ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.131.2005.1
sp. zn. 4 Tz 131/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. října 2005 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch i v neprospěch obviněné M. Č., proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 2. 2004, sp. zn. 5 T 120/2001, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 2. 2004 sp. zn. 5 T 120/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2, §45a odst. 1 a §36 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch i ve prospěch obviněné M. Č.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu Plzeň-město se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 2. 2004 sp. zn. 5 T 120/2001, který nabyl právní moci dne 25. 3. 2004, byla obviněná M. Č. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. s dalšími dvěma spoluobviněnými skutkem ze dne 5. 4. 2001, za což byla odsouzena podle §247 odst. 1, §45 odst. 1, §45a odst. 1 a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město č. j. 7 T 7/2003-17 ze dne 31. 3. 2003 (správně má být uvedeno ze dne 31. 1. 2003), jenž nabyl právní moci dne 13. 2. 2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Výkon tohoto trestu nebyl dosud nařízen.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu Plzeň-město, konkrétně proti jeho výroku o trestu, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné M. Č. Porušení zákona stěžovatel spatřuje v nerespektování ustanovení §35 odst. 2, §45a odst. 1 a §36 tr. zák., jakož i ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti poukázal na to, že z opisu rejstříku trestů obviněné M. Č. ze dne 18. 2. 2004, založeném na č. l. 148 až 149 spisu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 5 T 120/2001, vyplynulo, že naposledy byla odsouzena Okresním soudem Plzeň-město pod sp. zn. 7 T 7/2003 ze dne 31. 3. 2003 pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Odsouzení ve věci vedené Okresním soudem Plzeň-město pod sp. zn. 7 T 51/2003 v tomto opise není uvedeno. Lustrum věcí vedených u Okresního soudu Plzeň-město ohledně obviněné M. Č. bylo prováděno při podání obžaloby dne 2. 10. 2001 (č. l. 71 spisu), další dne 8. 12. 2003, kdy bylo zjištěno, že u Okresního soudu Plzeň-město je ohledně jmenované kromě jiných vedena i další věc pod sp. zn. 7 T 51/2003 (č. l. 114 p. v. spisu) a dne 10. 2. 2004, kdy byly zjištěny shodné skutečnosti s tím, že se jedná již o věc skončenou a v právní moci (č. l. 143 spisu). V průběhu hlavního líčení dne 26. 2. 2004 obviněná M. Č. při svém výslechu uvedla, že v minulosti byla třikrát soudně trestána, naposledy dostala trest obecně prospěšných prací, který ještě nevykonala (č. l. 155). Uvedenou skutečností se soud v rámci dokazování nijak nezabýval a neopatřil důkazy k této se vztahující věci a tak v daném případě překročil hranici 400 hodin o 100 hodin, čímž byla odsouzená poškozena. Trest byl ukládán jako souhrnný k trestu uloženému trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 7 T 7/2003 ze dne 31. 1. 2003, který nabyl právní moci dne 13. 2. 2003, ačkoliv v trestní věci vedené pod sp. zn. 5 T 120/2001 byl vydán trestní příkaz již dne 19. 10. 2001 a byl doručen obviněné M. Č. dne 6. 11. 2001, což má účinky vyhlášeného odsuzujícího rozsudku, a tedy nemělo dojít k uložení souhrnného trestu. V tomto směru tedy podle stěžovatele byl porušen zákon ve prospěch obviněné M. Č.
Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vytýkané porušení zákona, k němuž došlo ve prospěch i v neprospěch obviněné, vyslovil. Podle §269 odst. 2 tr. ř., aby napadený rozsudek Okresního soudu Plzeň-město zrušil ve výroku o trestu, včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, a dále aby bylo postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §36 věta prvá tr. zák., jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Podle §45a odst. 1 věta prvá tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Obviněná M. Č. byla v době předchozí taktéž odsouzena trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 31. 1. 2003 sp. zn. 757/2003, který nabyl právní moci dne 13. 2. 2003, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustila skutkem ze dne 10. 1. 2003, za což jí byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
Dále byla jmenovaná obviněná odsouzena rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. 12. 2003 sp. zn. 7 T 51/2003, jenž téhož dne nabyl právní moci, pro dvojnásobný trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jichž se dopustila ve dnech 15. 4. 2003 a 2. 6. 2003, a byla za to postižena úhrnným trestem obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
Z obsahu obou výše citovaných trestních spisů Okresního soudu Plzeň-město nevyplývá, že by obviněná M. Č. ke dni 27. 2. 2004, kdy byl vydán rozsudek téhož soudu ve věci obviněné sp. zn. 5 T 120/2001, vykonala z dříve uložených trestů obecně prospěšných prací alespoň jejich část. Přitom ale v trestním spisu sp. zn. 5 T 120/2001 po podání obžaloby, k němuž došlo dne 2. 10. 2001, bylo dostatek informací, že proti obviněné M. Č. je či bylo vedeno u Okresního soudu Plzeň-město trestní řízení i ve věcech sp. zn. 7 T 7/2003 a sp. zn. 7 T 51/2003. Samosoudce uvedeného soudu byl povinen si zmíněné spisy opatřit a zjistit, k jakým trestům byla obviněná M. Č. v těchto věcech odsouzena, a zda z nich již nějakou část vykonala. Uvedené bylo učiněno, ale pouze ve vztahu k věci pod sp. zn. 7 T 7/2003, ale nikoli pokud jde o věc sp. zn. 7 T 51/2003. V důsledku tohoto pochybení došlo k uložení souhrnného trestu obecně prospěšných prací obviněné ve výměře 300 hodin, ačkoli obviněná nevykonala z trestu téhož druhu ve výměře 200 hodin, uloženého již dříve rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. 12. 2003 sp. zn. 7 T 51/2003, ničeho. Tím byla překročena nejvyšší přípustná hranice pro tento druh trestu, která činí 400 hodin (viz §45a odst. 1 tr. zák.). Z ustanovení §36 tr. zák. pak vyplývá povinnost tuto maximální přípustnou výměru respektovat také tehdy, jestliže soud obviněnému ukládá stejný druh trestu, v tomto případě trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen dřívějším rozhodnutím soudu, přičemž tento předchozí trest nebyl dosud zcela nebo zčásti vykonán. V tomto směru byl evidentně porušen zákon v neprospěch obviněné.
K dalšímu pochybení, tentokrát ve prospěch obviněné, došlo tím, že v přezkoumávané věci sp. zn. 5 T 120/2001 byl M. Č. uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák., ačkoli k tomu nebyly splněny zákonné podmínky. V předmětné věci byl sice skutek spáchán již dne 5. 4. 2001, tedy ještě před doručením trestního příkazu obviněné ve věci pod sp. zn. 7 T 7/2003, k čemuž došlo dne 4. 2. 2003, ale samosoudce Okresního soudu v Plzni pominul, že věc sp. zn. 5 T 120/2001 byla nejprve rozhodnuta trestním příkazem ze dne 19. 10. 2001 (viz č. l. 76 – 79 spisu), jenž byl obviněné M. Č. doručen dne 6. 11. 2001 a k jeho následnému zrušení došlo v důsledku odporu podaného obviněnou. Podle §314e odst. 5 tr. ř. má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku, přičemž účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. I když byl trestní příkaz po podání odporu ze strany obviněné zrušen, jeho účinky, pokud jde o následné úvahy ohledně uložení souhrnného trestu, zůstaly zachovány a skutky spáchané obviněnou Č. ve dnech 5. 4. 2001 a 10. 1. 2003 již nebyly ve vztahu vícečinného souběhu, ale jednalo se o vztah recidivy. Uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. tak zde nepřicházelo v úvahu.
Nedostatečná pozornost samosoudce Okresního soudu Plzeň-město ve vztahu k výše uvedeným hmotněprávním pochybením měla i svůj procesněprávní důsledek, kdy v přezkoumávané věci bylo evidentně rozhodováno na základě neúplných či nesprávně hodnocených důkazů a tím nedostatečného skutkového zjištění (viz §2 odst. 5, 6 tr. ř.), pokud jde o ukládaný druh trestu a jeho výměru.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 100 hodin, ve zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 2. 2004 sp. zn. 5 T 120/2001, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2, §45a odst. 1 a §36 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch i ve prospěch obviněné M. Č. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo Okresnímu soudu Plzeň-město přikázán, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Přitom okresní soud musí mít na paměti, že jednak podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněné a současně, že pokud byl obviněné v rozporu se zákonem uložen souhrnný trest, jedná se o porušení zákona v její prospěch a v takovém případě by pouze tento důvod nemohl sám o sobě Nejvyšší soud opravňovat ke zrušení předmětného výroku o trestu v napadeném rozsudku. K tomu mohlo dojít jedině proto, že zmíněným výrokem o trestu byl zároveň porušen zákon v neprospěch obviněné překročením nejvyšší přípustné hranice trestu obecně prospěšných prací spolu s dříve uloženým a nevykonaným trestem téhož druhu. Obviněné nebude moci být znovu uložen souhrnný trest, neboť by to bylo v rozporu se zákonem, ale nebude jí možné uložit ani další samostatný trest obecně prospěšných prací, jelikož ke dni 27. 2. 2004 měla celkově uloženo 400 hodin tohoto druhu trestu (ve věcech sp. zn. 7 T 7/2003 a sp. zn. 7 T 51/2003) z nichž neměla nic vykonáno, a uložení jakéhokoli jiného trestu by bylo porušením zákazu reformationis in peius. V konkrétním případě se tak nabízí postup spočívající v upuštění od uložení dalšího trestu podle ustanovení §37 tr. zák. s odkazem na ustanovení §36 tr. zák. Okresní soud každopádně v novém řízení nejprve zjistí, jaké jsou v daném případě možné varianty dalšího postupu a teprve poté ve věci meritorně rozhodne. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec