ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.204.2004.1
sp. zn. 4 Tz 204/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 9. února 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného J. M., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. 8. 2001, čj. 5 T 104/2001-32, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. 8. 2001, čj. 5 T 104/2001-32, byl v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného J. M.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Karlových Varech se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným trestním příkazem byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 2. 3. 2001 kolem 20.00 hod. v K. V. v autobuse MHD č. 2 směrem k terminálu, po nastoupení na stanici N. V. fyzicky napadl svou sestru poškozenou K. M., které dvěma údery pěstí do obličeje způsobil dvojitou frakturu dolní čelisti bez posunu kostních úlomků s nutností následné léčby pracovní neschopnosti do 12. 4. 2001, přičemž poškozená byla omezena v obvyklém způsobu života po dobu třiceti dnů, kdy se mohla stravovat pouze tekutou stravou. Za to mu byl podle ustanovení §221 odst. 1, §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák., s přihlédnutím k §314e odst. 2 (není uvedeno písm. b/) tr. ř. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 4. 9. 2001.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. M. Okresnímu soudu v Karlových Varech vytýká, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Ministr spravedlnosti uvádí, že Okresní soud v Karlových Varech se těmito ustanoveními neřídil, přestože v opisu rejstříku trestů ze dne 5. 6. 2001 na č. l. 21 bylo uvedeno i odsouzení obviněného J. M. Okresním soudem v Karlových Varech ze dne 2. 6. 2000, sp. zn. 3 T 90/2000, pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin. Tím, že tuto skutečnost okresní soud při vydání napadeného trestního příkazu přehlédl a obviněnému uložil trest obecně prospěšných prací v maximální výši, došlo k porušení zákona v ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon ve vytýkaném rozsahu v neprospěch obviněného J. M., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2001) orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §36 věty prvé tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 věty prvé tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Okresní soud v Karlových Varech neřídil. Při vydání napadeného trestního příkazu již existoval pravomocný trestní příkaz téhož soudu ze dne 2. 6. 2000, čj. 3 T 90/2000-24, jímž byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. a za který mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin. Jak již zmínila stížnost pro porušení zákona toto předchozí odsouzení bylo uvedeno v rejstříku trestů na č. l. 21 a rovněž bylo po lustraci vyznačeno na obžalobě. Ze zprávy Probační a mediační služby ČR, střediska Karlovy Vary, ze dne 25. 11. 2003 (č. l. 30 spisu 3 T 90/2000), pak vyplývá, že obviněný J. M. do dne vydání napadeného trestního příkazu z uloženého trestu obecně prospěšných prací nic nevykonal (později vykonal 68 hodin). Pokud Okresní soud v Karlových Varech bez toho aniž by si nechal předložit trestní spis téhož soudu sp. zn. 3 T 90/2000, uložil obviněnému J. M. dalších 400 hodin trestu obecně prospěšných prací, nesplnil především povinnost vyplývající z ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., když požadavek na řádné zjištění skutkového stavu a odpovědné zhodnocení důkazů, se nepochybně vztahuje i na prověření osoby obviněného, včetně jeho kriminální minulosti, neboť poznatky v daném směru přímo ovlivňují druh a výměru trestu a překročením povolené výměry trestu přímo porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. Vzhledem k tomu, že takto uložený trest je nutno vždy posuzovat jako trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, byla stížnost pro porušení zákona shledána přípustnou podle §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. M. v ustanoveních uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak zrušil napadený trestní příkaz v celém rozsahu, včetně všech dalších rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Okresnímu soudu v Karlových Varech podle §270 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Konkrétně to znamená, že okresní soud v projednávané trestní věci znovu rozhodne o obžalobě státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech ze dne 6. 8. 2001, sp. zn. 1 Zt 444/2001-3. Shledá-li obviněného opět vinným, uloží mu trest za dodržení zásady uvedené v ustanovení §36 tr. zák. V této souvislosti se Okresnímu soudu v Karlových Varech zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 9. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k