ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.199.2005.1
sp. zn. 4 Tz 199/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 20. prosince 2005 stížnost pro porušení zákona, kterou podal minstr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. Č., proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 8 T 48/98, a podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 8 T 48/98, byl obviněný P. Č. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 15. 12. 1997 kolem 3.00 hod. v herně U A. v J. v silně podnapilém stavu fyzicky napadl obsluhu této herny V. B., v úmyslu ji usmrtit a zmocnit se tržby herny, když ji náhle zákeřně zezadu bodl kuchyňským nožem s délkou čepele 13 cm do zad, intenzívně jmenovanou rdousil rukama, přiloženýma na její krk, a dále ji fyzicky napadal až do doby, kdy tato začala předstírat smrt, poté do nehybně ležící poškozené kopl a z herny odcizil tržbu herny, tržbu z výherních automatů, včetně mincí do zásobníku do hracích automatů v celkové výši nejméně 24.000,- Kč na hotovosti ke škodě majitele firmy P. H., poškozené V. B. odcizil kožený batoh s osobními věcmi v celkové hodnotě ve výši cca 2.000,- Kč, přičemž popsaným fyzickým útokem této poškozené způsobil zejména bodnou ránu zad vpravo v blízkosti páteře, pronikající do pohrudniční dutiny, s vniknutím vzduchu a krvácením do pohrudniční dutiny vpravo, se smrštěním pravé plíce a dechovými obtížemi, jakož i zhmoždění měkkých tkání krku a drobná poranění horních i dolních končetin, s dobou hospitalizace do 22. 12. 1997 a následným léčením a pracovní neschopností do 1. 3. 1998, když k usmrcení poškozené nedošlo jen náhodou a dále i díky její obraně a použité lsti.
Za to byl obviněnému v sazbě §219 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti let. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu bylo podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. uloženo ochranné ústavní protialkoholní léčení. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo, aby zaplatil Z. p. MV, pobočce H. K., škodu ve výši 7.647,- Kč, Č. k., p., a. s., třída M., P., škodu ve výši 8.703,- Kč a P. H., bytem J., T., škodu ve výši 6.641,- Kč.
Tento rozsudek nabyl právní moci dne 23. 10. 1998.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 8 T 48/98, podle §72 odst. 4 tr. zák. změnil ochranné léčení psychiatrické ve formě ústavní uložené obviněnému výše citovaným rozsudkem téhož soudu ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 8 T 48/98, na ochranné léčení psychiatrické ve formě ambulantní.
Citované usnesení nabylo právní moci dne 17. 10. 2005.
Ministr spravedlnosti České republiky podal podle §266 odst. 1 tr. ř. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 10. 1998 sp. zn. 8 T 48/1998, stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. Č. Vytýká v ní, že zákon byl porušen v neprospěch tohoto obviněného v ustanovení §72 odst. 4 tr. zák. ve vztahu k ustanovení §2 odst. 5 a §351 písm. a) tr. ř..
Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku upozornil na skutečnost, že celé řízení ohledně návrhu obviněného P. Č. na změnu uložené ochranné protialkoholní léčby z ústavní formy na formu ambulantní bylo vedeno jako řízení o přeměně ochranného psychiatrického léčení z ústavní formy na formu ambulantní. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 10. 10. 2005 vyplývá, že napadené usnesení bylo Krajským soudem v Hradci Králové ve veřejném zasedání nesprávně vyhlášeno, stejná chyba byla i ve výroku a v odůvodnění napadeného usnesení.
Tuto nesprávnost nelze odstranit aplikací ustanovení §131 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §138 tr. ř. formou opravy vyhotovení a opisů zmíněného usnesení, neboť ze strany soudu došlo již k chybnému vyhlášení tohoto usnesení v rámci konaného veřejného zasedání.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 8 T 48/98, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. Č. v ustanovení §72 odst. 4 tr. zák. ve vztahu k ustanovení §351 písm.a) a §2 odst. 5 tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. nebo §271 odst. 1 tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přítomný u veřejného zasedání především navrhl, aby stížnost pro porušení zákona byla jako nepřípustná zamítnuta, neboť napadá rozhodnutí, které neexistuje. Dále poukázal na další věcné chyby podaného mimořádného opravného prostředku.
Obhájkyně obviněného se k tomuto návrhu připojila s argumentací, že zřejmě není ve prospěch obviněného takový mimořádný opravný prostředek, který napadá neexistující rozhodnutí, přičemž o kvalitě zpracování tak významného právního nástroje, jímž stížnost pro porušení zákona je, svědčí i řada dalších chyb, které jsou v jejím písemném zpracování obsaženy.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
Především Nejvyšší soud konstatuje, že ustanovení §267 odst. 1 tr. ř. striktně stanoví, co musí písemně vyhotovená stížnost pro porušení zákona obsahovat. Vedle obecných náležitostí podání (§59 odst. 4 tr. ř.) musí být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok a v jakém rozsahu napadá, čeho se ministr spravedlnosti domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ministr spravedlnosti je také ve stížnosti pro porušení zákona povinen uvést, zda ji podává ve prospěch či neprospěch obviněného.
Stížnost pro porušení zákona směřuje proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 8 T 48/1998.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona je na str. 1 dále uvedeno, že Krajský soud v Hradci Králové rozhodoval v napadené trestní věci usnesením ze dne 7. 10. 1998 sp. zn. 8 T 48/1998, které nabylo právní moci dne 17. 10. 2005, o změně způsobu ochranného léčení, o odstavec dále je poté uvedeno, že zákon byl podle stěžovatele porušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 8 T 48/1998. Petit stížnosti pro porušení zákona rovněž označuje jako nezákonné posledně citované rozhodnutí, přičemž mj. porušení zákona spatřuje i v nesprávném užití ustanovení §351 písm. a) tr. ř.
Pokud jde o rozhodnutí ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 8 T 48/1998, nejde o usnesení, ale o rozsudek, který nabyl právní moci dne 23. 10. 1998. Z právní argumentace, jež je ve stížnosti pro porušení zákona obsažena, je zjevné, že není napadán rozsudek, a tudíž rozhodnutí ve věci samé o vině, trestu, ochranném opatření a výroku o náhradě škody, avšak stížnost pro porušení zákona je směrována proti usnesení o změně způsobu a druhu ochranného léčení, které však bylo učiněno až dne 10. 10. 2005, sp. zn. 8 T 48/1998. Pro úplnost je třeba dodat, že trestní řád neobsahuje ustanovení §351 písm. a) tr. ř., jehož porušení je ministrem spravedlnosti namítáno, ale zřejmě je míněno ustanovení §351a tr. ř., které procesně upravuje změnu způsobu výkonu ochranného léčení. Citace neexistujícího ustanovení trestního řádu je obsažena nejen v odůvodnění stížnosti pro porušení zákona, ale i v petitu tohoto mimořádného opravného prostředku. Z výčtu vad je patrno, že sepsání stížnosti pro porušení zákona byla věnována minimální pozornost a péče, a je tristní, pokud je poukazováno na nezákonnosti rozhodnutí způsobem, který sám není se zákonnými požadavky v souladu.
Nejvyšší soud především konstatuje, že formulace ustanovení §267 odst. 1 tr. ř. je výsledkem zásadní novelizace provedené zákonem č. 265/2001 Sb, a pregnantně upravuje obligatorní obsahové náležitosti stížnosti pro porušení zákona. Význam obsahových náležitostí tohoto mimořádného opravného prostředku vyplývá především ze skutečnosti, že tím ministr spravedlnosti vymezuje obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Ustanovení §267 odst. 1 tr. ř. stanoví, že ve stížnosti pro porušení zákona musí být uvedeny obecné náležitosti §59 odst. 4 tr. ř., zejména to, kdo je činí, kterému orgánu je určeno, které věci se týká, uvedení jména osoby, proti které se trestní řízení vede, co sleduje, přičemž stížnost pro porušení zákona musí být podepsána a datována. Rovněž z ní musí být vždy patrno, které rozhodnutí napadá, s označením orgánu, který je vydal, datem jeho vydání a spisovou značkou.
Pouze dostojí-li ministr spravedlnosti těmto striktně trestním řádem stanoveným požadavkům, lze mimořádný opravný prostředek – stížnost pro porušení zákona pojímat jako relevantní právní instrument, jímž má být docíleno nápravy nezákonného rozhodnutí.
Nejvyšší soud sám nemohl odstranit rozpory, které existují v označení rozhodnutí, jež je stížností pro porušení zákona napadáno, jakož i citací porušení zákonného ustanovení, které v trestním řádu obsaženo není, a vnímat je jako písařské chyby, které by bylo možno odstranit opravným usnesením podle §131 či 138 tr. ř. Tato procesní ustanovení lze aplikovat pouze na písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, které byly učiněny v zákonem přesně označených rozhodnutích – rozsudku nebo usnesení. Stížnost pro porušení zákona je mimořádný opravný prostředek, který má sui generis formu, jež není ani rozsudkem ani usnesením. Nadto z ustanovení §267 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že podanou stížnost pro porušení zákona nelze v průběhu řízení před Nejvyšším soudem měnit. Zákaz měnit stížnost pro porušení zákona se vztahuje na její všechny obligatorní obsahové náležitosti uvedené v ustanovení §267 odst. 1 tr. ř., a platí pro celé řízení před Nejvyšším soudem od okamžiku jejího podání až do rozhodnutí o ní, případně do jejího zpětvzetí. Případná změna učiněná v rozporu s ustanovením §267 odst. 2 tr. ř. by byla právně neúčinná a Nejvyšší soud by k ní nemohl přihlížet. Podanou stížnost pro porušení zákona nemůže měnit ani pověřený zástupce ministra spravedlnosti, pokud se podle §274 věty druhé účastní veřejného zasedání u Nejvyššího soudu, v němž je stížnost pro porušení zákona projednávána. Podobně tak nemůže učinit ani státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který je obligatorně takovému veřejnému zasedání přítomen. (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád, Komentář II. díl, 4. doplněné a přepracované vydání 2002, Nakladatelství C.H.Beck, str. 1718,1720).
Vzhledem k tomu, že stížnost pro porušení zákona vykazuje neodstranitelný rozpor mezi označením rozhodnutí, které je jí napadáno, a rozhodnutím, které by zřejmě napadeno být mělo, Nejvyšší soud s ohledem na neadekvátnost argumentace mimořádného opravného prostředku ve vztahu k označenému rozhodnutí, neshledal podanou stížnost pro porušení zákona důvodnou, a podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. ji zamítl.
Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu není překážkou tomu, aby ministr spravedlnosti v případě, že to bude pokládat za vhodné a účelné, podal novou stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. Č. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 8 T 48/1998.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á