ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.113.2005.1
sp. zn. 4 Tz 113/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 6. září 2005 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. H., proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2005 sp. zn. 90 Nt 101/2004, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením Městského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2005 sp. zn.90 Nt 101/2004 a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §278 odst. 1 a §283 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného R. H.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Brně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. 14 T 61/2003 byl obviněný R. H. uznán vinným návodem k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. b), §250 odst. 1 tr. zák. a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 , §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterých se dopustil v měsíci září 2002 a dne 26. 9. 2002, za což mu byl uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 2. 5. 2003 a právní moci nabyl dne 13. 5. 2003. Trestní list na Rejstřík trestů byl podle obsahu spisu odeslán dne 20. 5. 2003.
Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2003 sp. zn. 3 T 90/2003 byl obviněný R. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., jenž spáchal dne 19. 3. 2002 a byl za něj odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 120 hodin. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 14. 8. 2003 a téhož dne nabyl právní moci.
Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně podala k tamnímu městskému soudu dne 14. 4. 2004 návrh na povolení obnovy řízení ve prospěch obviněného R. H., ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 90/2003, s tím, že trestním příkazem vydaným v této věci byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 120 hodin. V době vydání tohoto trestního příkazu však Městskému soudu v Brně nebylo známo a z opisu rejstříku trestů nebylo možno zjistit, že obviněný R. H. v té době již měl uložen tento druh trestu, a to na základě trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. 14 T 61/2003. U obviněného tak došlo vydáním trestního příkazu Městským soudem v Brně ze dne 22. 5. 2003 sp. zn. 3 T 90/2003 k porušení ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák., tedy k uložení celkově 520 hodin trestu obecně prospěšných prací, když zákon připouští maximální výměru tohoto trestu 400 hodin.
Městský soud v Brně o tomto návrhu rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 12. 4. 2005 usnesením sp. zn. 90 Nt 101/2004 tak, že jej podle §283 písm. d) tr. ř. zamítl. Právní moci citované usnesení nabylo dne 13. 5. 2005. V jeho odůvodnění městský soud konstatoval, že v ustanovení §278 odst. 1 tr. ř. se váže možnost zohlednění nových skutečností nebo důkazů v případě rozhodnutí o trestu, pouze na nepoměr tohoto pravomocně uloženého trestu ke stupni společenské nebezpečnosti tohoto trestného činu nebo k poměrům pachatele, anebo by uložený druh trestu musel být v rozporu s účelem trestu. Dospěl k závěru, že mezi těmito taxativně vymezenými podmínkami obnovy řízení není důvod spočívající v uložení trestu v nesprávné výměře, kdy byla překročena maximální možná výměra trestu obecně prospěšných prací, stanovená pro tento druh trestu a konstatuje, že posléze uložený trest obecně prospěšných prací nebyl v nepoměru ke stupni společenské nebezpečnosti činu pro společnost ani k poměrům pachatele. Uvádí, že je toho názor, že v daném případě není rozhodující tato subjektivní stránka znalostí dřívějšího rozhodnutí, nýbrž ve prospěch obviněného zjištěný objektivní stav. Současně připouští, že pochybením, ke kterému došlo trestním příkazem Městského soudu v Brně sp. zn. 3 T 90/2003 byl porušen zákon jednak v ustanovení §45a odst. 1 tr. zák., neboť uložený trest převyšuje nejvyšší možnou výměru a navíc měl být obviněnému ukládán souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák., Dále konstatuje, že dospěl k závěru, že toto pochybení soudu je možno napravit aplikací jiného mimořádného opravného prostředku, a to stížností pro porušení zákona podle §266 tr. ř., kdy je zcela nepochybné, že byl porušen zákon v neprospěch obviněného. Proto dále konstatuje, že v podstatě z formálních důvodů, nezbylo soudu než žádost o obnovu řízení podle §283 písm. d) tr. ř. zamítnout.
Proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2005 sp. zn. 90 Nt 101/2004 podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. H. Stěžovatel v ní nesouhlasí s právními závěry městského soudu zejména proto, že předchozí odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. 14 T 61/2003, který nabyl právní dne 13. 5. 2003, nebylo Městskému soudu v Brně ve věci téhož obviněného vedené pod sp. zn. 3 T 90/2003 známo a tento soud proto vycházel z neúplně zjištěného skutkového stavu věci v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí, což ovlivnilo i jeho zhodnocení všech shromážděných důkazů, a to i z hlediska volby uložení druhu a výměry trestu.
Dále poukázal, že Městský soud v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 90/2003 neměl v době rozhodování k dispozici trestní spis Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 14 T 61/2003 a nemohl proto objektivně a odpovědně vyhodnotit konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti jednání pachatele podle §3 odst. 4 tr. zák., zejména při hodnocení osoby pachatele. Osoba pachatele přitom spoluurčuje stupeň nebezpečnosti jednotlivého trestného činu pro společnost, která vyplývá z jeho chování ve společnosti, přičemž hodnocení osoby pachatele nesmí být jen pouhou registrací osobních dat obviněného, bez hlubšího rozboru jeho osobnosti, ve vztahu k jeho protispolečenské činnosti a k ostatním hlediskům uvedeným v ustanovení §3 odst. 4 tr. zák., mezi které patří i znalost jeho předchozí trestné činnosti, způsob jejího spáchání, motiv a pohnutky, které ke spáchání trestné činnosti vedly. Teprve po zjištění těchto skutečností lze v souladu s ustanoveními §27 a §31 odst. 1 tr. zák., zvolit a uložit pachateli odpovídající druh a výměru trestu.
V předmětné trestní věci uložením dalšího trestu obecně prospěšných prací došlo k překročení nejvyšší přípustné výměry trestu obecně prospěšných prací o 120 hodin a jedná se o trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Navíc nedošlo k uložení trestu souhrnného podle §35 odst. 2 tr. zák., pro jehož uložení byly splněny všechny zákonné podmínky, protože bylo zjištěno, že v daném případě se obviněný trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2003 sp. zn. 3 T 90/2003, dopustil dříve, než mu byl doručen trestní příkaz Okresního soudu Ostrava ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. 14 T 61/2003, který převzal dne 2. 5. 2003.
Stěžovatel vyjádřil názor, že po zjištění nových skutečností, kterými bezesporu je předchozí odsouzení R. H. trestním příkazem Okresního soudu Ostrava ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. 14 T 61/2003, bylo možno cestou obnovy řízení ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 90/2003 zjednat nápravu. Ve věci byly dány podmínky pro obnovu řízení ve smyslu §278 odst. 1 tr. ř., neboť vyšly najevo nové skutečnosti, vzhledem k nimž byl původně uložený trest ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Protože tyto skutečnosti nebyly soudu původně ve věci rozhodujícím známy, jsou dány podmínky pro obnovu řízení v řízení skončeném trestním příkazem Městského soudu v Brně sp. zn. 3 T 90/2003 a nikoliv podmínky k podání stížnosti pro porušení zákona, jak uvedl Městský soud v Brně v usnesení ze dne 12. 4. 2005 sp. zn. 90 Nt 101/2004. Proto je nutno konstatovat, že tímto usnesením městského soudu došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného v ustanovení §283 písm. d) tr. ř.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Městského soudu v Brně a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. H. v ustanovení §283 písm. d) tr. ř. Dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil, včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbydou svého podkladu a poté aby bylo postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Názor prezentovaný Městským soudem v Brně v napadeném usnesení Nejvyšší soud odmítá. V této souvislosti je třeba poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2004 sp. zn. 4 Tz 10/2004, v němž byla řešena totožná problematika, týkající se důvodnosti povolení obnovy řízení kvůli nesprávnému výroku o trestu, jako je tomu v případě obviněného R. H.
Nejvyšší soud v tomto rozsudku mj. zdůraznil, že obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, jehož účelem je odstranit nedostatky ve skutkovém zjištění některých pravomocných rozhodnutí v těch případech, kdy příčiny zjištěných nedostatků vyšly najevo po právní moci původního rozhodnutí. Příčinami jsou zde nové skutečnosti nebo důkazy, které odůvodňují tento mimořádný průlom do nezměnitelnosti a závaznosti rozhodnutí daných v trestním řízení. Jsou-li dány podmínky obnovy řízení a není-li obnova vyloučena, je její povolení obligatorní.
Podle §278 odst. 1 tr. ř. se povolí obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
Za nové skutečnosti se považují takové skutečnosti, které nebyly předmětem dokazování nebo zjišťování před rozhodnutím, jehož se návrh na obnovu týká. Skutečností dříve příslušnému orgánu neznámou je objektivně existující jev, který v téže věci nebyl dokazován, ale může mít vliv na zjištění skutkového stavu v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Takovou skutečností může být nepochybně i fakt, že obviněný byl v jiné trestní věci pravomocně odsouzen.
Z hlediska výroku o trestu je další podmínkou obnovy řízení, že v důsledku nové skutečnosti, ať již této skutečnosti samotné nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve, by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. S ohledem na okolnosti projednávané trestní věci předchozí pravomocné odsouzení obviněného může mít značný vliv na hodnocení osoby obviněného jako pachatele trestného činu a tím i na hodnocení konkrétní společenské nebezpečnosti spáchaného trestného činu (§3 odst. 4 tr. zák.), a tedy i na stanovení druhu trestu a jeho výměry (§31 odst. 1 tr. zák.).
V projednávané trestní věci sp. zn. 3 T 90/2003 obviněného R. H. bylo prokázáno, že Městskému soudu v Brně nebylo a ani objektivně nemohlo být známo, že obviněný byl dříve odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. 14 T 61/2003, jehož právní moc nastala dne 13. 5. 2003.
V daném případě bylo předchozí odsouzení obviněného R. H. trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě za trestné činy podvodného charakteru významnou skutečností z hlediska hodnocení osoby obviněného, jako pachatele dalších úmyslných trestných činů, která se musela promítnout do úvah o stanovení druhu a výměry trestu. Tento závěr je umocněn skutečností, že všechny předmětné trestné činy (podle §10 odst. 1 písm. b), §250 odst. 1 tr. zák., podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a podle §250 odst. 1 tr. zák.) jsou ve vztahu vícečinného souběhu, z čehož vyplývá, že obviněnému R. H. měl být ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 90/2003 správně uložen souhrnný trest za všechny sbíhající se trestné činy při zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. 14 T 61/2003.
V důsledku skutečnosti, že Městskému soudu v Brně nebylo známo předchozí pravomocné odsouzení obviněného trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě, byl mu trestním příkazem Městského soudu v Brně uložen další trest obecně prospěšných prací, který společně s nevykonaným trestem téhož druhu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě přesáhl o 120 hodin maximální výměru stanovenou trestním zákonem pro tento druh trestu (viz ust. §45a odst. 1 a §36 tr. zák.).
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několik samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu ustanovení §278 odst. 1 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše. Pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 120 hodin, ve zřejmém rozporu s jeho účelem. Není proto opodstatněný názor Městského soudu v Brně, prezentovaný v jeho usnesení ze dne 12. 4. 2005 sp. zn. 90 Nt 101/2004, že v dané věci není dán žádný z důvodů pro povolení obnovy řízení uvedených v ustanovení §278 odst. 1 tr. ř., a že vzniklé pochybení má být napraveno podáním stížnosti pro porušení zákona.
Na tomto místě je třeba prohlásit, že pokud jsou dány podmínky obnovy řízení a není-li obnova vyloučena, je její povolení obligatorní. Z uvedeného vyplývá, že pokud jsou splněny podmínky pro obnovu řízení, nelze zamítnout návrh na povolení obnovy řízení pouze s poukazem na to, že jsou splněny podmínky pro podání stížnosti pro porušení zákona. Důvody, pro které má v takovýchto případech přednost řízení o obnově před řízením o stížnosti pro porušení zákona, se pak podrobně zabývá usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2004 sp. zn. 4 Tz 30/2004, na něž lze v plném rozsahu odkázat.
Z výše uvedeného tedy vyplynulo, že podmínky pro obnovu řízení podle §278 odst. 1 tr. ř. byly v přezkoumávané věci splněny. V řízení o povolení obnovy řízení pravomocně skončeného trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2003 sp. zn. 3 T 90/2003 byla uplatněna nová skutečnost spočívající v předchozím pravomocném odsouzení obviněného R. H. trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. 14 T 61/2003, o které Městský soud v Brně v době rozhodování nevěděl. Vzhledem k této skutečnosti byl uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře 120 hodin ve zřejmém rozporu s účelem trestu, neboť společně s nevykonaným trestem téhož druhu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě přesahoval o 120 hodin maximální výměru stanovenou pro tento druh trestu trestním zákonem. Za této situace je zřejmé, že byly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro povolení obnovy řízení podle §278 odst. 1 tr. ř., a v souladu s citovaným ustanovením byl Městský soud v Brně povinen obnovu řízení povolit. Pokud tak neučinil, postupoval v rozporu se zákonem.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Městského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2005 sp. zn. 90 Nt 101/2004 a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §278 odst. 1 a §283 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného R. H.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud napadené usnesení městského soudu zrušil. Zrušena byla též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo Městskému soudu v Brně přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je městský soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a je taktéž povinen provést procesní úkony, jež v daném případě vyplývají z povinnosti provést nové řízení o obnově ve smyslu §278 tr. ř. a násl. Protože stížnost pro porušení zákona byla podána výhradně ve prospěch obviněného a Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v jeho neprospěch, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (viz ust. §273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec