ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.138.2005.1
sp. zn. 4 Tz 138/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2005 v trestní věci obviněného J. R., v jehož prospěch podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2003 sp. zn. 10 To 124/2003, ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci pod sp. zn. 28 T 47/2000, takto:
Podle §23 odst. 3 tr. ř. z důvodů uvedených v §20 odst. 1 tr. ř. se trestní věc obviněného J. R. vedená u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Tz 138/2005 spojuje s trestní věcí obviněného D. J. vedenou u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Tz 137/2005.
Spojená věc bude nadále vedena pod sp. zn. 4 Tz 137/2005.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 11. 4. 2003 sp. zn. 28 T 47/2000 byli obvinění D. J. a J. R. uznáni vinnými trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák., spáchanými ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za to byli odsouzeni k trestům odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku, pro jejichž výkon byli zařazeni do věznice s ostrahou. Dále jim byla uložena povinnost nahradit poškozenému J. M. společně a nerozdílně škodu ve výši 3 116 000,- Kč.
Odvolání obviněného J. R. bylo zamítnuto jako nedůvodné usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2003 sp. zn. 10 To 124/2003. Věc obviněného D. J. byla v průběhu odvolacího řízení podle §23 odst. 1 tr. ř. vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí a jeho odvolání bylo zamítnuto jako nedůvodné usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 10 To 153/2003.
Dne 19. 8. 2005 byla u Nejvyššího soudu ministrem spravedlnosti podána stížnost pro porušení zákona ve prospěch obou výše jmenovaných obviněných, směřující proti citovaným usnesením Vrchního soudu v Praze, konkrétně proti té jejich části, ve které byl rozsudek soudu prvního stupně ponechán beze změny ve výroku o náhradě škody.
U Nejvyššího soudu byla předmětná stížnost pro porušení zákona zaevidována v případě obviněného D. J. pod sp. zn. 4 Tz 137/2005 a v případě obviněného J. R. pod sp. zn. 4 Tz 138/2005. Vzhledem k tomu, že se ale jedná o trestnou činnost, kterou oba obvinění spáchali ve spolupachatelství a byli za ni také ve společném řízení projednáváni a odsouzeni soudem prvního stupně v rámci jednoho rozsudku, není důvodu, aby pouze proto, že odvolací řízení se v jejich případě konalo o každém z nich zvlášť, muselo být samostatně vedeno i řízení o stížnosti pro porušení zákona, zejména když ministr spravedlnosti podal tento mimořádný opravný prostředek jediným podáním ve prospěch obou obviněných. Společné řízení je pak ku prospěchu i z hlediska rychlosti a hospodárnosti. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c