ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.208.2004.1
sp. zn. 4 Tz 208/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 9. února 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného R. D., proti pravomocnému trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 13. června 2003, čj. 3 T 110/2003-18, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 13. června 2003, čj. 3 T 110/2003-18, byl v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného R. D.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Brně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným trestním příkazem byl obviněný R. D. uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v období od ledna do 15. dubna 2003 v B. – B., bez vědomí a souhlasu Z. Š. užíval zahradní chatu, přičemž užíváním chaty nezpůsobil Z. Š. žádnou škodu. Za to mu byl podle §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. (chybí uvedení ustanovení §238 odst. 1 tr. zák.), s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. b) tr. ř. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Tento trestní příkaz, jenž byl obviněnému doručen dne 27. 6. 2003, nabyl právní moci dne 8. 7. 2003.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. D. Městskému soudu v Brně vytýká, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Ministr spravedlnosti uvádí, že Městský soud v Brně po obdržení návrhu na potrestání těchto ustanovení nedbal, i přesto, že z opisu rejstříku trestů ze dne 17. 4. 2003 na č. l. 14 věděl, že obviněnému R. D. byl Okresním soudem Brno-venkov ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 1 T 167/2002, uložen za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výši 300 hodin. Uložením dalšího trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin napadeným trestním příkazem aniž bylo ověřeno zda byl předchozí trest vykonán či je vykonáván, tak došlo k překroční maximální hranice výměry trestu obecně prospěšných prací, neboť zmiňovanými trestními příkazy bylo obviněnému R. D. uloženo celkem 550 hodin obecně prospěšných prací. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon ve vytýkaném rozsahu v neprospěch obviněného R. D., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §36 věty prvé tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 věty prvé tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Městský soud v Brně neřídil. Při vydání napadeného trestního příkazu již existoval pravomocný trestní příkaz Okresního soudu Brno-venkov ze dne 27. srpna 2002, čj. 1 T 167/2002-37, jímž byl obviněný R. D. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., za který mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Jak již zmínila stížnost pro porušení zákona toto předchozí odsouzení bylo uvedeno v rejstříku trestů na č. l. 14. Ze zprávy Probační a mediační služby ČR, střediska Brno, ze dne 14. 9. 2004, vyplývá, že obviněný R. D. ke dni 31. 8. 2004, přes opakované výzvy probačního pracovníka, výkon obecně prospěšných prací nezahájil. Pokud Městský soud v Brně bez toho aniž by si vyžádal trestní spis Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 1 T 167/2002, uložil obviněnému R. D. dalších 250 hodin obecně prospěšných prací, nesplnil především povinnost vyplývající z ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., když požadavek na řádné zjištění skutkového stavu a odpovědné zhodnocení důkazů, se nepochybně vztahuje i na prověření osoby obviněného, včetně jeho kriminální minulosti, neboť poznatky v daném směru přímo ovlivňují druh a výměru trestu a překročením povolené výměry trestu přímo porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. Vzhledem k tomu, že takto uložený trest je nutno vždy posuzovat jako trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, byla stížnost pro porušení zákona shledána přípustnou podle §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. D. v ustanoveních uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak zrušil napadený trestní příkaz v celém rozsahu, včetně všech dalších rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Městskému soudu v Brně podle §270 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Konkrétně to znamená, že městský soud v projednávané trestní věci znovu rozhodne o návrhu státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 25. dubna 2003, sp. zn. 3 Zk 23/2003-3, na potrestání. Shledá-li obviněného opět vinným, uloží mu trest za dodržení zásady uvedené v ustanovení §36 tr. zák. V této souvislosti se Městskému soudu v Brně zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 9. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k