ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.21.2005.1
sp. zn. 4 Tz 21/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 22. března 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. T., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2004, sp. zn. 72 T 57/2004, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2004, sp. zn. 72 T 57/2004, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. T.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ostravě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2004, sp. zn. 72 T 57/2004, byl obviněný R. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle ustanovení §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 27. 2. 2004 kolem 18.15 hodin v O.-P., na N. V. V., v prostorách prodejny A., odcizil 6 ks zubních kartáčků zn. Aquafresh flex junior v celkové hodnotě 288,- Kč, 1 ks sprchového gelu Aromatherapy energy duo v hodnotě 89,90 Kč a 1 ks sprchového gelu Aromatherapy antistress duo v hodnotě 89,90 Kč, čímž způsobil poškozené společnosti A. C. R., a. s., A., se sídlem O.-P., N. V. V., škodu v celkové hodnotě 468,- Kč, přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 8. 2002 pod sp. zn. 5 T 132/2002 potrestán pro trestný čin porušování domovní svobody dle ustanovení §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a pro trestný čin krádeže dle ustanovení §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. nepodmíněným trestem odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, který byl ukládán jako souhrnný trest k rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2002, sp. zn. 72 T 70/2001, a který vykonal dne 11. 2. 2003.
Za to mu byl v sazbě ustanovení §247 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 4. 11. 2004.
Proti citovanému trestnímu příkazu podal podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. T. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních §314e odst. 1 tr. ř., §36, §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal na skutečnost, že obviněnému R. T. byl napadeným trestním příkazem uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, i když stejný druh trestu ve výměře 180 hodin mu byl již dříve uložen trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. 2 T 140/2000, který nabyl právní moci dne 16. 12. 2000, a z něhož v době rozhodování Okresního soudu v Ostravě neměl obviněný dosud nic vykonáno. Uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin došlo vzhledem k předchozímu nevykonanému trestu stejného druhu k porušení zákona v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného R. T. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a dále aby postupoval podle ustanovení §270 odst. 1 tř. ř.
Nejvyšší soud České republiky ( dále jen Nejvyšší soud ) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle ustanovení §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá-li mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. umožňuje soudu uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře 50 až 400 hodin.
Nejvyšší soud konstatuje, že se samosoudkyně Okresního soudu v Ostravě citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 72 T 57/2004, Nejvyšší soud zjistil, že dne 19. 3. 2004 vydala samosoudkyně tohoto soudu trestní příkaz, jímž byl obviněný R. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle ustanovení §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., a kterým byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Samosoudkyně Okresního soudu v Ostravě však pochybila, pokud v rámci úvah o trestu nezohlednila existenci trestního příkazu Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. 2 T 140/2000, který nabyl právní moci dne 16. 12. 2000, jímž byl obviněnému pro trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin. Samosoudkyně Okresního soudu v Ostravě mohla tuto skutečnost zjistit z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen (č. l. 17). Uvedené zjištění mělo vést samosoudkyni Okresního soudu v Ostravě v rámci úvah o trestu z pohledu ustanovení §23 a §31 tr. zák. k prověření, zda a v jakém rozsahu byl předchozí trest obecně prospěšných prací vykonán. Jen tímto způsobem mohla dostát povinnosti vyplývající jí z ustanovení §36 tr. zák., podle kterého musí soud při ukládání stejného druhu trestu zohlednit stav, kdy existuje nevykonaný trest stejného druhu z jiného rozhodnutí, přičemž výměra trestu nově ukládaného a již uloženého dosud nevykonaného trestu nesmí přesáhnout horní hranici, která je trestním zákonem pro takovýto druh trestu stanovena. Pokud by při zjišťování skutkového stavu ve vztahu k uložení zamýšleného druhu trestu samosoudkyně takto postupovala, zjistila by, že z trestu obecně prospěšných prací, který byl obviněnému uložen výše citovaným trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně, obviněný dosud nic nevykonal. Vzhledem k tomu, že trestní zákon stanoví v ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. rozpětí trestu obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin, nemohla pak obviněnému R. T. uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, neboť tak překročila maximální možnou výměru stanovenou pro tento druh trestu.
Pro úplnost je třeba uvést, že z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud dále zjistil, že v době ukládání trestního příkazu Okresním soudem v Ostravě dne 19. 3. 2004, sp. zn. 72 T 57/2004, existoval ještě další nevykonaný trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu v Přerově dne 28. 7. 2000, sp. zn. 3 T 178/2000. Tento trestní příkaz byl však dne 19. 8. 2004 usnesením téhož soudu zrušen včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a podle §278 odst. 1 tr. ř. byla ve věci sp. zn. 3 T 178/2000 povolena obnova řízení.
Je třeba konstatovat, že samosoudkyně Okresního soudu v Ostravě porušila zákon i v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť povinnost soudu, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, se vztahuje i na zjištění okolností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem vyslovil Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2004, sp. zn. 72 T 57/2004, a v řízení, které mu předcházelo byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. T. Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle ustanovení §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Samosoudkyně Okresního soudu v Ostravě doplní dokazování především tím, že vyžádá nový a aktualizovaný opis rejstříku trestů obviněného, jakož i zprávu Probační a mediační služby ČR, středisko Ostrava, zda zcela, případně zčásti a v jakém rozsahu vykonal obviněný trest obecně prospěšných prací uložený mu trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. 2 T 140/2000, stejně jako si tento spis opatří a provede jím důkaz. Teprve vyhodnocením těchto nových důkazů spolu s dalšími důkazy, které jsou již součástí trestního spisu, může dospět ke správným úvahám o uložení adekvátního druhu trestu a jeho výměře. Okresní soud v Ostravě však bude v rámci těchto úvah limitován ustanovením §273 tr. ř., neboť nové rozhodnutí nesmí být v neprospěch obviněného vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á