ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.135.2005.1
sp. zn. 4 Tz 135/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 4. října 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněných 1) K. S., 2) M. S., proti trestním příkazům Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 26. 7. 2002, č.j. 1 T 64/2002-84, a 1 T 64/2002- 87, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocnými trestními příkazy Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 26. 7. 2002, č.j. 1 T 64/2002-84 a 1 T 64/2002-87, a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněných K. S. a M. S.
V těchto trestních příkazech se zrušuje výrok o trestu propadnutí věci učiněný podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve vztahu k oběma obviněným.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část výroků o trestech obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Obviněný K. S. byl trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 26. 7. 2002, čj. 1 T 64/2002-84, uznán vinným v bodě I. výroku rozsudku trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. Tohoto trestného činu se dopustil tím, že přestože byl dne 1. 11. 2000 při podpisu žádosti o zprostředkování zaměstnání na detašovaném pracovišti Úřadu práce S., ve V. poučen o ohlašovací povinnosti týkající se změn údajů uvedených jím v žádosti, konkrétně, že není v pracovním nebo obdobném vztahu, tak si v měsíci listopadu 2000 a částečně i prosinci 2000, maximálně do poloviny tohoto měsíce, vydělával na pomocných pracích při opravě rekreační chalupy v obci K., okres S., majitelky B. B. a tento výdělek ve výši nejméně 10.000,- Kč na detašovaném pracovišti Úřadu práce neoznámil a v předmětnou dobu pobíral hmotné zabezpečení od Úřadu práce tak, že dne 5. 12. 2000 mu byla vyúčtována a vyplacena částka 3.566,- Kč, za období měsíce listopadu 2000, a dne 9. 1. 2001 mu byla vyúčtována a vyplacena rovněž částka 3.566,- Kč za období měsíce prosince 2000, a celkově tak Úřadu práce ve S. způsobil škodu ve výši 7.132,- Kč.
V bodě II. rozsudku byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jichž se dopustil společně s obviněnou M. S. tím, že v přesně nezjištěnou dobu ode dne 1. 2. 2001 do 5. 2. 2001 za pomoci shodného klíče bez použití násilí vnikli do prostoru bytu poškozené Z. B., bytem M., V., okres S., kde obviněný K. S. bez vědomí spoluobviněné M. S. odcizil ke škodě Z. B. částku ve výši 10.000,- Kč na hotovosti a obviněná ke škodě poškozené odcizila z mrazáku umístěného v kuchyni bytu 1 ks mraženého kuřete v hodnotě 65,- Kč, přičemž odcizenou částku společně použili na nákup minimálně videorekordéru Sanyo VHR-VK-21OP, ohledně něhož obviněný uzavřel smlouvu na splátky v prodejně V. K. ve V., okres S., když obviněná v této smlouvě měla postavení ručitele a bylo jí známo, že finanční částka tvořící zálohu složenou při podpisu smlouvy pochází z trestné činnosti obviněného.
Za to byl obviněnému uložen v sazbě §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Dále mu byl podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci společně s obviněnou M. S., a to videorekordéru zn. Sanyo VHR-VK-210P, seriál 008011669 včetně dálkového ovládání. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 1 T 162/2001, jakož i všechna další rozhodnutí. na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 20. 9. 2002.
Trestním příkazem ze dne 26. 7. 2002, čj. 1 T 64/2002-87 byla obviněná M. S. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jehož se dopustila skutkem, který je specifikován výše ve vztahu k popisu skutku, jehož se obviněný dopustil pod bodem II, výroku trestného příkazu specifikovaného výše. Za to jí byl v sazbě §238 odst. 2 tr. zák. uložen za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Obviněné byl podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen společně s obviněným K. S. trest propadnutí věci, a to videorekordéru zn. Sanyo, který je rovněž specifikován výše. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 175/2001. V případě obou trestních příkazů byla poškozená Z. B. podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Trestní příkaz nabyl právní moci dne 20. 9. 2002.
Ministr spravedlnosti podal podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. ve prospěch obou obviněných proti uvedeným trestním příkazům stížnost pro porušení zákona. Podle jeho názoru došlo uložením trestu propadnutí věci k porušení zákona v ustanovení §55 odst. 2 tr. zák. a v řízení předcházejícím také v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obou obviněných.
Ministr spravedlnosti především uvedl, že tak, jak byl uložený trest propadnutí věci formulován v obou rozhodnutích, došlo k popření zásady individualizace trestu, neboť v odsuzujícím rozhodnutí, jež se týkalo pouze jednoho z obviněných, byl současně uložen tento trest i druhému obviněnému. Dále namítal, že pro uložení tohoto druhu trestu nebyly dány zákonné podmínky, neboť trest propadnutí věci může být uložen pouze u věci, jež náleží pachateli, a v posuzované trestní věci se o věc ve vlastnictví obviněných nejednalo.
Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadenými trestními příkazy byl porušen zákon v namítaném rozsahu v jejich neprospěch, dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. oba trestní příkazy zrušil v celém rozsahu, včetně rozhodnutí, která na ně obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu ve Strakonicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně, aby ve věci podle §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl sám.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Z obsahu trestního spisu Nejvyšší soud dále zjistil, že původně uložený trest obecně prospěšných prací obviněný K. S. nevykonal, a proto usnesením ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. 1 T 64/2002 přeměnil Okresní soud ve Strakonicích tento trest v nepodmíněný trest odnětí svobody, přičemž stížnost obviněného, kterou proti tomuto usnesení podal, byla usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 12. 2004, sp. zn. 4 To 1094/2004, zamítnuta jako nedůvodná podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obdobně nevyhověla podmínkám podmíněně odloženého trestu odnětí svobody ani obviněná M. S., Okresní soud ve Strakonicích usnesením ze dne 2. 7. 2004, sp. zn. 1 T 64/2002, rozhodl o tom, že podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná, pro výkon trestu byla podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Stížnost, kterou obviněná proti usnesení podala, Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 30. 12. 2004 sp. zn. 4 To 1013/2004, jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Trest propadnutí věci lze podle §55 odst. 2 tr. zák. uložit jen, pokud jde o věc náležející pachateli. V posuzovaném případě videorekordér nebyl ve vlastnictví obviněných. Tato skutečnost vyplývá jednak z vyjádření prodejce V. K., které je ve spise, jednak z kopie smlouvy ze dne 5. 2. 2001, kterou uzavřel obviněný K. S. jako kupující a V. K. jako prodávající ohledně tohoto videorekordéru. Z čl. IV. smlouvy vyplývá, že až do úplného zaplacení splátek zůstává tento přístroj majetkem firmy ELEKTRONIKA V. K. Obviněný uhradil ze sjednaných šesti splátek pouze tři, a je tak zjevné, že smlouvě nedostál a nestal se vlastníkem věci. Za tohoto stavu nebyly dány předpoklady uvedené v ustanovení §55 odst. 2 tr. zák. a tento druh trestu nemohl být ani jednomu z obviněných uložen. Jen pro úplnost nutno konstatovat, že zcela vadně bylo užito ustanovení §55 odst. 1 písm. a) tr. zák., podle něhož lze tento druh trestu uložit v případě, že věci bylo užito ke spáchání trestného činu. Pro takovouto úvahu není v provedených důkazech podklad.
Nutno přisvědčit stížnostní námitce ministra spravedlnosti, že totiž k porušení zákona došlo již i samotným formulováním trestu v písemném vyhotovení trestního příkazu, neboť toto rozhodnutí je individuálním právním aktem, deklarujícím individuální vinu obviněného a trest, který mu byl za protiprávní zaviněné jednání uložen. Není tudíž možné vložit do výroku o trestu u konkrétně určeného pachatele i výrok o trestu dalšími pachateli, aniž je v tomto rozhodnutí konkretizován výrok o vině, jež by se ho týkal. Takovýto procesní postup popírá zásadu individualizace trestu a je nezákonný.
Porušení zákona spatřuje Nejvyšší soud i v neúplně provedených skutkových zjištěních okresního soudu, vztahujících se k uložení trestu propadnutí věci, a z toho se odvíjejících vadných hodnocení takto provedených důkazů (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.).
Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že ze zprávy Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, územní pracoviště Č. B. ze dne 26. 8. 2005, č. j. CST/1688/05, vyplývá, že předmětný videorekordér již byl v rámci realizace výkonu trestu propadnutí věci prodán dne 12. 3. 2004.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud vyslovil, že trestními příkazy Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 26. 7. 2002 čj. 1 T 64/2002-84, a 1 T 64/2005-87, a v řízení předcházejícím, byl porušen zákon v ustanoveních §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obou obviněných.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. v napadených trestních příkazech zrušil ve výroku o trestu výrok o uloženém trestu propadnutí věci podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák., jakož i všechna další rozhodnutí, která na zrušenou část výroku o trestu propadnutí věci obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku (§314e odst. 5 tr. ř.). V případě podání specifického druhu opravného prostředku kteroukoli z oprávněných osob, jímž je odpor, se trestní příkaz ruší a samosoudce ve věci nařídí hlavní líčení (§314g odst. 2 tr. ř.). Odporem nelze dosáhnout zrušení jen některého z výroků trestního příkazu, a to ani pokud by odpor jen proti některému z výroků směřoval, neboť v důsledku podání tohoto opravného prostředku se trestní příkaz ruší celý, ve všech svých výrocích. Obdobně Nejvyšší soud za situace, kdy podaná stížnost pro porušení zákona směřuje jen proti výroku o trestu v napadeném trestním příkazu, zruší v případě zjištěného porušení zákona rovněž trestní příkaz celý (srov. R 56/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Aniž by Nejvyšší soud tento judikát a ustálenou soudní praxi revidoval, v posuzované věci jde o specifickou situaci, kterou byla třeba hodnotit v kontextu dalších úvah z pohledu tzv. oddělitelnosti výroku. Obviněnému K. S. byl v rámci vysloveného výroku o trestu uložen jednak trest obecně prospěšných prací, jednak trest propadnutí věci, obviněné M. S. jednak trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výroku, a také trest propadnutí věci. Jak již je konstatováno výše, uložený trest propadnutí věci je nezákonný, a zákon byl porušen v neprospěch obviněných, přičemž důsledkem vyslovení tohoto výroku podle §268 odst. 2 tr. ř., je nutně postup podle §269 odst. 2 tr. ř., tj. zrušení napadeného rozhodnutí nebo jeho části. Z výkladu, který Nejvyšší soud v této kauze učinil výše, je zřejmé, že pro uložení trestu propadnutí věci neměl okresní soud zákonné předpoklady, a existenci těchto zákonných předpokladů by nenavodil ani poté, co by byly trestní příkazy zrušeny v celém rozsahu a věc vrácena soudu prvního stupně s pokynem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Výsledkem nového řízení by nepochybně byl stejný výrok o vině a trestech (už s přihlédnutím k §273 tr, ř. – zákaz reformationis in peius), bez uložení trestu propadnutí věci. Za tohoto stavu věci je Nejvyšší soud toho názoru, že ve výroku o trestu lze oddělit samostatný trest propadnutí věci, uvedený výrok zrušit, a tímto procesním postupem dosáhnout stavu, který je v souladu se zákonem, aniž budou dotčeny další správné a zákonné výroky trestního příkazu. V důsledku tohoto procesního postupu pak Nejvyšší soud nečinil ve věci další procesní opatření podle §270 odst. 1 či §271 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. října 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á