ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.29.2005.1
sp. zn. 4 Tz 29/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 18. května 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného L. O., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. 7 To 257/2003, a podle §268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2003 sp. zn. 7 To 257/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1, §257 odst. 1 písm. c), §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. ve prospěch obviněného L. O.
Odůvodnění:
Obviněný L. O. byl rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 2 T 337/2002, uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 29. 8. 2000 kolem 21.30 hod. při výkonu služby celníka na hraničním přechodu H., okres Z., umožnil obžalovaným P. L. a S. M. převézt ze svobodné bezcelní zóny mimo hraniční přechod do vnitrozemí České republiky vozidlem zn. VW Passat zboží, a to 450 kartonů neznačených cigaret zn. BOSS Light a 20 karton neznačených cigaret zn. ASTOR v celkové hodnotě nejméně 215 280,- Kč, které podléhalo celnímu projednání, čímž došlo k dovozu zboží bez vyměření a zaplacení cla, daně z přidané hodnoty a spotřební daně, v důsledku čehož byla českému státu způsobena škoda ve výši nejméně 155 424,- Kč.
Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. ř. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho a půl roku.
Naproti tomu byl obviněný L. O. stejným rozsudkem podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství ve Znojmě ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. Zt 37/2002 pro skutek spočívající v tom, že ve funkci celníka v období od 14. 7. 2000 do 30. 8. 2000 při výkonu služby na hraničním přechodu H., okres Z. opakovaně umožnil P. L., průjezd jeho motorovým vozidlem bez celního projednání na území České republiky, kdy ve vozidle měl naložen alkohol a cigarety neoznačené podle zákona č. 303/1993 Sb., které nakoupil v prodejnách D.F., aby mu umožnil dovoz bez cla, daně z přidané hodnoty a daně spotřební, přičemž obžalobou bylo toto jednání právně kvalifikováno jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zák.
Zatímco zprošťující výrok nabyl právní moci dne 5. 3. 2003, proti odsuzujícímu výroku citovaného rozsudku podal obviněný L. O. odvolání. Z podnětu tohoto odvolání Krajský soud v Brně ve veřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2003 napadený rozsudek v odsuzující části usnesením sp. zn. 7 To 257/2003, podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušil, a podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. sám rozhodl tak, že trestní stíhání obviněného pro skutek, který je specifikován v odsuzujícím výroku rozsudku Okresního soudu ve Znojmě, zastavil.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. 7 To 257/2003, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného L. O. Napadenému rozhodnutí vytýká, že jím byl ve prospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. a §12 odst. 12 tr. ř.
Zvolený postup Krajského soudu v Brně by byl v souladu se zákonem před platností novely trestního řádu účinné ode dne 1. 1. 2002, nikoli však poté, neboť novela trestního řádu zavedla zásadní změny v rozhodování ohledně jednotlivých dílčích útoků pokračujícího trestného činu. Výkladové ustanovení §12 odst. 12 tr. ř. navazuje na ustanovení §11 odst. 2 tr. ř., které umožňuje oddělené projednávání dílčích útoků pokračování v trestném činu, aniž by bylo nutné vyčkávat kompletního objasnění všech v úvahu přicházejících útoků, které tvoří pokračování v trestném činu, anebo aniž by v případě, kdy dojde, ať již z jakéhokoli důvodu, k pravomocnému rozhodnutí o části pokračujícího trestného činu a je třeba rozhodnout i o zbytku pokračování v trestném činu, bylo nutné zrušit předchozí pravomocné rozhodnutí v řízení o některém z mimořádných opravných prostředků. Krajský soud v Brně měl napadeným rozhodnutím o předmětném dílčím útoku věcně rozhodnout.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. 7 To 257/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §256, §11 odst. 2 a §12 odst. 12 tr. ř. ve prospěch obviněného L. O.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §11 odst. 2 tr. ř. týká-li se důvod uvedený v odstavci prvním (nepřípustnost trestního stíhání) jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání.
Podle §12 odst. 12 tr. ř. se skutkem podle tohoto zákona rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. odvolací soud napadený rozsudek nebo jeho část zruší a v rozsahu zrušení trestní stíhání zastaví, shledá-li, že je tu některá z okolností, jež by odůvodňovaly zastavení trestního stíhání soudem prvního stupně (§223 odst. 1, 2 tr. ř.).
Tzv. velká novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb, s účinností od 1. 1. 2002, nově upravila procesní nakládání s pokračujícími trestnými činy, resp. s jejich jednotlivými dílčími útoky, které se v procesně právní rovině považují za samostatné skutky, o nichž lze rozhodnout odděleně (srov. §11 odst. 2, §12 odst. 12, §17 odst. 2, §20 odst. 1 a §23 odst. 1 tr. ř.).
V případě pokračování v trestném činu ve smyslu ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. je pokračující trestný čin z hlediska hmotného práva nadále jedním skutkem. Z hlediska práva procesního se však nyní samostatným skutkem rozumí též každý dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak. Toto procesní pojetí se promítá i do dalších navazujících ustanovení trestního řádu, zejména ustanovení §11 odst. 2 tr. ř., podle něhož za situace, kdy se důvod nepřípustnosti trestního stíhání uvedený v ustanovení §11 odst. 1 tr. ř. týká jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání tomu, aby se ohledně zbylé části takového trestného činu konalo trestní stíhání. Z uvedeného je mimo jiné patrno, že na jedné straně ani pravomocné odsouzení za některé dílčí útoky jednoho a téhož pokračujícího trestného činu, který je podle trestního zákona jedním skutkem a jedním trestným činem, nebrání tomu, aby byl později tentýž obviněný trestně stíhán a odsouzen za další útoky stejného pokračujícího trestného činu (chápaného z hmotněprávního hlediska) a aby mu byl případě uložen společný trest podle §37a tr. zák. i za dříve odsouzené útoky tohoto pokračujícího trestného činu. Stejná zásada platí i v případě, že byl obviněný pro některý z dílčích útoků obžaloby zproštěn.
Z procesní samostatnosti všech dílčích útoků pokračujícího trestného činu podle §12 odst. 12 tr. ř. na druhé straně vyplývá, že pro každý takovýto dílčí útok musí být zahájeno trestní stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř., přičemž se tak může stát jediným usnesením společně ve vztahu k více dílčím útokům. Vyjde-li tedy najevo další dílčí útok téhož pokračujícího trestného činu, který dosud nebyl zahrnut v usnesení o zahájení trestního stíhání, je třeba pro tento dílčí útok nově trestní stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájit. Obdobně zjistí-li se, že určitý dílčí útok nespáchal obviněný, musí být pro tento dílčí útok trestní stíhání v přípravném řízení zastaveno, po podání obžaloby je dán důvod pro zproštění podle §226 písm. c) tr. ř. Platí tedy, že soud musí rozhodnout o všech dílčích útocích pokračujícího trestného činu, a to třeba i rozdílnými výroky (srov. č. 60/2002 Sbírky soudních rozhodnutí trestní část).
Trestní řád jako lex fori je závazný pro všechny orgány činné v trestním řízení. Zatímco ustanovení o časové působnosti trestního zákona vyžaduje (§16 tr. zák.), aby se trestnost činu zásadně posuzovala podle zákona účinného v době jeho spáchání, je v trestním řádu časová působnost zásadně vymezena tak, že podle nového trestního řádu se konají řízení i o těch trestných činech, které byly spáchány za účinnosti dřívějšího trestního řádu. Obecně tak platí, že každý procesní úkon trestního řízení musí být prováděn podle procesního předpisu účinného v době, kdy se koná (provádí). Zákonnost procesních úkonů je tedy nutno posuzovat zásadně z hlediska dodržení procesních pravidel trestního řádu, účinného v době jejich provedení (srov. R č. 2-II/1998 Sbírky soudních rozhodnutí, trestní část).
Je proto třeba přisvědčit správnému procesnímu postupu Okresního soudu ve Znojmě, který zaujal v rozsudku ze dne 6. 2. 2003 sp. zn. 2 T 337/2002 a který tyto zásady respektoval. Úvahy okresního soudu vedoucí jednak k výroku o vině, jednak k zprošťujícímu výroku, byly z tohoto pohledu řádně odůvodněny a o těchto závěrech pochybnosti nevznikly.
Naopak Krajský soud v Brně nepostupoval v intencích novelizovaného trestního řádu, vadně aplikoval ustanovení §257 odst. 1 písm. c) a §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., byť pro tento procesní postup nebyly dány zákonné předpoklady. Porušil tak i svou zákonnou povinnost, vyplývající mu z ustanovení §254 odst. 1 tr. ř.
Za tohoto stavu věcí Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. 7 To 257/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §257 odst. 1 písm. c) a §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. ve prospěch obviněného L. O.
Vzhledem k ustanovení §269 odst. 2 tr. ř., který umožňuje Nejvyššímu soudu zrušit napadené rozhodnutí pouze v případě, že byl zákon porušen v neprospěch obviněného, musel se v posuzované trestní věci Nejvyšší soud omezit jen na tento tzv. akademický výrok.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. května 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á