ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.162.2004.1
sp. zn. 4 Tz 162/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. března 2005 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. M., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 7. 2001, sp. zn. 3 T 91/2001, a proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 6. 2002, sp. zn. 52 T 85/2002, a rozhodl takto:
I. Podle §268 odst. 2 tr. ř. byl pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 7. 2001, sp. zn. 3 T 91/2001, p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. M.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadený trestní příkaz zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 8 p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 6. 2002, sp. zn. 52 T 85/2002, z a m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný J. M. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 12. 2000, sp. zn. 1 T 53/2000, jenž nabyl právní moci dne 6. 1. 2001, uznán vinným ad I.) trestným činem krádeže dílem dokonaným a dílem nedokonaným podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., ad II.) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., jichž se dopustil následujícím způsobem:
I.
a)Společně s obviněným B. F. dne 22. 4. 2000 kolem 1.00 hod., když vnikli v P., v L. ulici, do budovy mateřské školy poté, co obviněný M. rozbil šroubovákem okno, a odcizili 2 kusy čističek vzduchu zn. Bionare, celkem v hodnotě 10 000,- Kč, radiomagnetofon zn. Philips v hodnotě 1 750,- Kč, rychlovarnou konvici zn. Gorenje v hodnotě 400,- Kč, dálkový ovladač k barevné televizi zn. Grundig v hodnotě 1 000,- Kč, elektrické spotřebiče v hodnotě 13 150,- Kč, přičemž věci dílem prodali, dílem si ponechali a poškozením okna způsobili škodu ve výši 2 300,- Kč, vše ke škodě Obvodního úřadu městské části Praha 9.
b)Obviněný M. sám dne 15. 5. 2000 kolem 3.00 hod. v P., Z. ul. vyboural sekerkou a šroubovákem otvor do obvodové zdi domu v úmyslu vniknout do skladových prostor prodejny potravin R. a zde odcizit různé věci a tyto pak prodat, přičemž byl vyrušen a posléze zadržen Policií ČR, přičemž vybouráním zdi způsobil majiteli domu J. H. škodu ve výši 1 027,- Kč,
a těchto jednání se obviněný M. dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 1997, sp. zn. 1 T 8/97, uznán vinným též trestným činem krádeže a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let, který vykonal dne 25. 2. 2000.
II.Obviněný M. sám dne 30. 6. 2000 v době od 2.00 hod. v P. na křižovatce ulic S. a U. vnikl společně s blíže dosud neztotožněným spolupachatelem přeštípnutím visacího zámku mříží za pomocí pákových kleští a rozbitím skleněné výplně výlohy do stánku, kde odcizil v rozsudku blíže specifikované věci, čímž způsobil majiteli M. B. škodu ve výši 25 979,70 Kč a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 1997, sp. zn. 1 T 8/97, uznán vinným též trestným činem krádeže a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let, který vykonal dne 25. 2. 2000.
Za to byl obviněnému J. M. uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a peněžitý trest ve výměře 30 000,- Kč se stanovením měsíčních splátek po 3 000,- Kč a pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve lhůtě vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců.
Poté byl obviněný J. M. odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 7. 2001, sp. zn. 3 T 91/2001, který byl obviněnému doručen dne 11. 9. 2002 a téhož dne nabyl právní moci, a to pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil dne 17. 2. 2001 kolem 3. 20 hodin v P., ul. Z., na parkovišti mezi sloupy veřejného osvětlení č. 16 a 17, když postupně vyšrouboval ze dvou vozidel zn. Avia, výpustné šrouby u nádrží a odčerpal odsud celkem 50 litrů nafty do přinesených kanystrů, čímž majiteli vozidel J. S. způsobil škodu ve výši 1 220,- Kč, přičemž již byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 12. 2000, sp. zn. 1 T 53/2000, který nabyl právní moci dne 6. 1. 2001, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák.
Za to byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin.
Jmenovaný obviněný byl též odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 6. 2002, sp. zn. 52 T 85/2002, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 13. 9. 2001 kolem 15.30 hodin v P. V. ul. před domem vnikl pouze přibouchlými dveřmi do zde zaparkovaného vozidla zn. CITROEN BERLINGO, z něhož se pokoušel pomocí šroubováku vypáčit zabudované autorádio zn. Panasonic v hodnotě 2 400,- Kč a na sedadlo spolujezdce si připravil k odnesení další věci, které byly ve vlastnictví majitele vozidla montážní firmy M., s. r. o. se sídlem v P., ul. P. V., přičemž obviněný byl již za takové jednání odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 4. 2001, jenž nabyl právní moci dne 8. 5. 2001, a to pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
Za to byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Uvedený trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 15. 7. 2002 a právní moci nabyl dne 24. 7. 2002.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu ve prospěch obviněného J. M. stížnost pro porušení zákona, a to proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 7. 2001, sp. zn. 3 T 91/2001, a proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 6. 2002, sp. zn. 52 T 85/2002. Těmito rozhodnutími byl podle názoru stěžovatele porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovením §36 a §45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného J. M.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že k porušení zákona ve výše uvedeném směru došlo proto, že soudci obou obvodních soudů si v době svého rozhodování neobstarali informace o předchozím soudním rozhodnutí obviněného, ačkoliv ze spisových materiálů z opisů rejstříku trestů jednoznačně vyplývalo předchozí odsouzení obviněného rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 12. 2000, sp. zn. 1 T 53/2000, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, jež obviněný podle vyjádření Probační a mediační služby, střediska Praha 10, ze dne 7. 10. 2003 ještě nezačal vykonávat. Za této situace byl obviněnému dne 30. 7. 2001 trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 3 T 91/2001, uložen další trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin a dne 20. 6. 2002 trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 52 T 85/2002, další trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Překročení horní hranice zákonné sazby tohoto druhu trestu uložením několika samostatných trestů je pak třeba považovat za uložení trestu, který je v rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 7. 2001, sp. zn. 3 T 91/2001, a trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 6. 2002, sp. zn. 52 T 85/2002, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. vzhledem k ustanovením §36, §45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného J. M. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu oba napadené trestní příkazy včetně všech dalších rozhodnutí na tyto trestní příkazy navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu a poté, aby bylo postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
V prvé řadě bylo v rámci řízení o stížnosti pro porušení zákona zjištěno, že obviněný byl kromě již citovaných soudních rozhodnutí odsouzen i dalšími rozsudky event. trestními příkazy, na něž podaný mimořádný prostředek nikterak nepoukázal, ačkoli některé mají podstatný význam a to i ohledně vytýkaných vad. Jedná se o následující rozhodnutí soudů.
Obviněný J. M. byl odsouzen též trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 24 T 51/2001, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., jehož se dopustil poté, co byl dne 2. 1. 2000 propuštěn z výkonu trestu uloženého rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 6. 1998, sp. zn. 29 T 68/98, za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a dále byl dne 11. 12. 2000 odsouzen Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 1 T 53/2000, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., tak dne 1. 3. 2001 kolem 4. 00 hod. v P., ul. P., po vyšroubování výpustného šroubu u nádrže osobního automobilu Škoda 105, které je majetkem A. K., vypustil benzín do připraveného a upraveného desetilitrového kanystru, čímž způsobil škodu nejméně 100,- Kč.
Za to byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Uvedený trestní příkaz mu byl doručen dne 2. 5. 2001 a právní moci nabyl dne 8. 5. 2001.
Poté byl obviněný odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 39 T 12/2002, pro trestný čin krádeže ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., jehož se dopustil společně s obviněným M. D., kdy po vzájemné předchozí dohodě dne 29. 1. 2002 kolem 23.15 hodin v P., v ulici K., vyháčkoval obviněný D. zadní dveře motorového vozidla Škoda 120, v úmyslu zmocnit se věcí nacházejících se v automobilu, zejména autorádia, zatímco obviněný M. hlídal poblíž a poškozením vozidla způsobili poškozenému J. V. škodu ve výši 200,- Kč a uvedeného skutku se dopustili přesto, že obviněný D. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 50 T 185/2001, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin a obviněný M. byl rozsudkem ( správně trestním příkazem ) Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 24 T 51/2001, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na čtyři měsíce se zařazením do věznice s ostrahou.
Za to byl obviněnému M. uložen trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to předmětů v rozhodnutí blíže specifikovaných. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 13. 6. 2002.
Následně byl obviněný J. M. odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 3 T 44/2003, který nabyl právní moci dne 31. 5. 2004, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. a trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., jichž se obviněný dopustil následujícím způsobem:
1.Dne 15. 12. 2001 kolem 12.00 hod. v P. ul. P. S. nezjištěným způsobem po poškození zámku dveří vnikl do osobního motorového vozidla tov. zn. Peguot, ze kterého odcizil autorádio zn. MTC v ceně 1 800,- Kč, plynovou propanbutanovou láhev včetně hořáku v ceně 660,- Kč, hasák v ceně 500,- Kč, čímž poškozenému P. T. způsobil škodu na odcizených věcech ve výši 2 960,- Kč a poškozením vozidla škodu ve výši 822,- Kč, přičemž se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem ( správně trestním příkazem ) Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 24 T 51/2001, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který dne 31. 5. 2002 vykonal.
2.Dne 27. 1. 2002 kolem 13.35 hodin společně se dvěma dosud neztotožněnými spolupachateli odcizil z volného prodeje zboží v prodejně A. v P. ul. S. dvě balení kávy zn. Bonfacet v celkové hodnotě 378,- Kč, zboží se pokusil pronést bez zaplacení pokladnou, byl však kontrolován pracovníkem ostrahy společnosti A. P. J. C., kterého fyzicky napadl tak, že mu způsobil zlomeninu horní části páté záprstní kosti pravé ruky bez posunu úlomků a pohmoždění měkkých tkání pravé ruky, což dle znaleckého posudku lze hodnotit jako středně těžké poranění mající ze soudně lékařského hlediska charakter ublížení na zdraví, uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem ( správně trestním příkazem ) Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 24 T 51/2001, odsouzen podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který dne 31. 5. 2002 vykonal.
3.V přesně nezjištěné době od 22.00 hodin dne 4. 10. 2002 do 4. 30 hodin dne 5. 10. 2002 spolu s obviněnou M. T. v P. na ulici N. za pomoci doneseného nože vnikli do osobního motorového vozidla zn. SAAB 900, tak, že vylomili zámek ve dveřích vozidla poškozeného S. B., vozidlo nastartovali a užili k jízdě na P.
4.Dne 5. 10. 2002 v době kolem 4.30 hodin spolu s obviněnou M. T. v P. na ul. N. G. z osobního motorového vozidla zn. Mercedes Benz C 220, odcizili zpětná zrcátka, čímž poškozenému majiteli vozidla Ing. V. M. způsobili škodu ve výši 5 000,- Kč, přičemž uvedeného jednání se obviněný M. dopustil přesto, že byl rozsudkem ( správně trestním příkazem ) Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 24 T 51/2001, odsouzen podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který dne 31. 5. 2002 vykonal.
Za skutky pod bodem 1), 2) byl obviněný M. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 6. 2002, sp. zn. 52 T 85/2002.
Za skutky pod bodem 3), 4) byl obviněnému M. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Je-li jedním z těchto trestů výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct do dvaceti pěti let, rozumí se takovou nejvyšší výměrou doba dvaceti pěti let.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud uložit trest obecně prospěšných prací pachateli ve výměře od 50 do 400 hodin.
Z obsahu spisového materiálu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 3 T 91/2001, je patrné, že se na jeho č. l. 27 nachází opis rejstříku trestů obviněného ze dne 30. 3. 2001, z něhož je předchozí odsouzení J. M. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 1 T 53/2000 zřejmé. Uvedený rozsudek byl pak v opise založen i do spisu. Přesto si Obvodní soud pro Prahu 8 ke svému rozhodnutí nevyžádal zprávu o stavu výkonu obecně prospěšných prací z citovaného rozsudku sp. zn. 1 T 53/2000 a uložil obviněnému trestním příkazem ze dne 30. 7. 2001, který mu byl doručen až dne 11. 9. 2002, další trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. Obvodní soud tudíž nezjistil, že obviněný s výkonem shora uvedeného trestu obecně prospěšných prací nezapočal, a tento stav trval podle sdělení Probační a mediační služby, střediska Praha, pracoviště Praha 10, ze dne 7. 10. 2003 i nadále.
Z nově vyžádaného opisu rejstříku trestů obviněného a opisu příslušného rozhodnutí pak bylo zjištěno, že kromě toho byl obviněný M. odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 24 T 51/2001, který byl obviněnému doručen dne 2. 5. 2001 a právní moci nabyl dne 8. 5. 2001, a to pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., jehož se dopustil dne 1. 3. 2001. Ze sdělení obvinění ( viz č. l. 1 spisu sp. zn. 3 T 91/2001 ) vyplývá, že obviněnému J. M. bylo ve věci Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 3 T 91//2001 napadené stížností pro porušení zákona sděleno obvinění za jednání ze dne 17. 2. 2001 až dne 30. 5. 2001, tedy později než obviněný spáchal jednání téhož charakteru spočívající v odcizení pohonných hmot z nádrží zaparkovaných automobilů dne 1. 3. 2001 v trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 24 T 51/2001.
V novém řízení ve věci sp. zn. 3 T 91/2001 se proto Obvodní soud pro Prahu 8, kromě již vytknutého pochybení ohledně chybně uloženého trestu obecně prospěšných prací, bude muset zabývat též otázkou přípustnosti dalšího stíhání obviněného za jednání ze dne 17. 2. 2001, a to ve vztahu k datu sdělení obvinění za tuto trestnou činnost a k okolnosti, že obviněný byl za část evidentně pokračujícího jednání ze dne 1. 3. 2001 pravomocně odsouzen ještě v roce 2001. Bude tak třeba učinit s důrazem na právní úpravu trestního řádu účinnou do 31. 12. 2001, která dílčí útok pokračujícího trestného činu nepovažovala z procesního hlediska za samostatný skutek a v daném případě by se tak mohlo jednat o překážku věci rozhodnuté ( nebo-li rei iudicatae ).
Nepochybnou skutečností však je, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 3 T 91/2001 došlo k porušení ustanovení §36 tr. zák. ve spojení s ustanovením §45a odst. 1 tr. zák., neboť v důsledku postupného uložení dvou trestů obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a 150 hodin, když z prvního z nich nebylo v době ukládání druhého trestu nic vykonáno, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu podle §45a odst. 1 tr. zák., jíž je nutné respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest tohoto druhu uložený dřívějším rozhodnutím nebyl zčásti nebo zcela vykonán.
Podle Nejvyššího soudu, jakož i podle stávající judikatury je překročení horní hranice zákonné trestní sazby uložením dvou trestů stejného druhu konkrétnímu obviněnému nutné považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. a tudíž podání stížnosti pro porušení zákona, byť jen z tohoto důvodu, je třeba označit za opodstatněné.
K vytýkanému pochybení došlo proto, že Obvodní soud pro Prahu 8 při svém rozhodování postupoval na základě neúplných důkazů, jejich chybného hodnocení a tím i neúplně zjištěného skutkového stavu ( viz §2 odst. 5, 6 tr. ř. ).
Z obsahu spisového materiálu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 52 T 85/2002, bylo Nejvyšším soudem zjištěno, že obvodní soud rozhodoval v této věci na základě opisu rejstříku trestů obviněného ze dne 21. 5. 2002, z něhož bylo zřejmé odsouzení obviněného Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 1 T 53/2000 k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Také tento soud si neprověřil, zda obviněný již obecně prospěšné práce z rozhodnutí sp. zn. 1 T 53/2000 vykonal, popř. kolik hodin mu zbývalo vykonat. Ačkoliv obviněný z uvedeného trestu ve skutečnosti nic nevykonal, což obvodní soud vzhledem ke svému chybnému postupu nezjistil, uložil obviněnému trestním příkazem dne 20. 6. 2002 další trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Pro úplnost je třeba dodat, že trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 7. 2001, sp. zn. 3 T 91/2001, nebyl v době rozhodování Obvodního soudu pro Prahu 4 obviněnému stále ještě doručen, a tudíž o jeho existenci nemohl Obvodní soud pro Prahu 4 vědět. Tento obvodní soud též nemohl vědět ani o existenci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 39 T 12/2002, který odsuzoval obviněného za jeho jednání ze dne 29. 1. 2002, neboť pokyn k vypravení trestního listu byl dán v uvedené věci soudní kanceláři až dne 17. 7. 2002, tedy později, než Obvodní soud pro Prahu 4 vydal dne 20. 6. 2002 ve věci sp. zn. 52 T 85/2002 trestní příkaz nyní napadený stížností pro porušení zákona. Proto pokud se ukáže nutným řešit otázky případných souběhů trestných činů, jakož i vztahy souhrnnosti ukládaných trestů, bude toto nezbytné provést cestou příslušného návrhu na obnovu řízení.
Každopádně však je skutečností, že i trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 52 T 85/2002 došlo k porušení ustanovení §36 tr. zák. ve spojení s ustanovením §45a odst. 1 tr. zák., neboť v důsledku postupného uložení dvou trestů obecně prospěšných prací, v obou případech ve výměře 400 hodin, když z prvního z nich nebylo v době ukládání druhého trestu nic vykonáno, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu podle §45a odst. 1 tr. zák., jíž je nutné respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest tohoto druhu uložený dřívějším rozhodnutím nebyl zčásti nebo zcela vykonán.
K vytýkanému pochybení došlo i v případě Obvodního soudu pro Prahu 4 proto, že postupoval při ukládání trestu na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, k čemuž došlo v důsledku neúplného dokazování z jeho strany ( viz §2 odst. 5, 6 tr. ř. ).
Byť se v uvedeném ohledu Nejvyšší soud se stížností pro porušení zákona ztotožnil, ukázalo se, že rušit napadený trestní příkaz z uvedeného důvodu není nutné. Bylo totiž zjištěno, že výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 6. 2002, sp. zn. 52 T 85/2002, byl zrušen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 3 T 44/2003, a to v rámci ukládání souhrnného trestu, jímž byl trest odnětí svobody. Nejvyšší soud si předmětný trestní spis vyžádal a uvedenou skutečnost z něj ověřil. V důsledku toho se pak podaná stížnost pro porušení zákona v této části ukázala bezpředmětnou, když vytýkané pochybení již bylo napraveno prostřednictvím rozhodnutí jiného soudu.
Nejvyšší soud proto na základě shora uvedených zjištění výrokem pod bodem I. podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 7. 2001, sp. zn. 3 T 91/2001, byl porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. M. Podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz v celém rozsahu zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby ji v potřebném rozsahu v intencích tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu znovu projednal a rozhodl. Obvodní soud si vyžádá nový rejstřík trestů obviněného, jeho hodnocení z výkonu trestu odnětí svobody, a též na podkladě všech potřebných přílohových trestních spisů rozhodne zda obviněného bude možné odsoudit a potrestat za spáchané jednání ze dne 17. 2. 2001, či bude nutné učinit rozhodnutí jiné. Přitom musí mít na paměti, že podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného a že je podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Dále Nejvyšší soud výrokem pod bodem II. podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost pro porušení zákona proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 6. 2002, sp. zn. 52 T 85/2002, s odkazem na výše uvedené okolnosti, jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c