ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.162.2005.1
sp. zn. 4 Tz 162/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. prosince 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. P., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 7. 2005, sp. zn. 24 T 208/2002, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 7. 2005, sp. zn. 24 T 208/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §60 odst. 1 tr. zák. a §330 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného R. P.
Napadené usnesení se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 7. 2005, sp. zn. 24 T 208/2002, bylo rozhodnuto v trestní věci obviněného R. P. tak, že se podle §60 odst. 1 tr. zák. za použití §330 odst. 1 tr. ř. nařizuje výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, uloženého trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 24 T 208/2002, který nabyl právní moci dne 13.12.2002. Podle §39a odst. 3 tr.zák. byl obviněný R. P. pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem. V odůvodnění usnesení Okresní soud v Děčíně uvedl, že obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení nevedl řádný život, když byl opětovně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 22. 10. 2004, sp. zn. 23 T 140/2004, pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Pro výkon uloženého trestu soud obviněného zařadil podle §39a odst. 3 tr.zák.do věznice s dozorem, neboť má za to, že tento typ věznice bude postačovat.
Proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 7. 2005, sp. zn. 24 T 208/2002, podal obviněný R. P. dne 18. 8. 2005 (nikoli 8. 8. 2005, jak uvádí ve svém rozhodnutí Krajský soud v Ústí nad Labem) stížnost. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 5 To 508/2005, výše uvedenou stížnost podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl jako opožděně podanou. V odůvodnění Krajský soud v Ústí nad Labem uvedl, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že obviněný R. P. byl osobně přítomen vyhlášení napadeného usnesení a po poučení o možnosti podání opravného prostředku se vyjádřil tak, že si ponechává lhůtu. Podle §143 odst. 1 tr. ř. se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje, a to do tří dnů od jeho oznámení, přičemž dle §137 odst. 1 věta druhá tr. ř. se oznámení děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit nebo doručením jeho opisu. V daném případě s ohledem na zjištění, že usnesení bylo obviněnému oznámeno v jeho přítomnosti, běžela lhůta tří dnů k podání stížnosti ode dne následujícího po oznámení, tedy od 8. 7. 2005 s ukončením dne 11. 7. 2005. Tento den byl poslední k jejímu včasnému podání. Z podacího razítka pošty je však zjevno, že obviněný podal stížnost až 8. 8. 2005 (správně mělo být 18. 8. 2005), tedy opožděně. S ohledem na uvedené zjištění proto nezbylo, než stížnost zamítnout.
Proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 7. 2005, sp. zn. 24 T 208/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. P. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §330 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §60 odst. 1, odst. 2 tr. zák.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že trestní příkaz Okresního soudu v Děčíně ze dne 22. 10. 2004, sp. zn. 23 T 140/2004, z něhož vyplývá, že obviněný R. P. se ve zkušební době podmíněného odsouzení z trestního příkazu Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 24 T 208/2002, dopustil další trestné činnosti, která zavdává důvod k nařízení výkonu, byl dne 4. 3. 2005 předložen samosoudci k dalšímu opatření. Samosoudce Okresního soudu v Děčíně však až dne 8. 6. 2005 nařídil ve věci veřejné zasedání na den 7. 7. 2005, v němž rozhodl o nařízení výkonu, aniž by respektoval ustanovení §60 odst. 1, odst. 2 tr. zák., tj. že zkušební doba ve věci, v níž rozhodoval, skončila dne 13. 6. 2004 a tak mohl rozhodnout nejpozději do dne 13. 6. 2005. Po tomto datu by mohl rozhodnout pouze za situace, že by obviněný svým chováním zavinil, že v zákonem stanovené lhůtě nebylo možno ve věci rozhodnout. Z obsahu spisu však vyplývá, že obviněný na opožděném rozhodnutí nemá žádnou vinu a porušení zákona je tedy nutno spatřovat výlučně na straně samosoudce, který nedbal zákonných ustanovení a vyhlásil usnesení, ač to bylo v té době již nezákonné.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 7. 2005, sp. zn. 24 T 208/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. P. ve vytýkaném směru, a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil spolu se všemi dalšími rozhodnutími na zrušené rozhodnutí obsahově navazujícími, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Z obsahu trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že obviněnému R. P. započala běžet zkušební doba podmíněného odsouzení z trestního příkazu Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 24 T 208/2002, dnem 14. 12. 2002, který následoval po dni nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Zkušební doba 18 měsíců potom obviněnému uplynula dnem 13. 6. 2004. Lhůta ve smyslu ustanovení §60 odst. 2 tr. zák. tedy počala obviněnému běžet dnem 14. 6. 2004 a skončila dnem 13. 6. 2004.
Podle §60 odst. 1 tr. zák. jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná.
Podle §60 odst. 2 tr. zák. neučinil-li soud do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu, má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil.
V konkrétní posuzované situaci byl obviněný R. P. znovu odsouzen pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení, jak je patrno z opisu trestního příkazu Okresního soudu v Děčíně ze dne 22. 10. 2004, sp. zn. 23 T 140/2004, který nabyl právní moci dne 14. 12. 2004. Tímto odsouzením se však mohl Okresní soud Liberci zabývat a hodnotit je z pohledu ustanovení §60 odst. 1 tr. zák. pouze do data 13. 6. 2005. Uvedeným datem by nebyl limitován pouze v případě, že by obviněný zavinil stav, kdy by soud nemohl rozhodnout. Z obsahu trestního spisu však vyplývá, že obviněný R. P. nenese vinu na tom, pokud Okresního soudu v Děčíně nerozhodl podle §60 odst. 1 tr. zák. ve lhůtě stanovené v §60 odst. 2 tr. zák. o tom, že se obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení neosvědčil a že se mu nařizuje výkon původně podmíněného trestu odnětí svobody. Výše uvedený trestní příkaz Okresního soudu v Děčíně ze dne 22. 10. 2004, sp. zn. 23 T 140/2004, byl spolu s trestním spisem sp. zn. 24 T 208/2002 předložen Okresnímu soudu v Děčíně k dalšímu opatření dne 4. 3. 2005. Samosoudce jmenovaného soudu však až dne 8. 6. 2005 nařídil ve věci veřejné zasedání na den 7. 7. 2005. S ohledem na to, že Okresní soud v Děčíně napadené usnesení vyhlásil dne 7. 7. 2005, přičemž lhůta podle §60 odst. 2 tr. zák. uplynula již dne 13. 6. 2005, nastala po tomto dni u obviněného R. P. fikce jeho osvědčení ve zkušební době podmíněného odsouzení. Z tohoto důvodu Okresní soud v Děčíně po 13. 6. 2005, a tedy i dne 7. 7. 2005, neměl procesní podmínky pro aplikaci ustanovení §330 odst. 1 tr. ř., tj. aby konal veřejné zasedání, v němž by rozhodoval o tom, zda se obviněný ve zkušební době osvědčil či zda bude nařízen výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody.
Vzhledem k uvedeným zjištěním Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 7. 2005, sp. zn. 24 T 208/2002, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §60 odst. 1 tr. zák. a §330 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného R. P. Poté podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, včetně všech rozhodnutí, která na toto usnesení obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V daném případě nepřicházelo v úvahu učinit ve věci rozhodnutí nové, proto Nejvyšší soud nepostupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a nepřikázal Okresnímu soudu v Děčíně, aby věc znovu projednal a rozhodl, ani nezvolil postup podle §271 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. J. P.