ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.36.2005.1
sp. zn. 4 Tz 36/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 18. května 2005 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. H., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Rakovníku ze dne 10. 9. 2003, sp. zn. 1 T 73/2003, a podle §268 odst. l písm. c) tr. ř.. rozhodl takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 10. 9. 2003, sp. zn. 1 T 73/2003, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že poté, co dne 29. 8. 2003 kolem 12.00 hodin v parku, v ulici V J. v R., nalezl v křoví černou sportovní tašku obsahující mobilní telefon NOKIA 3510 I, v hodnotě 6.000,- Kč a dále různé doplňky k jízdním kolům, pilku na železo, sluneční brýle, šroubováky, imbus, klíče a další věci v celkové hodnotě 235,- Kč, měl v úmyslu nalezenou tašku si ponechat a orgánům policie ji vydal až poté, co byl policejní hlídkou zadržen. Za to mu byl v sazbě §254 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 3. 10. 2003.
Proti uvedenému trestnímu příkazu podal podle §266 (bez citace příslušného odstavce) tr. ř. ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. H. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch obviněného porušen v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Ve svém mimořádném opravném prostředku vytkl ministr spravedlnosti Okresnímu soudu v Rakovníku, že uložením trestu obecně prospěšných prací trestním příkazem ze dne 10. 9. 2003, sp. zn. 1 T 73/2003, ve výměře 400 hodin bylo porušeno ustanovení §45a odst. 1 tr. zák., stanovící maximální možnou výměru tohoto druhu trestu. Okresní soud v Rakovníku nezohlednil skutečnost, že obviněnému byl trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 1 T 60/2000, uložen také trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, který v době rozhodování trestní věci, napadené stížností pro porušení zákona, neměl obviněný vykonán a s výkonem tohoto trestu ani nezapočal. Vzhledem k tomu, že trest obecně prospěšných prací lze uložit pouze ve výměře od 50 do 400 hodin, byl uložením nového trestu stejného druhu porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil včetně na něj obsahově navazujících rozhodnutí, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
Nejvyšší soud konstatuje, že stížnosti pro porušení zákona je třeba přisvědčit v argumentaci o porušení zákona a jeho rozsahu. Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Rakovníku sp. zn. 1 T 73/2003, je patrno, že samosoudce tohoto soudu vydal dne 10. 9. 2003 pod. sp. zn. 1 T 73/2003 ve věci trestní příkaz, kterým byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák., za což mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. V době vydání tohoto trestního příkazu však již byl trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 1 T 60/2000, který nabyl právní moci dne 13. 10. 2000, obviněnému rovněž uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, z něhož obviněný vykonal pouze 19 hodin. Uložením dalšího trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin tak byla překročena maximální možná výměra tohoto druhu trestu o 181 hodin.
V době rozhodování Nejvyššího soudu však výrok o trestu obsažený v trestním příkazu, jež je napaden stížností pro porušení zákona, již neexistoval. Tuto okolnost zjistil Nejvyšší soud z opisu pravomocného rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 10. 2004 sp. zn. 2 T 86/2004. Uvedeným rozsudkem byl obviněný v bodech 1, 4) uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., v bodech 1, 3) trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a v bodech 5, 6) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), c) tr. zák. zčásti samostatně, zčásti ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Za to mu byl uložen za jednání uvedené pod body 1, 2) výroku rozsudku podle §202 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu trestního příkazu Okresního soudu v Rakovníku ze dne 10. 9. 2003 sp. zn. 1 T 73/2003, jakož i všechna další rozhodnutí, která na zrušený výrok obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za jednání pod body 2, 3, 4, 5) výroku rozsudku byl obviněnému v sazbě §249 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Pro výkon trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný J. H. podal proti tomuto rozsudku odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. 9 To 124/2005, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Rozsudek tak tímto dnem nabyl právní moci.
Za tohoto stavu věci, kdy již neexistuje pravomocný výrok o trestu z rozhodnutí, jež je napadeno stížností pro porušení zákona, neboť byl uložen souhrnný trest výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v Berouně, a výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Rakovníku ze dne 10. 9. 2003, sp. zn. 1 T 73/2003, byl dle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen, neshledal Nejvyšší soud důvody pro rozhodování ve věci, a stížnost pro porušení zákona jakožto nedůvodnou podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. května 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á