ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.23.2005.1
sp. zn. 4 Tz 23/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. března 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. K., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 8 Nt 463/2004, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 8 Nt 463/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §320 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného V. K.
Napadené usnesení se z r u š u j e.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Obviněný V. K. byl postupně odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 6 T 1/2003, trestním příkazem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. 10 T 188/2002 a rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 5 T 29/2004, k trestům odnětí svobody, přičemž bylo rozhodnuto o jejich výkonu do věznice s dozorem. V trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 2 bylo dne 12.10.2004 konáno veřejné zasedání, v němž bylo soudem rozhodnuto, že obviněný V. K. vykoná trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, který byl původně podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Pro výkon trestu byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. V písemném vyhotovení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12.10.2004, sp. zn. 6 T 1/2003, však došlo ke zřejmé nesprávnosti a v rozporu s protokolem o veřejném zasedání je zde uvedeno, že obviněný se pro výkon trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Usnesení nabylo právní moci dne 16.10.2004 a bylo zasláno do příslušné věznice i s nařízením výkonu trestu. Proti výše citovanému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 podal obviněný V. K. stížnost, která byla podána na poště dne 25.10.2004. Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 61 To 434/2004, výše uvedenou stížnost podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl jako opožděně podanou. Dne 11.11.2004 Městský soud v Praze nařídil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 opravu vyhotovení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. 6 T 1/2003, a to tak, aby vyhotovení usnesení bylo ve shodě s obsahem usnesení, jak bylo vyhlášeno (ve veřejném zasedání 12.10.2004). Na základě výše uvedeného pokynu Městského soudu v Praze bylo Obvodním soudem pro Prahu 2 vydáno dne 19.11.2004 opravné usnesení, kterým byla napravena vzniklá nesprávnost. Toto usnesení nabylo právní moci dne 30.11.2004.
Usnesením ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 8 Nt 463/2004, rozhodl Okresní soud v Rakovníku tak, že podle §320 odst. 3 tr. ř. obviněný V. K. vykoná postupně uložené tresty z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 6 T 1/2003 (ve spojení s usnesením ze dne 12.10.2004), z trestního příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. 10 T 188/2002 (ve spojení s usnesením ze dne 10.11.2004) a dále z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 5 T 29/2004, ve věznici s ostrahou. V odůvodnění usnesení Okresní soud v Rakovníku uvedl, že obviněný V. K. vykonává tři nepodmíněné tresty odnětí svobody ze shora citovaných rozhodnutí, přičemž nepodmíněný trest z rozsudku Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 5 T 29/2004 a z trestního příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 188/2002 má vykonat ve věznici s dozorem, zatímco nepodmíněný trest z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 1/2003 ve věznici s ostrahou. Soud dospěl k závěru, že k dosažení účelu trestu u odsouzeného V. K. bude třeba tohoto zařadit do věznice s ostrahou, neboť jak vyplývá ze shora citovaných rozhodnutí, opisu rejstříku trestů a negativního hodnocení ze strany věznice Oráčov, je odsouzený již osobou poměrně kriminálně narušenou se sklony k páchání zejména trestné činnosti majetkového charakteru, a proto rozhodl, jak je uvedeno výše. Protože proti tomuto usnesení není stížnost přípustná, nabylo právní moci dne 2.12.2004.
Proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 8 Nt 463/2004, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. K. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §320 odst. 3 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že i když se samosoudce Okresního soudu v Rakovníku dozvěděl o opravném usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 až po právní moci svého rozhodnutí o společném výkonu trestů, pochybil, když se při rozhodování spokojil toliko s kopií usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 6 T 1/2003 a nevyžádal si kompletní spisový materiál, neboť takto by zjistil, že pro rozhodnutí o společném výkonu trestů nejsou dány podmínky.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 8 Nt 463/2004, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. K. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení §320 odst. 3 tr. ř. platí, že pokud je u trestů odnětí svobody postupně uložených stanoven různý způsob výkonu trestu, určí společný způsob výkonu postupně uložených trestů soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává. Postupně uloženými tresty odnětí svobody zákon rozumí stav, kdy odsouzený má na základě pravomocného rozhodnutí soudu vykonat trest odnětí svobody a přitom předchozí uložený trest odnětí svobody nebyl zcela vykonán. Je nerozhodné, zda takový trest byl již v odsuzujícím rozhodnutí označen jako nepodmíněný trest odnětí svobody nebo zda jeho výkon byl nařízen později (srov. §330 odst. 1 tr. ř., §344 odst. 2 tr. ř.), podstatná není ani skutečnost, zda v době, kdy nabylo právní moci další rozhodnutí, kterým byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, byl odsouzený ve výkonu jiného trestu odnětí svobody nebo se nacházel na svobodě.
Okresní soud v Rakovníku vycházel při vydání napadeného rozhodnutí z aktuální situace, která odůvodňovala postup okresního soudu, jelikož výše uvedenými rozhodnutími byl stanoven odlišný způsob výkonu postupně uložených trestů. Zatímco Okresní soud v Teplicích a Okresní soud v Českém Krumlově zařadily obviněného V. K. pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s dozorem, Obvodní soud pro Prahu 2 jej svým usnesením ze dne 12.10.2004 zařadil do věznice s ostrahou. Samosoudce Okresního soudu v Rakovníku však pochybil, když rozhodoval pouze na základě kopie usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 6 T 1/2003 a nevyžádal si kompletní spisový materiál, neboť právě z něj by zjistil, že Obvodním soudem pro Prahu 2 bylo vydáno dne 19.11.2004 opravné usnesení týkající se způsobu výkonu trestu a že tedy pro rozhodnutí o společném výkonu trestů nejsou dány podmínky. Nejvyšší soud se plně ztotožnil s námitkou ministra spravedlnosti, že za této situace se rozhodnutí Okresního soudu v Rakovníku stalo nejen nezákonným, ale řešení, které hledalo, ztratilo opodstatnění. Jak rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2, tak i rozhodnutí Okresního soudu v Českém Krumlově a dále i rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích totiž stanoví stejný způsob výkonu trestu odnětí svobody.
Nejvyšší soud proto rozhodl tím způsobem, že podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 8 Nt 463/2004, byl porušen zákon v ustanovení §320 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného V. K. Plné nápravy citovaným rozhodnutím vzniklého protiprávního stavu pak Nejvyšší soud dosáhl procesním postupem podle §269 odst. 2 tr. ř., kdy zrušil jak stížností napadené pravomocné usnesení, tak všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. J. P.