338.000,- Sk je splatná ve formě měsíčních splátek po 5.000,- Sk splatných vždy do 15. dne každého měsíce počínaje dnem právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek“, a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29. října 2004, č. j. 5 Co 1806/2004-182, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že se žalobkyni nepodařilo prokázat její tvrzení, že žalovanému dne 25. 11. 1997 půjčila 400.000,- Sk za současného ujednání, že peníze vrátí, až to budou poměry jeho a jeho manželky dovolovat. Jinými slovy nepodařilo se jí prokázat existenci závazku žalovaného, z něhož by vyplývala jeho povinnost žalobkyni plnit.
Podle článku II, bodu 3 přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 4. 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 29. 10 2004, Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. října 2004, č. j. 5 Co 1806/2004-182, není podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. přípustné a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není jím naopak dovolací důvod, kterým je možno namítat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.), ani dovolací důvod, jímž lze vytýkat existenci vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Žalobkyně v dovolání výslovně uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Jeho prostřednictvím odvolacímu soudu vytkla, že (stejně jako soud prvního stupně) neprovedl všechny jí navržené důkazy (zvláště výslech svědků M. M. a JUDr. J. T.) a nepřihlédl ani k čestnému prohlášení M. M. předloženému při jednání. Přitom tyto důkazy byly způsobilé prokázat její žalobní tvrzení. Další námitkou, že soudy vzaly v úvahu pouze ničím nepodloženou výpověď žalovaného a nebraly zřetel na ostatní okolnosti vyšlé v řízení najevo, ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. V případě, že je přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. teprve zvažována, nemají však tyto námitky žádnou právní relevanci a dovolacímu soudu nepřísluší správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto dovolacích námitek přezkoumávat.
Se zřetelem k výše uvedenému dovolací soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, a §146 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady dovolacího řízení, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.550,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. e/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu