ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.148.2005.1
sp. zn. 4 Tz 148/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 19. října 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. Z., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 5 To 62/2004, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 5 To 62/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 a §302 tr. ř.v neprospěch obviněného M. Z.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušuje se také usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 5 T 255/2001.
Zrušují se všechna další rozhodnutí, na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Děčíně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 T 255/2001, byl obviněný M. Z. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 29. 5. 2001 v době kolem 3.15 hodin v D., na V., odcizil ze zde zaparkovaného osobního automobilu tov. zn. VAZ celkem 8 litrů benzinu a to tak, že bez použití násilí odšrouboval víčko z nádrže vozu VAZ a pomocí hadičky benzin postupně odčerpal do plastové nádoby o objemu 4l a následně ho přelil do nádrže svého poblíž stojícího osobního automobilu tov. zn. Škoda 105, kdy byl bezprostředně poté zadržen hlídkou Městské policie Děčín, kdy tímto svým jednáním způsobil poškozenému D. B. Ch., škodu ve výši 222,40 Kč, a tohoto jednání se dopustil poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 1 T 475/1994, ze dne 20. 1. 2000, pravomocným od 5. 2. 2000, odsouzen za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, s podmíněným odkladem výkonu trestu na tři léta.
Za to mu byl v sazbě §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §45 odst. 1, §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 17. 4. 2002.
Usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 5 T 255/2001, bylo podle §366 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o druhu a místě výkonu trestu obecně prospěšných prací, který byl obviněnému M. Z. uložen trestním příkazem tohoto soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 T 255/2001.
Usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 5 T 255/2001, byl trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který byl obviněnému M. Z. uložen trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 T 255/2001, podle §45a odst. 4 tr. zák. přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 150 dní. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
O stížnosti obhájce obviněného M. Z. proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 5 T 255/2001, rozhodoval v neveřejném zasedání Krajský soudu v Ústí nad Labem, který podanou stížnost usnesením ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 5 To 62/2004, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.
Proti posledně citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 5 To 62/2004, podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. Z. Namítá v ní, že napadeným usnesením byl zákon v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních §147 odst. 1 písm. a), b) a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve vztahu k §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., a v řízení předcházejícím v ustanovení §302 a násl. tr. ř.
Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku vytkl Okresnímu soudu v Děčíně, že obviněnému M. Z. ustanovil opatřením ze dne 9. 9. 2003 obhájce a následně se v režimu řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř. konalo veřejné zasedání dne 25. 11. 2003, jímž Okresní soud v Děčíně usnesením pod sp. zn. 5 T 255/2001, rozhodl o přeměně trestu obecně prospěšných prací. Pokud by okresní soud náležitým způsobem ověřil informaci o pobytu obviněného, mohl zjistit, že obviněný byl ode dne 21. 5. 2003 ve vazbě a z vazby byl do výkonu trestu odnětí svobody v trvání sedmi let převeden dne 4. 1. 2003. K řízení proti uprchlému tedy nebyl důvod. Pochybení soudu prvního stupně nenapravil ani Krajský soud v Ústí nad Labem, který rozhodoval o stížnosti obhájce obviněného proti usnesení soudu prvního stupně, jeho stížnost zamítl, aniž by se blíže zabýval výše uvedenou skutečností, ačkoliv tak měl v souladu s ustanovením §147 odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 5 To 62/2004, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 písm. a), b) a §148 odst. 1 tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §302 tr. ř. v neprospěch obviněného M. Z., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí, která na něj obsahově navazují, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §147 odst. 1 tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán
a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a
b) řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost není-li důvodná.
Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Řízení proti uprchlému lze podle ustanovení §302 tr. ř. konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 5 T 255/2001 Nejvyšší soud zjistil, že obviněnému M. Z. byl dne 9. 9. 2003 podle §39 tr. ř. z důvodu uvedeného v §36 odst. 1 písm. d) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2003, ustanoven obhájce. V režimu řízení proti uprchlému byl poté obviněnému podle §45a odst. 4 tr. zák. přeměněn trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 T 255/2001, na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 150 dní, a to usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 5 T 255/2001. Proti tomuto usnesení podal obhájce obviněného stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 5 To 62/2004, zamítnuta podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná.
Nutným předpokladem k postupu podle ustanovení §302 a násl. tr. ř. (řízení proti uprchlému) je zjištění, že se obviněný vyhýbá trestnímu stíhání jedním ze způsobů uvedených v §302 tr. ř., tedy buď pobytem v cizině, nebo tím, že se skrývá. Pachatel se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině zejména tehdy, opustí-li území republiky, případně zdržuje-li se v cizině v tomto úmyslu. Samotný pobyt v cizině ale není důvodem pro řízení proti uprchlému. Skrývání je takové maření průběhu trestního stíhání, kdy se pachatel na území republiky ukrývá a brání tak dopadení a zajištění. Jak vyplývá z trestního spisu, jediná okolnost, ze které samosoudkyně Okresního soudu v Děčíně vyvodila, že jsou splněny podmínky řízení proti uprchlému, je sdělení Policie ČR Okresní ředitelství Děčín ze dne 1. 8. 2003, podle kterého je jmenovaný v současné době v J. r. Ze strany okresního soudu nebyl činěn dotaz na Ústřední evidenci vězňů k zjištění, zda obviněný nevykonává vazbu či výkon trestu.
Řízení proti uprchlému totiž nelze konat, pokud se obviněný nachází ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody. Jestliže je osobní svoboda obviněného omezena, nepřichází v úvahu závěr, že obviněný se skrývá, a tím se vyhýbá trestnímu stíhání v jiné věci. K vyloučení možnosti, že obviněný je pro orgány soudu nedosažitelný proto, neboť byl v jiné trestní věci vzat do vazby nebo odsouzen k trestu odnětí svobody, který vykonává, je nezbytným ověřit si tuto skutečnost v evidenci osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody vězeňské služby (srov. Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu T 121/2001, C.H.Beck).
Okresní soud v Děčíně však v tomto směru neprovedl žádná šetření, spolehl se zcela na kusou informaci Policie ČR, přičemž podmínky pro řízení proti uprchlému nebyly dány. Pokud by Okresní soud v Děčíně ověřoval, zda obviněný nevykonává vazbu či výkon trestu, zjistil by, že v době od 21. 5. 2003 do 4. 11. 2003 vykonával vazbu v souvislosti s trestním řízením, které proti němu bylo vedeno pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. v trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 1 T 148/2003.
Krajský soud v Ústí nad Labem, který rozhodoval o stížnosti obhájce odsouzeného M. Z. proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 5 T 255/2001, neshledal podmínky pro vyhovění této stížnosti a jako nedůvodnou ji podle §147 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Předpokladem takového rozhodnutí je přitom splnění přezkumné povinnosti uvedené v ustanovení §147 odst. 1 tr. ř. Rozhodnutím o zamítnutí stížnosti se plně potvrzuje správnost všech výroků napadeného usnesení a postupu řízení, které mu předcházelo. Stížnost tedy není důvodná, pokud všechny výroky napadeného usnesení byly shledány bez vad a vadami netrpěl ani procesní postup předcházející napadenému usnesení.
Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem stěžovatele, podle kterého Krajský soud v Ústí nad Labem neověřil dostatečným způsobem správnost všech výroků napadeného usnesení a řízení napadenému usnesení předcházející.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 5 To 62/2004, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §302 tr. ř. v neprospěch obviněného M. Z. Poté Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, zrušil také usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 5 T 225/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc byla poté přikázána Okresnímu soudu v Děčíně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Povinností soudu prvního stupně bude provést řízení v souladu s ustanoveními §45a odst. 4 tr. zák. a §340b odst. 1 tr. ř.
Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud (§270 odst. 4 tr. ř.)
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á