ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.200.2004.1
sp. zn. 4 Tz 200/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 9. února 2005 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného V. M., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2004, sp. zn. 4 To 500/2004, a rozhodl podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř., takto:
Stížnost pro porušení zákona se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 6. 1. 2004, čj. 18 T 121/2003-170, byl obviněný V. M. spolu s dalším obviněným uznán vinným ad I./1-2, II. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák dílem spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. spáchaným rovněž ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., jichž se dopustil jednáním dne 30. 3. 2003 a v přesně nezjištěné době od 17. 3. 2003 do 9. 4. 2003 a ad III./1-2 sám trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ve dnech 3. 4. 2003 a 8. 5. 2003. Za to byl odsouzen podle §238 odst. 1 tr. zák. za užití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na 2 roky. Tímto rozsudkem byl obviněný V. M. zároveň podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek uvedený pod bodem III. 1) obžaloby právně kvalifikovaný jako trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Na základě odvolání obviněného V. M. proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10. 9. 2004, čj. 4 To 500/2004-245, tak, že ve výroku pod bodem I. podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výrocích o trestech týkajících se obviněného V. M. Ve výroku pod bodem II. pak podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný V. M. se odsuzuje za trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. spáchané ve spolupachatelství a za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., stran nichž zůstal napadený rozsudek nedotčen (bod I. 1, 2 a bod III. 1, 2), a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) e) tr. zák. a další trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., když trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., byly spáchány již jejich dílčím útokem, pro který byl obviněný odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Klatovech ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 3 T 37/2003, doručeným obviněnému V. M. 14. 5. 2003, přičemž zmíněnými trestnými činy krádeže podle §247 odst.1 písm. a), b), e) tr. zák. a další krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Klatovech z 8. 4. 2004, čj. 1 T 172/2003-266, jímž byl ukládán společný a souhrnný trest k trestu uloženému rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. 2 T 20/2004, a k trestu uloženému trestním příkazem Okresního soudu v Klatovech ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 3 T 37/2003, doručeným obviněnému V. M. 14. 5. 2003, dále za sbíhajíce se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. 2 T 20/2004, a dále za sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 5. 11. 2003, čj. 18 T 84/2003-95, když tímto rozsudkem byl ukládán souhrnný trest k trestu uloženému trestním příkazem Okresního soudu v Klatovech ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 3 T 37/2003, doručeným obžalovanému V. M. 14. 5. 2003, podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon se podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazuje do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu dvou let. V souvislosti s uložením výše uvedeného souhrnného trestu zrušil krajský soud podle §35 odst. 2 věty druhé tr. zák. výroky o trestech týkajících se obviněného V. M. z rozsudků Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. 4. 2004, čj. 1 T 172/2003-266, Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. 2 T 20/2004, Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 5. 11. 2003, čj. 18 T 84/2003-95 a trestního příkazu Okresního soudu v Klatovech ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 3 T 37/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Pod bodem III. je uveden výrok, že jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Pod bodem IV. byla podle §131 odst. 1 tr. ř. ještě nařízena oprava písemného vyhotovení rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 6. 1. 2004, čj. 18 T 121/2003-170, v tom smyslu, aby v bodě I. 1) napadeného rozsudku bylo namísto nesprávně uvedeného data \"30. 6. 2003\" uvedeno správné 30. 3. 2003.
Proti výroku ad II. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2004, sp. zn. 4 To 500/2004, o novém odsouzení obviněného V. M., podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch jmenovaného s tím, že uvedeným rozhodnutím byl porušen zákon v ustanovení §259 odst. 4 tr. ř., a v řízení, jež vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. V jejím písemném odůvodnění uvedl, že citovaným rozsudkem byl obviněnému V. M. uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře převyšující součet nepodmíněných trestů odnětí svobody uložených obviněnému v této i předchozích trestních věcech, v nichž byl zrušen výrok o trestu a poté sankce soustředěna do jediného souhrnného trestu. Věc však byla v odvolacím řízení projednávána výlučně z podnětu obviněného, takže odvolací soud nemohl ve smyslu §259 odst. 4 tr. ř. změnit napadený rozsudek v neprospěch obviněného. V tomto případě tedy nemohl uložit souhrnný trest ve výměře vyšší, než odpovídala součtu trestů zrušených podle §35 odst. 2 věta druhá tr. ř. Stížnost pro porušení zákona uvádí, že pro posouzení vytýkané vady jsou relevantní tresty vyslovené Okresním soudem ve Strakonicích v rozhodnutích sp. zn. 18 T 121/2003 (6 měsíců odnětí svobody nepodmíněně) a sp. zn. 18 T 84/2003 (16 měsíců odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 let, který dosud nebyl přeměněn na trest nepodmíněný, byť lze takové rozhodnutí předpokládat) a trest uložený Okresním soudem v Klatovech ve věci sp. zn. 1 T 172/2003 (15 měsíců odnětí svobody nepodmíněně). Z nich by byl obviněný povinen vykonat trest odnětí svobody v celkové výměře 21 měsíců, přičemž k podmíněnému trestu odnětí svobody není možno přihlížet. Stížnost pro porušení zákona namítá, že úvaha ohledně trestů odnětí svobody provedená odvolacím soudem na straně 9 rozsudku v případě podmíněného trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, který v době rozhodování dosud nebyl přeměněn na trest nepodmíněný (z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 18 T 84/2003), neodpovídá zásadám pro ukládání trestu v odvolacím řízení. Při posuzování maximálně přípustné výměry souhrnného trestu z hlediska principu zákazu reformace in peius je vadná proto, že navyšuje součet nejpřísnějších z uložených trestů (tj. nepodmíněných trestů odnětí svobody) o část mírnějšího z uložených trestů. Tímto postupem Krajský soud v Českých Budějovicích fakticky rozhodl o přeměně části podmíněného trestu odnětí svobody na trest nepodmíněný. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem pod bodem II. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2004, sp. zn. 4 To 500/2004, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. M. ve výše citovaných ustanoveních trestního řádu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený výrok rozsudku zrušil, včetně dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §270 odst. 1 nebo §271 odst. 1 tr. ř.
Obhájce obviněného se v písemném vyjádření ze dne 2. února 2005 se stížností pro porušení zákona ztotožnil a navrhl, aby ji bylo vyhověno.
Nejvyšší soud přezkoumal podle ustanovení §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona nebyla podána důvodně.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Podle §259 odst. 4 tr. ř. v neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného; ve výroku o náhradě škody tak může učinit též na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 18 T 121/2003 a připojených přílohových soudních spisů vyplývá, že
1. Trestním příkazem Okresního soudu v Klatovech ze dne 6. 5. 2003, čj. 3 T 37/2003?70, byl obviněný V. M. uznán vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., kterého se dopustil v jednočinném souběhu jednáním ve dnech 13. 1. až 15. 1. 2003. Za to byl podle §249 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou a půl roku. Tento trestní příkaz, jenž byl obviněnému doručen dne 14. 5. 2003, nabyl právní moci dne 23. 5. 2003.
2. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 5. 11. 2003, čj. 18 T 84/2003?95, byl obviněný V. M. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 21. 2. 2003. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestné činy z výše uvedeného trestního příkazu mu byl podle §250b odst. 3 tr. zák. za užití §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 16 měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků. Podle §35 odst. 2 věty druhé tr. zák. byl současně tímto rozsudkem zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Klatovech uvedeného výše pod bodem 1. Pro úplnost je nutno dodat, že zároveň byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro jeden ze zažalovaných skutků a rozsudek obsahuje též výrok podle §229 odst. 3 tr. ř., že se poškozený odkazuje s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 5. 11. 2003, když po jeho vyhlášení se obžalovaný i státní zástupkyně vzdali práva odvolání.
Po tomto odsouzení časově následoval rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 6. 1. 2004, čj. 18 T 121/2003-170, který ve spojení s napadeným rozsudkem je předmětem stížnosti pro porušení zákona.
3. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 T 20/2004-49, byl obviněný V. M. spolu s dalším obviněným uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. spáchaným formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 2. 12. 2003. Za to byl odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Tento rozsudek nabyl u obviněného V. M. právní moci 26. 3. 2004.
4. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. 4. 2004, čj. 1 T 172/2003-266, bylo podle §37a tr. zák. rozhodnuto, že se zrušuje výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných v jednočinném souběhu, výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a to v odsouzení obviněného V. M. trestním příkazem tohoto soudu ze dne 6. 5. 2003, čj. 3 T 37/2003-70, který byl obviněnému doručen dne 14. 5. 2003 a právní moci nabyl dne 23. 5. 2003. Tímto rozsudkem byl obviněný V. M. společně s další blíže neurčenou osobou uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. spáchaným formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ve dnech 3. až 4. 5. 2003, a spolu s dalším obviněným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. spáchanými formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ve dnech 31. 1. 2003 - 2. 2. 2003 a konečně v jednočinném souběhu trestnými činy neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., spáchanými jednáním ze dne 13. 1. 2003. Za uvedenou trestnou činnost a sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem tohoto soudu ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 T 20/2004-49 (viz bod 3.), byl odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 a §37a tr. zák. k (společnému a souhrnnému) trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 T 20/2004, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tento rozsudek nabyl právní moci v části týkající se obviněného V. M. dne 6. 8. 2004.
Stížností napadenému rozhodnutí je ministrem spravedlnosti vytýkáno, že Krajský soud v Českých Budějovicích uložil obviněnému V. M. souhrnný trest odnětí svobody ve výměře převyšující součet nepodmíněných trestů odnětí svobody v napadené věci a věcech předchozích, v nichž byl zrušen výrok o trestu a poté sankce soustředil do jediného souhrnného trestu, ačkoliv věc byla v odvolacím řízení projednána výlučně z jeho podnětu.
Z výše uvedeného přehledu je zřejmé, že krajský soud jako soud odvolací napadeným rozsudkem uložil obviněnému V. M. souhrnný trest za trestnou činnost uvedenou v odvoláním napadeném rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 6. 1. 2004, čj. 18 T 121/2003-170 a za trestné činy uvedené v rozsudcích (trestním příkazu), jejichž výroky o trestech zrušil. Konkrétně tak zrušil trest 15 měsíců odnětí svobody nepodmíněně z rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. 1 T 172/2003 (zbytečně rušil výrok o trestu 8 měsíců odnětí svobody nepodmíněně z rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. 2 T 20/2004, protože ten už byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 1 T 172/2003 při ukládání souhrnného trestu), dále podmíněný trest 16 měsíců odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. 18 T 84/2003 (zbytečně opět rušil podmíněný trest odnětí svobody 10 měsíců odnětí svobody z trestního příkazu Okresního soudu v Klatovech ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 3 T 37/2003, který již byl zrušen prve citovaným rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 5. 11. 2003, při ukládání souhrnného podmíněného trestu 16 měsíců odnětí svobody). Pokud stížností pro porušení zákona je vytýkáno toto opětovné rušení již zrušených výroků o trestu je nutno ji přiznat opodstatnění, které však ve vztahu k obviněnému nemělo žádné nepříznivé důsledky.
Při rozhodování o druhu a výměře souhrnného trestu platí, že souhrnný trest musí být přísnější (a to celkově přísnější) než předchozí trest uložený za dříve souzenou část sbíhající se trestné činnosti. Souhrnný trest ve svém celku nesmí být stejný ani mírnější než předchozí trest. Jestliže je ukládán souhrnný trest za sbíhající se trestné činy soud později rozhodující zároveň s uložením souhrnného trestu zruší výrok o trestu uloženém rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§35 odst. 2 tr. zák.). Z dikce zákona (soud zruší) vyplývá, že tak musí učinit (nezáleží to na jeho volné úvaze) a je povinen zrušující výrok vyslovit týmž rozhodnutím, kterým ukládá souhrnný trest, nikoli později. Proto pokud byl napadeným rozhodnutím zrušen i výrok o podmíněném trestu ve výměře 16-ti měsíců uložený obviněnému rozsudkem Okresním soudem ve Strakonicích ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. 18 T 84/2003, neboť zde byl dán vztah souhrnnosti, který ani stěžovatel nezpochybňuje, pak tento postup shledává Nejvyšší soud za zcela správný. Za této situace pak nelze akceptovat názor uvedený ve stížnosti pro porušení zákona, že k tomuto trestu odvolací soud přihlížet neměl, naopak vzhledem k výše uvedenému k němu přihlížet musel, neboť by to v konečných důsledcích, jak to bude dále vysvětleno, bylo v neprospěch obviněného.
Pokud odvolací soud v rámci ukládání souhrnného trestu uložil obviněnému trest odnětí svobody ve výměře 24 měsíců nepodmíněně, který v sobě zahrnuje 15 měsíců odnětí svobody nepodmíněně z rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. 1 T 172/2003, 6 měsíců odnětí svobody nepodmíněně z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 6. 1. 2004, sp. zn. 18 T 121/2003 a 3 měsíce odnětí svobody z původně podmíněně uloženého trestu ve výměře 16-ti měsíců z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. 18 T 84/2003, nelze takové rozhodnutí považovat za porušení zákazu reformatio in peius. Nepřihlížet k výše uvedenému podmíněnému odsouzení, jak to požaduje stížnost pro porušení zákona, by mělo za následek též nemožnost jeho zrušení v rámci ukládání souhrnného trestu, tudíž jeho zachování a nutnost posouzení, zda se podmíněně odsouzený ve zkušební době osvědčil. Výsledek takového posouzení by v daném případě byl nabíledni. Obviněný se trestného činu, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. 2 T 20/2004, dopustil ve zkušební době tohoto podmíněného odsouzení. Je tedy zřejmé, že ke zhoršení postavení obviněného vydáním napadeného rozhodnutí nedošlo. Podle přesvědčení Nejvyššího soudu tudíž napadeným rozhodnutím ve vytýkaném směru nebyl zákon porušen.
Z uvedených důvodů proto nezbylo než stížnost pro porušení zákona jako nedůvodnou zamítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 9. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k