ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.962.2004.1
sp. zn. 33 Odo 962/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně … pojišťovny České republiky, proti žalovanému P. I., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 232.135,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 36 C 268/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. února 2004, č. j. 38 Co 45/2004-56, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. února 2004, č. j. 38 Co 45/2004-56, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 5. září 2003, č. j. 36 C 268/2002-47, zastavil řízení, v němž se žalobkyně domáhala na žalovaném jako dědici po zemřelém PhDr. P. K. (dále jen „zůstavitel“) zaplacení celkové částky 232.135,- Kč se 7% úrokem z prodlení od 18. 6. 2002 do zaplacení z titulu poměrné části nedoplatku pojistného na zdravotní pojištění a penále za pozdní platby tohoto pojistného, které měl zůstavitel vůči ní ke dni svého úmrtí. Současně rozhodl o nákladech řízení. Dovodil, že rozhodnutí ve věci brání tzv. překážka věci pravomocně rozsouzené, neboť žalobkyně má právo na plnění ohledně žalované částky již na základě vlastních pravomocných platebních výměrů vydaných za života zůstavitele. Jedná se o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, a proto bylo postupováno podle §104 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 27. února 2004, č. j. 38 Co 45/2004-56, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Nesouhlasil sice se závěrem soudu prvního stupně o tom, že projednání věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, ale dospěl k závěru, že v této věci není dána pravomoc soudu. Ve smyslu §53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, jsou totiž k rozhodování o nedoplatcích pojistného na zdravotní pojištění a o penále za pozdní platby pojistného v prvním stupni příslušné zdravotní pojišťovny a na toto rozhodování se vztahují předpisy o správním řízení. Proto je rozhodnutí podle §104 odst. 1 OSŘ na místě. Postoupení věci po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu nepřichází podle názoru odvolacího soudu v této věci v úvahu, jelikož orgánem příslušným k rozhodnutí je sama žalobkyně.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, v němž namítla, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Setrvala na námitce, že ustanovení §53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. nelze aplikovat ve vztahu k dědicům plátce pojistného, kteří podle §470 občanského zákoníku odpovídají do výše nabytého dědictví za dluhy zůstavitele, a tuto námitku v dovolání podrobně rozvedla. Navrhla, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl zamítnutí dovolání a ve svém vyjádření poukázal na to, že pohledávka žalobkyně za zůstavitelem byla přihlášena až po skončení dědického řízení a že s ohledem na přihlášky dalších věřitelů byl podán návrh na obnovu dědického řízení.
Nejvyšší soud České republiky po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem, že je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) OSŘ a že jsou splněny i další podmínky dovolacího řízení vyplývající z §241 a §241a odst. 1 OSŘ, přezkoumal napadené usnesení podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že i když s dovolacími argumenty žalobkyně nelze souhlasit, není možno napadené usnesení považovat za správné.
Otázkou, zda jsou k rozhodování ve věcech pojistného na veřejné zdravotní pojištění včetně penále příslušné v prvním stupni zdravotní pojišťovny i v případě, že plátce pojistného – účastník správního řízení – zemřel, se Nejvyšší soud ČR zabýval podrobně již v usnesení ze dne 9. ledna 2003, sp. zn. 33 Odo 907/2002, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 65/2003, a dospěl k závěru, že tomu tak je. Od právního názoru vysloveného v tomto rozhodnutí (na jehož obsah lze pro stručnost plně odkázat) nemá dovolací soud důvodu se odchýlit ani v tomto případě. Napadené usnesení odvolacího soudu je tedy – pokud jím bylo pro nedostatek pravomoci soudu rozhodnuto o zastavení řízení – v souladu s ustálenou judikaturou.
Podle §104 odst. 1 OSŘ jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů, postoupí soud věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány. Rozhodnutí, ve kterém se soud omezí pouze na výrok o zastavení řízení pro nedostatek své pravomoci, je nepřípustné; v usnesení o zastavení řízení je soud povinen vždy (s výjimkou zastavení řízení pro nedostatek pravomoci českých soudů) rozhodnout, kterému správnímu orgánu věc postupuje. Neexistence takového výroku se rovná účinkům denegationis iustitiae (srov. např. Občanský soudní řád, komentář, vydaný nakladatelstvím C. H. Beck, 5. vydání 2001, str. 290). V posuzovaném případě odvolací soud o postoupení věci příslušnému orgánu nerozhodl, veden právním názorem, že takovéhoto výroku není třeba, je-li tímto orgánem sama žalobkyně. S tímto názorem ovšem nelze souhlasit, neboť žalobkyně je správním orgánem příslušným o uplatněném nároku v prvním stupni rozhodnout a je pouze na ní, jak bude dále v souladu s předpisy o správním řízení postupovat. Postoupení věci žalobkyni bylo tedy na místě, jak je ostatně konstatováno i ve shora uvedeném publikovaném rozhodnutí.
Shora uvedeným pochybením odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) OSŘ]. K ní je dovolací soud povinen v případě přípustného dovolání přihlédnout, i když nebyla v dovolání uplatněna (§242 odst. 3 věta druhá OSŘ), a tak nezbylo, než podle §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 OSŘ napadené usnesení zrušit a vrátit věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. ledna 2005
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu