ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.188.2004.1
sp. zn. 4 Tz 188/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 15. února 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. K., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 1 T 4/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 1 T 4/2002, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. K.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Mostě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 1 T 4/2002, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 15. 1. 2002 okolo 22.30 hod. v L., ul. Š., okres M., řídil osobní automobil tov. zn. Mercedes Benz, přesto, že mu rozhodnutím Okresního úřadu v Mostě, referátu dopravy a silničního hospodářství ze dne 21. 8. 2001, č. j. RD/1222/01/2-21-PK, které nabylo právní moci dne 12. 9. 2001, byla uložena sankce spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v délce 12 měsíců. Za to mu byl v sazbě §171 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. a za použití §45 odst. 1, 2, 3 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 320 hodin. Dále mu byl podle §49 odst. 1 tr. zák. a podle §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na 30 měsíců.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 22. 2. 2002.
Proti citovanému trestnímu příkazu podal podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. K. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a v ustanovení §45a odst. 1 a §36 tr. zák.
Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku vytkl Okresnímu soudu v Mostě, že uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 320 hodin byla překročena maximální přípustná hranice tohoto druhu trestu, která je uvedena v ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. Okresní soud v Mostě nezohlednil skutečnost, že obviněnému byl pravomocně uložen trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 27. 4. 2001, sp. zn. 8 T 112/2001, rovněž trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, z něhož v době rozhodování trestní věci, která je napadena stížností pro porušení zákona, obviněný neměl dosud nic vykonáno. Součet obou nevykonaných trestů obecně prospěšných prací tak činí 620 hodin, ač zákon v ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. stanoví nejvyšší možnou výměru tohoto druhu trestu na 400 hodin.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným trestním příkazem byl v neprospěch obviněného J. K. porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., popř. podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Podle ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. může soud trest obecně prospěšných prací uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzované trestní věci se samosoudkyně Okresního soudu v Mostě těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.
Nejvyšší soud z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Mostě, sp. zn. 1 T 4/2002, zjistil, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Mostě podal u tohoto soudu dne 18. 1. 2002 návrh na potrestání na obviněného J. K. Samosoudkyně Okresního soudu v Mostě vydala dne 22. 1. 2002 trestní příkaz pod sp. zn. 1 T 4/2002, jímž při vyslovení výroku o vině ve shodě s podaným návrhem na potrestání a s užitím shodné právní kvalifikace činu, uložila obviněnému J. K. trest obecně prospěšných prací v celkové výměře 320 hodin a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na 30 měsíců. Okresní soud v Mostě však pochybil, pokud v rámci svých úvah o trestu nevyhodnotil existenci trestního příkazu Okresního soudu v Semilech ze dne 27. 4. 2001, sp. zn. 8 T 112/2001, jímž byl obviněnému J. K. pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. V době vydání trestního příkazu Okresního soudu v Mostě sp. zn. 1 T 4/2002, obviněný neměl z výše uvedeného trestu dosud nic vykonáno.
Samosoudkyně Okresního soudu v Mostě mohla zjistit z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen (č. l. 14), že obviněnému již v minulosti trest obecně prospěšných prací byl uložen a v rámci úvah o trestu měla prověřit, zda tento trest již byl zcela či zčásti vykonán. Spis Okresního soudu v Semilech si buďto měla k posouzení této otázky vyžádat a prostudovat, anebo alespoň vyžádat zprávu probační úřednice v tomto směru. Pokud by při zjišťování skutkového stavu ve vztahu k uložení zamýšleného druhu trestu samosoudkyně postupovala tímto způsobem, zjistila by, že z trestu obecně prospěšných prací, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 27. 4. 2001, sp. zn. 8 T 112/2001, neměl obviněný dosud nic vykonáno. To ostatně vyplývá ze zprávy Probační a mediační služby, středisko Most ze dne 15. 4. 2003, že k tomuto dni obviněný trest obecně prospěšných prací nezačal vykonávat a neodpracoval tak ani jednu hodinu. Trestní zákon v ustanovení §45a odst. 1 jednoznačně stanoví, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin, proto nemohl být obviněnému uložen další trest obecně prospěšných prací ve výměře 320 hodin, neboť tím byla překročena maximální výměra stanovená zákonem pro tento druh trestu o 220 hodin.
Vzhledem k uvedeným pochybením porušila samosoudkyně Okresního soudu v Mostě zákon také v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť nezjistila spolehlivě skutkový stav, pod kterýžto pojem je nutno zahrnout i objasnění okolností, které mají vzhledem k osobě pachatele význam z hlediska stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Dokazování ve vztahu k uložení zákonného trestu zůstalo neúplné a tato okolnost se negativně promítla i do hodnocení důkazů, které tak neodpovídalo požadavkům stanoveným v §2 odst. 6 tr. ř.
Stížnost pro porušení zákona tak byla důvodně podána podle ustanovení §266 odst. 1, 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí zákonné trestní sazby.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem vyslovil Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 1 T 4/2002, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. K. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí, která na tento zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Mostě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud nemohl akceptovat návrh ministra spravedlnosti, aby ve věci případně rozhodoval sám podle ustanovení §271 odst. 1 tr. ř. Podle tohoto zákonného ustanovení může Nejvyšší soud sám hned ve věci rozhodnout, avšak pouze tehdy „je-li možno učinit rozhodnutí na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn“. Pokud Nejvyšší soud konstatoval porušení zákona v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tedy vytýká v souladu s návrhem ministra spravedlnosti obsaženém ve stížnosti pro porušení zákona okresnímu soudu nesprávná a nedostatečná skutková zjištění, nemůže současně sám postupovat v intencích ustanovení §271 odst. 1 tr. ř.
Samosoudkyně Okresního soudu v Mostě v novém řízení doplní dokazování spisem Okresního soudu v Semilech sp. zn. 8 T 112/2001, novým opisem rejstříku trestů obviněného a aktualizovanou zprávou Probační a mediační služby České republiky, středisko Most, zda a případně v jakém rozsahu vykonal obviněný trest obecně prospěšných prací uložený mu trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 27. 4. 2001, sp. zn. 8 T 112/2001. Teprve vyhodnocením těchto nových důkazů spolu s důkazy, které již jsou součástí trestního spisu, může dospět ke správným úvahám o uložení zákonného a adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Okresní soud v Mostě však bude v rámci těchto úvah významně omezen ustanovením §273 tr. ř., neboť nové rozhodnutí nesmí být v neprospěch obviněného, vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vyslovil, že k porušení zákona došlo napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. února 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á