ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.181.2004.1
sp. zn. 4 Tz 181/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2005 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného T. V., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 2 T 153/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 2 T 153/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák., §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného T. V.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu. .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 10 se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný T. V. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 71 T 254/2001, uznán vinným třemi trestnými činy podvodu, a to podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. pod body 1 – 4 rozsudku, dále podle §250 odst. 1 tr. zák. pod bodem 5 rozsudku a podle §250 odst. 1 tr. zák. pod bodem 6 rozsudku. Těchto trestných činů se dopustil následujícím způsobem:
1.Ve dnech 25. 6. 2001 a 28. 6. 2001 v O. – P., na ul. S.,
v místě zaměstnání níže jmenovaného, v úmyslu získat majetkový prospěch, pod záminkou obstarání motorového vozidla zn. Renault, vylákal na J. S. k jeho škodě finanční hotovost v celkové výši 15 000,- Kč.
2. Dne 9. 9. 2001 v B. – S., okres K., v místě bydliště J. M., v úmyslu obohatit se, pod záminkou obstarání dohodnutého typu vozidla, vylákal na jmenovaném peněžní částku ve výši 10 000,- Kč.
3. Dne 11. 9. 2001 v O. – Z., na ul. Č., v sídle firmy J. A., v úmyslu majetkově se obohatit, pod nepravdivou záminkou obstarání motorového vozidla ze zahraničí, vylákal od jmenovaného k jeho škodě finanční obnos ve výši 12 000,- Kč.
4. V průběhu dne 18. 9. 2001 v O. na S. n. v úmyslu získat majetkový prospěch, pod záminkou opatření sjednaného typu vozidla, vylákal postupně na L. V. finanční částky v celkové výši 14 000,- Kč.
5. V dnech 26. 9. 2001 a 27. 9. 2001 v O. – H., v úmyslu získat majetkový prospěch pod záminkou opatření sjednaného typu motorového vozidla ze zahraničí, vylákal na Š. Š. finanční hotovost v souhrnné výši 16 500,- Kč.
6. Ve dnech 30. 1. 2002 a 1. 2. 2002 v O. – P., na ul. 17. l., v areálu D. s., vylákal od J. K. pod záminkou obstarání osobního vozidla zn. Lada Niva 1. 6 celkem částku 22 500,- Kč, aniž hodlal ve skutečnosti vozidlo obstarat a způsobil tak jmenovanému škodu v uvedené výši.
Za to byl obviněný odsouzen souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 3 let a 10 měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky Havířov, ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 103 T 115/2002.
Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 4. 11. 2003.
Dále byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 5 T 28/2002, pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. pod body I./1. – 8. rozsudku a dva trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. pod body II./1. 2. rozsudku, jichž se dopustil následovně:
I.
1.dne 24. 7. 2001 ve F. – M. uzavřel s M. T. smlouvu o obstarání osobního automobilu Honda CRX a převzal od něj zálohu 8 600,- Kč a posléze dne 27. 7. 2001 v R. p. R., okres V., po něm na obstarání automobilu vylákal ještě nejméně částku 18 600,- Kč, ač neměl v úmyslu automobil obstarat a peníze použil pro svoji osobní potřebu a způsobil tak M. T. škodu ve výši nejméně 27 100,- Kč
2.dne 20. 9. 2001 ve V. M., okres V., vylákal od invalidního důchodce vozíčkáře P. M. částku 9 000,- Kč pod záminkou dovozu ojetého motorového vozidla značky Peugeot 309 v hodnotě 55 000,- Kč s příslibem, že vůz doveze do 25. 9. 2001, žádné vozidlo mu však nedodal, ani to neměl v úmyslu, přičemž vylákané peníze použil pro svoji potřebu, když dalšímu kontaktu s poškozeným se vyhýbal, čímž P. M. způsobil škodu ve výši 9 000,- Kč
3.dne 30. 9. 2001 ve V., okres F. – M., v domě čp. 0 pod záminkou dovozu ojetého motorového vozidla značky Škoda Favorit ze zahraničí vylákal od L. L. částku 7 500,- Kč, sepsal s ním smlouvu o dovozu vozidla do 5. 10. 2001, avšak vozidlo nedodal a peníze L. L. nevrátil a způsobil mu tak škodu ve výši 7 500,- Kč
4.ve dnech 23. 10. 2001, 25. 10. 2001 a 26. 10. 2001 v Z., okres F. – M., N. J. a jinde pod záminkou dovozu dvou ojetých osobních motorových vozidel ze zahraničí značky Mazda a Lancia, vylákal od P. M. finanční částky ve výši 9 000,- Kč, 7 000,- Kč a 8 000,- Kč, sepsal se jmenovaným smlouvu o dovozu vozidel do 29. 10. 2001, avšak vozidla nedodal, peníze nevrátil a P. M. způsobil škodu v celkové výši 24 000,- Kč
5.ve dnech 4. 1. 2002 a 5. 1. 2002 ve F. – M. na ul. M. na parkovišti před podnikem M. a v O. vylákal pod záminkou dovozu ojetého osobního motorového vozidla značky Škoda Felicia Combi ze zahraničí do 8. 1. 2002 od L. V. finanční částky ve výši 10 000,- Kč a 2 800,- Kč, sepsal se jmenovaným smlouvu o dovozu vozidla, avšak vozidlo nedodal a ani peníze nevrátil a způsobil tak L. V. škodu v celkové výši 12 800,- Kč
6.v přesně nezjištěnou dobu měsíce března 2002 v B., v okrese F. – M., na základě inzerátu v inzertních novinách A., uzavřel smlouvu o dovozu vozidla s V. F., přičemž převzal zálohu ve výši 8 500,- Kč, požadované vozidlo ve stanovené lhůtě nedodal ani nevrátil, čímž způsobil V. F. škodu ve výši 8 500,- Kč
7.dne 13. 5. 2002 v O. – M. H., na ul. 2. ř., uzavřel smlouvu o obstarání věci a smlouvu o dovozu vozidla s R. J., a to na osobní vozidlo tovární značky Ford Fiesta, převzal zálohu ve výši 12 600,- Kč, požadované vozidlo ve stanovené lhůtě nedodal, zálohu nevrátil, na urgence nereagoval, čímž způsobil R. J. škodu ve výši 12 600,- Kč
za současného zrušení výroku o vině podle §37a tr. zák. pod bodem 5 z rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 71 T 254/2001 ze dne 9. 9. 2003, pravomocného dne 4. 11. 2003, pro skutek spočívající v tom, že
8.ve dnech 26. 9. 2001 a 27. 9. 2001 v O. – H., v úmyslu získat majetkový prospěch, pod záminkou opatření sjednaného typu motorového vozidla ze zahraničí, vylákal na Š. Š. finanční hotovost v souhrnné výši 16 500,- Kč
II.
ač rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 24. 11. 1998, sp. zn. 2 T 78/98, který nabyl právní moci dne 7. 1. 1999, byl obviněnému ukládán trest odnětí svobody nepodmíněně a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let s ukončením trestu dne 7. 7. 2003, přesto
1.dne 13. 8. 2001 v 10. 45 hodin ve F. – M., na ulici U S. p., řídil osobní motorové vozidlo značky BMW, fialové barvy,
2.dne 7. 4. 2002 v 1. 45 hodin řídil ve F. – M. po ulici S., osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Felicia, kdy byl kontrolován hlídkou Policie ČR
za současného zrušení pravomocného výroku o vině v bodě 1 – 4, 6 z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 71 T 254/2001, pravomocného dne 4. 11. 2003.
Za to byl obviněný odsouzen ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 let a 10 měsíců.
Současně byl podle §37a tr. zák. zrušen celý výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 71 T 254/2001.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo zaplatit na náhradě škody M. T. částku 27 100,- Kč, P. M. částku 24 000,- Kč a L. L. částku 7 500,- Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený M. T. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škodu na řízení ve věcech občanskoprávních.
Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 18. 12. 2003.
Obviněný T. V. byl taktéž rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 2 T 153/2002, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 20. 5. 2002 v P., L., podepsal smlouvu o obstarání věci, kterou se zavázal, že M. P., obstará vozidlo Opel Vectra 1.8, rok výroby 1999 za částku 179 000,- Kč, za tímto účelem převzal od poškozeného zálohu ve výši 45 000,- Kč a dne 24. 5. 2002 převzal další zálohu ve výši 73 000,- Kč, přičemž nečinil žádné kroky k obstarání tohoto vozidla, takové vozidlo M. P. neobstaral, dále ho již nekontaktoval a způsobil tak škodu v celkové výši 118 000,- Kč.
Za to byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 71 T 254/2001, jenž nabyl právní moci dne 4. 11. 2003. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 3 let a 10 měsíců.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo zaplatit poškozenému M. P. částku 118 000,- Kč jako náhradu škody.
Na tomto rozsudku je vyznačena právní moc dne 10. 3. 2004.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu proti posledně citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 2 T 153/2002 stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného T. V. Tímto rozsudkem byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného.
V odůvodnění svého podání ministr spravedlnosti poukázal na okolnost, že k porušení zákona došlo proto, že obvodní soud nereagoval na skutečnost, že obviněný byl již dříve odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 5 T 28/2002, za současného zrušení výroku o vině a trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 71 T 254/2001. Přestože o existenci řízení u tohoto soudu pod sp. zn. 5 T 28/2002 věděl a od Okresního soudu ve Frýdku – Místku dokonce vyžadoval informace o stavu řízení včetně zaslání rozhodnutí a spisového materiálu, jeho doručení však nevyčkal. Navíc sám obviněný T. V. se o svém dalším trestním stíhání u Okresního soudu ve Frýdku – Místku výslovně zmínil. V důsledku uvedeného pochybení pak došlo k tomu, že Obvodní soud pro Prahu 10 v rámci výroku o uložení souhrnného trestu zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 71 T 254/2001, ačkoliv tento výrok byl již dříve zrušen pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 5 T 28/2002.
V návaznosti na uvedené porušení zákona pak podle stěžovatele došlo i k nezákonnému vydání usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 2 T 153/2002, jímž byl obviněnému započítán do souhrnného trestu odnětí svobody již vykonaný trest v době od 18. 7. 2002 do 18. 7. 2003, jenž byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 103 T 115/2002, který byl zrušen v rámci výroku o souhrnném trestu rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 71 T 254/2001. Uvedené usnesení je podle názoru ministra spravedlnosti nezákonné vzhledem k existenci usnesení Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 26. 4. 2004, sp. zn. 5 T 28/2002, kterým byla obviněnému do trestu odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně započítána doba, kterou obviněný strávil ve výkonu trestu odnětí svobody na základě rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 71 T 254/2001.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 2 T 153/2002, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5. 6 tr. ř. vzhledem k ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., v neprospěch obviněného T. V. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. uvedený napadený rozsudek zrušil, a to včetně rozhodnutí na něj obsahově navazujících, zejména usnesení ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 2 T 153/2002, a poté aby bylo postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že při úvaze o druhu a výměře trestu soud hodnotil všechny okolnosti případu, jakož i okolnosti charakterizující osobu obviněného. Soud dospěl k závěru, že obviněnému je s ohledem na jeho bohatou trestní minulost a speciální recidivu k majetkové trestné činnosti nutno uložit přiměřený trest, a to trest v horní polovině zákonné trestní sazby podle §250 odst. 2 tr. zák. Trest byl uložen podle zásad souhrnnosti uvedených v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., neboť obviněný se dopustil projednávané trestné činnosti dříve, než byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 71 T 254/2001, jehož výrok o trestu byl v rámci uložení souhrnného trestu zrušen.
Z obsahu spisového materiálu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 2 T 153/2002, Nejvyšší soud zjistil, že obvodní soud byl o dalším trestním stíhání obviněného T. V. u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 5 T 28/2002 informován, neboť ve spise se na čl. 79 a násl. nachází opis obžaloby se sdělením ze dne 26. 5. 2003, že věc není doposud skončena. Přesto si obvodní soud před hlavním líčením konaném dne 8. 1. 2004 aktuálně neprověřil dotazem u Okresního soudu ve Frýdku – Místku stav řízení v uvedené věci. Pokud by tak učinil, zjistil by, že Okresní soud ve Frýdku – Místku již ve věci sp. zn. 5 T 28/2002 pravomocně rozhodl, a to rozsudkem ze dne 18. 12. 2003, jenž nabyl právní moci dnem vyhlášení, přičemž obviněnému uložil souhrnný a zároveň společný trest odnětí svobody ve výměře 2 let nepodmíněně a trest zákazu činnosti, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 71 T 254/2001.
Vzhledem k tomu, že si obvodní soud uvedenou skutečnost nezjistil a zároveň ve věci konal hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, takže se jej na stav řízení před Okresním soudem ve Frýdku-Místku nemohl dotázat, rozhodoval tak na základě neúplných důkazů, jakož i nedostatečně zjištěného skutkového stavu ( viz ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ) právě ve vztahu k ukládanému trestu. V důsledku tohoto pochybení obvodní soud obviněnému uložil souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 71 T 254/2001, který byl již v té době pravomocně zrušen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 5 T 28/2002, kterým byl obviněnému rovněž ukládán trest souhrnný. Tím došlo k situaci, kdy obviněnému byl, jak zmíněným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku- Místku, tak napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, uložen souhrnný trest i za trestnou činnost, za níž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 254/2001. Obviněný tak byl dvakrát potrestán za tutéž trestnou činnost, což je s ohledem na ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. porušením zásady ne bis in idem.
Z obsahu spisu sp. zn. 2 T 153/2002, jakož i z napadeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 vyplývá, že obviněný se protiprávního jednání dopustil dne 20. 5. 2002, tedy ještě dříve, než byl za ostatní v úvahu přicházející sbíhající se trestné činy odsouzen m. j. rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 103 T 115/2002, který byl z postupně citovaných rozsudků vyhlášen jako první v řadě. Z tohoto zjištění lze vyslovit závěr, že trestný čin obviněného, spáchaný dne 20. 5. 2002, byl k ostatním uvedeným trestným činům obviněného ve vztahu vícečinného souběhu a měl tak za něj být obviněnému uložen souhrnný trest.
Stávající stav věci je ale takový, že obviněnému byly místo jediného souhrnného trestu v trestní sazbě podle §250 odst. 2 tr. zák., která činí od 6 měsíců do 3 let, uloženy dva souhrnné nepodmíněné tresty odnětí svobody ve výměře 2 roků a 26 měsíců, tedy celkem 50 měsíců, čímž došlo k výraznému překročení horní hranice v úvahu přicházející trestní sazby, ve které měl být trest uložen. Za těchto okolností nebylo možné jinak, než trest uložený obviněnému napadeným rozsudkem označit za trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti spáchaného činu pro společnost ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř., a tudíž podání stížnosti pro porušení zákona bylo, byť jen z tohoto důvodu, opodstatněné.
Proto Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 2 T 153/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák., §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného T. V. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud uvedený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, tedy i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 2 T 153/2002. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak byla věc přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To jinými slovy znamená, že obvodní soud si vyžádá nový opis z rejstříku trestů obviněného, jeho hodnocení z výkonu trestu a na základě všech relevantních důkazních materiálů, včetně všech potřebných přílohových trestních spisů nově rozhodne o odpovídajícím trestu za sbíhající se trestnou činnost obviněného, popř. postupem podle §37 tr. zák. upustí od uložení souhrnného trestu, pokud učiní závěr, že trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný. Obvodní soud přitom musí mít na paměti, že podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného i to, že je podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c