ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.190.2004.1
sp. zn. 4 Tz 190/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. ledna 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. P., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 13 T 642/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 13 T 642/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. P.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Uherském Hradišti se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 28. 12. 1999, sp. zn. 1 T 572/99, byl obviněný L. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 20. 7. 1999 a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 6. 5. 1999, za což byl podle §221 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému L. P. doručen dne 31. 5. 2000 a právní moci nabyl dne 9. 6. 2000.
Trestním příkazem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 13 T 642/2002, byl obviněný L. P. uznán vinným trestným činem krádeže §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil dne 9. 10. 2002, za což byl podle §247 odst. 1, §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému L. P. doručen dne 8. 11. 2002 a právní moci nabyl dne 20. 11. 2002.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 13 T 642/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. P. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že si Okresní soud v Uherském Hradišti při vydávání napadeného trestního příkazu neověřil, zda již dříve uložený trest obecně prospěšných prací byl vykonán. Tím bylo způsobeno, že souhrn trestů obecně prospěšných prací pravomocně nařízených obviněnému L. P. představuje 700 hodin, tedy přesahuje výměru stanovenou zákonem pro tento druh trestu. Dále Okresní soud v Uherském Hradišti nepřihlédl ani k tomu, že obviněnému L. P. byl mimo zmíněného trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin uložen další souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře celkem 250 hodin, a to trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 8. 2000, sp. zn. 2 T 469/2000.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 13 T 642/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. P. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Výměra trestu je podle §36 tr. zák. limitována i tehdy, jestliže se postupně uloží více než dva tresty téhož druhu, pokud v době ukládání posledního z nich ještě nebyl zcela vykonán první nebo kterýkoli další z těchto trestů uložených před rozhodováním o posledním z nich. V takovém případě bude nutno přihlédnout k součtu všech předchozích dosud nevykonaných trestů (nebo jejich zbytků) stejného druhu, jaký má být opětovně ukládán.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný L. P. nejprve odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 28. 12. 1999, sp. zn. 1 T 572/99, pro trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, poté byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 8. 2000, sp. zn. 2 T 469/2000, pro další trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 13 T 642/2002, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 300 hodin.
Z obsahu trestního spisu vedeného Okresním soudem ve Znojmě pod sp. zn. 2 T 469/2000 Nejvyšší soud zjistil, že obviněný L. P. byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 8. 2000, sp. zn. 2 T 469/2000, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Ze spisu bylo dále zjištěno, že obviněný L. P. vykonal z trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen výše uvedeným trestním příkazem, 200 hodin, z tohoto trestu tedy zbývalo vykonat 50 hodin. Jak vyplývá z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 1 T 572/99, v době, kdy bylo vydáno výše uvedené rozhodnutí, tj. ke dni 11. 8. 2000, obviněný L. P. nezačal k tomuto datu trest obecně prospěšných prací uložený trestním příkazem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 28. 12. 1999, sp. zn. 1 T 572/99, vykonávat. Proto již trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 8. 2000, sp. zn. 2 T 469/2000, neměl být trest obecně prospěšných prací uložen.
Jak vyplývá z vyjádření Probační a mediační služby, střediska Hodonín, ze dne 25. 10. 2004, ani v době, kdy byl vydán napadený trestní příkaz, obviněný L. P. nezahájil výkon trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 28. 12. 1999, sp. zn. 1 T 572/99.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému L. P. trestním příkazem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 13 T 642/2002, ve výměře 300 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 28. 12. 1999, sp. zn. 1 T 572/99 a z trestního příkazu Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 8. 2000, sp. zn. 2 T 469/2000, přesahoval o 350 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin. V případě tohoto rozhodnutí je třeba dodat, že nejvyšší výměra dovolená trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací již byla vyčerpána dříve uloženými tresty tohoto druhu, takže trest obecně prospěšných prací nebylo možno obviněnému L. P. v daném případě vůbec uložit.
Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Uherském Hradišti trestním příkazem ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 13 T 642/2002, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněnému L. P.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 T 642/2002 dále vyplývá, že Okresní soud v Uherském Hradišti, ač měl k dispozici opis z rejstříku trestů obviněného (č. l. 12-14), v němž bylo uvedeno jak odsouzení Okresním soudem v Uherském Hradišti ze dne 28. 12. 1999, sp. zn. 1 T 572/99, tak také odsouzení Okresním soudem ve Znojmě ze dne 11. 8. 2000, sp. zn. 2 T 469/2000, nezjistil, zda obviněný L. P. trest obecně prospěšných prací, který mu byl tímto trestním příkazem uložen, vykonal, v důsledku čehož neshromáždil všechny údaje potřebné pro rozhodnutí ve věci. Okresní soud v Uherském Hradišti tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. P.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 350 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem. V této souvislosti je třeba dodat, že v případě trestního příkazu Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 13 T 642/2002, nebylo vůbec možno trest obecně prospěšných prací uložit, neboť nejvyšší výměra dovolená trestním zákonem pro tento druh trestu byla vyčerpána dříve uloženými tresty tohoto druhu.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 13 T 642/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. P., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Uherském Hradišti, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného L. P. respektoval zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §36 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného L. P., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. J. P.