ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.189.2004.1
sp. zn. 4 Tz 189/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. ledna 2005 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. W., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 4 T 32/2003, a podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á.
Odůvodnění:
Obviněný J. W. byl rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 2. 5. 2003, sp. zn. 3 T 668/2002, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., jehož se dopustil v přesně nezjištěné době od 22. 00 hod. dne 25. 4. 2002 do 01.05 hodin dne 26. 4. 2002 v L. v B. ulici před domem, kdy po rozbití trojúhelníkového okna levých zadních dveří vnikl do osobního automobilu zn. Mercedes 200 D, a z tohoto ke škodě Č. L., a. s. P. odcizil autorádio s přehrávačem CD zn. Panasonic v hodnotě 5 600,- Kč. Dále obviněný J. W. společně s obviněným ml. M. B. v přesně nezjištěné době od 22.00 hodin dne 25. 4. 2002 do 01.05 hod. dne 26. 4. 2002 v L. v ulici J. Š. před domem po vyháčkování zajištění levých předních dveří vnikli od osobního automobilu zn. Š 120, a z tohoto ke škodě A. V., odcizili autorádio s přehrávačem audiokazet zn. Ford v hodnotě 890,- Kč a nářadí v hodnotě 2 300,- Kč. Za to byl obviněný J. W. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvou let. Tento rozsudek nabyl ohledně tohoto obviněného právní moci dne 27. 6. 2003.
Obviněný J. W. byl též odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 6 T 38/2003, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., jehož se dopustil společně s obviněným J. Z. dne 4. 9. 2002 kolem 21. 30 hod. v M., okres M., kdy po odstranění visacího zámku a řetězu vrat oplocené ohrady odcizili 15 ks volně složených hliníkových plechů v hodnotě 11 310,- Kč, které naložili na zahrádku osobního automobilu zn. Škoda 105, byli však přistiženi poškozeným J. R., který je se svým synem po odjezdu z místa pronásledoval a v součinnosti s policejní hlídkou byli zadrženi. Za to byl obviněný J. W. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Uvedený trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 30. 6. 2003 a ohledně jeho osoby nabyl právní moci dne 9. 7. 2003.
Následně byl obviněný J. W. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., a to trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 4 T 32/2003, jehož se dopustil dne 22. 3. 2003 ve 13.30 hod., kdy řídil na silnici I/13 mezi obcemi L. a M. automobil tov. zn. Volkswagen Passat, a to přesto, že rozhodnutím Okresního úřadu v Mostě, referátu dopravy a silničního hospodářství ze dne 12. 8. 2002, č. j. RD/5041/02/2635/Ma – 67/3, které nabylo právní moci dne 3. 10. 2002, byl potrestán za dopravní přestupky také sankcí zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 24 měsíců. Za to byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 2 let. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zároveň zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 6 T 38/2003. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 3. 9. 2003 a nabyl právní moci dne 12. 9. 2003.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. W., a to proti posledně citovanému trestnímu příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 4 T 32/2003. Napadeným rozhodnutím byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. v neprospěch obviněného.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti konstatuje, že obviněný byl uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. zcela po právu. K pochybení však došlo při ukládání trestu. Okresní soud v Mostě totiž dne 26. 8. 2003 při vydání trestního příkazu vycházel z opisu rejstříku trestů obviněného, který byl vyhotoven ke dni 22. 3. 2003, a dále z přílohového spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. 6 T 38/2003. Samosoudce sice dne 12. 8. 2003 vydal pokyn k vyžádání aktualizovaného opisu rejstříku trestů, nevyčkal však jeho doručení, k němuž došlo dne 27. 8. 2003, tedy následující den poté, co okresní soud vydal napadený trestní příkaz. V důsledku tohoto pochybení okresní soud nezjistil, že měl obviněnému uložit souhrnný trest též k rozsudku Okresního soudu v Lounech sp. zn. 3 T 668/2002, neboť obviněného odsuzoval za skutek spáchaný dne 22. 3. 2003, tedy dříve, než byl obviněnému vyhlášen dne 2. 5. 2003 rozsudek v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 668/2002. Podle stěžovatele samosoudce pochybil i tím, že neučinil ani žádné další kroky k odstranění vzniklé nezákonnosti, např. formou upozornění Okresního státního zastupitelství v Lounech ( evidentně se má jednat o Okresní státní zastupitelství v Mostě ), když v případě podání odporu z jeho strany by bylo dosaženo zrušení předmětného trestního příkazu a vzniklou chybu bylo možné v následném řízení napravit.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 4 T 32/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu a aby bylo dále postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle §35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Stanoví-li tento zákon na některý z takových trestných činů pouze trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v §27 jako trest samostatný.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Z obsahu spisového materiálu Okresního soudu v Mostě sp. zn. 4 T 32/2003 vyplývá, že si okresní soud byl vědom předchozího odsouzení obviněného týmž soudem ve věci pod sp. zn. 6 T 38/2003 a proto správně vyčkával na právní moc trestního příkazu vydaného dne 12. 3. 2003 z důvodu splnění zákonných podmínek pro uložení souhrnného trestu obviněnému. Vzhledem k tomu, že ve spise byl založen opis rejstříku trestů obviněného ze dne 22. 3. 2003, vyžádal si samosoudce Okresního soudu v Mostě dne 12. 8. 2003 aktuální opis rejstříku trestů obviněného. Jeho doručení však bez zjevného důvodu nevyčkal a vydal dne 26. 8. 2003 napadený trestní příkaz, přičemž v důsledku tohoto postupu se nedozvěděl o tom, že obviněný byl rovněž odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 2. 5. 2003, sp. zn. 3 T 668/2002, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., jehož se dopustil dvěma útoky v době od 25. 4. 2002 do 26. 4. 2002. Posledně uvedený pokračující trestný čin tak byl ve vztahu k ostatním trestným činům obviněného, za něž byl projednán v trestních věcech sp. zn. 4 T 32/2003 a sp. zn. 6 T 38/2003, v pozici vícečinného souběhu trestných činů. Tento závěr vyplývá ze zjištění, že obviněný J. W. páchal trestnou činnost dne 25. – 26. 4. 2002 ve věci sp. zn. 3 T 668/2002, dne 4. 9. 2002 ve věci sp. zn. 6 T 38/2003 a dne 22. 3. 2003 ve věci sp. zn. 4 T 32/2003, přičemž první odsuzující rozhodnutí mu bylo vyhlášeno dne 2. 5. 2003 rozsudkem Okresního soudu v Lounech sp. zn. 3 T 668/2002. Obviněnému tak měl být ve věci sp. zn. 4 T 32/2003 uložen souhrnný trest za současného zrušení výroků o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mostě sp. zn. 6 T 38/2003 a z rozsudku Okresního soudu v Lounech sp. zn. 3 T 668/2002, a to rozsudkem po provedeném hlavním líčení, neboť jeden z předchozích trestů za sbíhající se trestný čin byl obviněnému uložen rozsudkem (viz ustanovení §314e odst. 4 písm. c) tr. ř.). Pokud by tedy samosoudce Okresního soudu v Mostě vyčkal doručení aktuálního opisu rejstříku trestů obviněného, nepochybně by se o dalším předchozím odsouzení obviněného pod sp. zn. 3 T 668/2002 dozvěděl, neboť trestní list byl od Okresního soudu v Lounech vypravován dne 4. 8. 2003 a ke dni 22. 8. 2003 bylo toto odsouzení již z rejstříku trestů patrné (viz č. l. 24 spisu sp. zn. 4 T 32/2003).
V uvedeném rozsahu tedy k pochybení ze strany Okresního soudu v Mostě došlo, přičemž obviněnému byly místo jediného souhrnného trestu uloženého v rámci trestní sazby nejzávažnějšího ze sbíhajících se trestných činů, jímž byl trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák., uloženy dva tresty, a to podmíněný trest odnětí svobody v délce 8 měsíců se zkušební dobou na dva roky a souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Nespornou skutečností je, že podaná stížnost pro porušení zákona ve své podstatě směřuje výhradně proti výroku o uloženém trestu.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze však proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu. Těmito podmínkami je tedy podání stížnosti pro porušení zákona výhradně proti výroku o trestu limitováno, přičemž tyto podmínky platí i pro případy, kdy je namítáno nesprávné uložení souhrnného trestu nebo nesprávné neuložení souhrnného trestu. Neuložení souhrnného trestu tedy samo o sobě nemusí odůvodnit závěr, že uložený trest je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele, nebo že uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
Právě o takovou situaci se jedná v projednávaném případě obviněného J. W. Samotná skutečnost, že obviněnému byly v konečném důsledku místo jediného trestu souhrnného v rámci trestní sazby, která připouští uložení trestu odnětí svobody až na 2 roky (viz §247 odst. 1 tr. zák.), uloženy již výše uvedené dva tresty, a to podmíněný trest odnětí svobody na 8 měsíců se zkušební dobou na dva roky a trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, podle Nejvyššího soudu kritéria ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. nesplňuje. Pokud jde o druh jednotlivých trestů, jakož i o jejich výměru, tak oba uložené tresty vedle sebe nepředstavují pro obviněného přísnější postih, než by představovalo uložení jediného souhrnného trestu, který měl být obviněnému správně za uvedené tři sbíhající se trestné činy vyměřen. Uložené tresty totiž celkově nejenom že nepřekračují horní hranici v úvahu přicházející trestní sazby, ale k této se ani nepřibližují, přičemž stanovené druhy trestů, jejich výměra či způsob jejich výkonu odpovídají výslednému konkrétnímu stupni společenské nebezpečnosti spáchaného jednání (viz §3 odst. 4 tr. zák.), když zároveň neodporují poměrům obviněného ani účelu trestu, jak je vymezen v ustanovení §23 tr. zák.
Z uvedeného je tedy zřejmé, že i když je nespornou vadou napadeného rozhodnutí neuložení souhrnného trestu obviněnému za všechny tři sbíhající se trestné činy, nepředstavuje takováto vada ve svém celku natolik závažné porušení zákona, jež by bylo nutné napravovat v řízení o stížnosti pro porušení zákona jejím podáním pouze proti výroku o trestu ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř. V daném případě je zájem na stabilitě soudního rozhodnutí nepochybně větší, než zájem na nápravě pochybení, které v konečném důsledku nepředstavuje zhoršení postavení obviněného. Nejvyšší soud proto podaný mimořádný opravný prostředek podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, jako nedůvodný.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c