ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.37.2005.1
sp. zn. 4 Tz 37/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 27. 4. 2005 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. B., proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 4 T 100/2004, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 4 T 100/2004, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d), e) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 12. 3. 2004 kolem 12. 30 hod. v prodejně H. – chovatelské potřeby na náměstí M. v Š. odcizil poškozené B. K. koženkovou peněženku v hodnotě 30,- Kč s finanční částkou 5.860,- Kč, kterou si před tím poškozená položila v prodejně vedle sebe na pult, když se chystala zaplatit provedený nákup, a chtěla se podívat, zda má v peněžence dost drobných mincí, čímž jí způsobil škodu ve výši 5. 890,- Kč. Tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 3 T 45/2003, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, který vykonal dne 22. 2. 2004. Pro nyní posuzovanou trestnou činnost mu byl v sazbě §247 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §57a odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu pobytu v okrese Š. na dobu pěti roků.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. B. odvolání, o němž rozhodoval Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci. Usnesením ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. 2 To 774/2004, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku výrok o uloženém trestu zákazu pobytu, jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Ministr spravedlnosti podal dne 29. 3. 2005 k Nejvyššímu soudu České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. B., a to proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 4 T 100/2004.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku však již uváděl, že stížnost pro porušení zákona je podávána proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 4 T 100/2004, namítal porušení zákona v ustanovení §152 odst. 1 písm. a) tr. ř. a domáhal se zrušení tohoto usnesení včetně rozhodnutí, která na něj obsahově navazovala.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) než přistoupil k přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, napadené části předcházející, v intencích ustanovení §267 odst. 3 tr. ř., především zkoumal obsah stížnosti pro porušení zákona v rozsahu, který je stanoven §267 odst. 1 tr. ř.
Podle ustanovení §267 odst. 1 tr. ř. ve stížnosti pro porušení zákona musí být vedle obecných náležitostí (§59 odst. 3 tr. ř.) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok a v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se ministr spravedlnosti domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ministr spravedlnosti je povinen ve stížnosti pro porušení zákona uvést, zda ji podává ve prospěch nebo neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud zjistil, že stížnost pro porušení zákona byla podána ve prospěch obviněného J. B., a to proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 4 T 100/2004.
Napadeným usnesením (č. l. 91 spisu) byla podle §72 odst. 3 tr. ř. zamítnuta žádost obviněného J. B. o propuštění z vazby na svobodu s odůvodněním, že důvody vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř. nadále trvají. Obviněný podal proti tomuto usnesení stížnost, jíž Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci usnesením ze dne 27. 7. 2004, sp. zn. 2 To 775/2004, zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou.
Z odůvodnění mimořádného opravného prostředku však vyplývá, že stížností pro porušení zákona je však napadáno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 4 T 100/2004, a to v části II., kde byla obviněnému podle §152 odst. 1 písm. a) tr. ř. stanovena povinnost nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby, která byla obviněnému stejným usnesením započtena v období od 12. 3. 2004 do 20. 9. 2004.
Formulace ustanovení §267 je výsledkem jeho zásadní novelizace provedené zákonem č. 265/2001 Sb., takže podrobně upravuje obligatorní obsahové náležitosti stížnosti pro porušení zákona a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Význam obsahových náležitostí stížnosti pro porušení zákona vyplývá především ze skutečnosti, že tím ministr spravedlnosti vymezuje obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Pokud jde o povinné obsahové náležitosti, vyžaduje ustanovení §267 odst. 1 věta první tr. ř., aby v podané stížnosti pro porušení zákona byly uvedeny následující skutečnosti:
-obecné náležitosti podání ve smyslu §59 odst. 3 tr. ř., zejména to, kterému orgánu činnému v trestním řízení je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsáno a datováno, přičemž z opravného prostředku musí být vždy patrno, které rozhodnutí napadá a kdo jej činí,
-proti kterému rozhodnutí směřuje. Ministr spravedlnosti je tedy povinen přesně označit některé z rozhodnutí uvedených obecně v §266 odst. 1 tr. ř., jež napadá podanou stížností pro porušení zákona, a to datem jeho vydání, spisovou značkou a označením orgánu činného v trestním řízení, který je vydal.
Pouze dostojí-li ministr spravedlnosti těmto striktně trestním řádem stanoveným zákonným požadavkům, lze mimořádný opravný prostředek – stížnost pro porušení zákona – pojímat jako relevantní právní instrument, jímž má být docíleno nápravy nezákonného rozhodnutí.
Nejvyšší soud nemohl tento zásadní rozpor v označeních rozdílných rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku vnímat jako písařskou chybu, kterou by bylo možno odstranit opravným usnesením ve smyslu ustanovení §131 či 138 tr. ř., neboť tato ustanovení lze aplikovat pouze na písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, které byly učiněny v zákonem přesně označených rozhodnutích, a to rozsudku nebo usnesení. Stížnost pro porušení zákona je mimořádný opravný prostředek, jež má sui generis formu, není ani rozsudkem ani usnesením, a nadto z ustanovení §267 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že podanou stížnost a odůvodněnou stížnost pro porušení zákona již nelze v průběhu řízení před Nejvyšším soudem měnit. Zákaz měnit stížnost pro porušení zákona se vztahuje na všechny její obligatorní obsahové náležitosti uvedené v ustanovení §267 odst. 1 tr. ř. a platí pro celé řízení před Nejvyšším soudem od momentu podání stížnosti až do rozhodnutí o ní, popřípadě do jejího zpětvzetí. Případná změna učiněná v rozporu s ustanovením §267 odst. 2 tr. ř. by byla právně neúčinná a Nejvyšší soud by k ní nemohl přihlížet. Podanou stížnost pro porušení zákona v tomto směru nemůže měnit ani pověřený zástupce ministra spravedlnosti, pokud se podle §274 věty druhé tr. ř. účastní veřejného zasedání Nejvyššího soudu, v němž je stížnost pro porušení zákona projednávána. Podobně tak nemůže učinit ani státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který je obligatorně přítomen takovému veřejnému zasedání (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád, Komentář II. díl, 4. doplněné a přepracované vydání 2002, Nakladatelství C.H.Beck, str. 1718, 1720).
Vzhledem k tomu, že podaná stížnost pro porušení zákona vykazuje neodstranitelný rozpor mezi označením rozhodnutí, které je jí napadáno, a odůvodněním, které je zaměřeno proti jinému rozhodnutí, Nejvyšší soud právě s ohledem na neadekvátnost argumentace mimořádného opravného prostředku ve vztahu k usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 4 T 100/2004, neshledal stížnost pro porušení zákona důvodnou, a podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. ji zamítl.
V případě, že to ministr spravedlnosti bude pokládat za vhodné a účelné, není toto usnesení Nejvyššího soudu překážkou k tomu, aby stěžovatel z důvodů, které v nyní podané stížnosti pro porušení zákona uvedl, podal novou stížnost pro porušení zákona, tentokráte proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 4 T 100/2004.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á