ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.41.2005.1
sp. zn. 4 Tz 41/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 27. dubna 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného I. K., proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 70 T 179/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 70 T 179/2002, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného I. K.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu obecně prospěšných prací, v části, jež se týká obviněného I. K.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Brně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 70 T 179/2002, byl obviněný I. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil společně s obviněným J. V. tím, že ačkoliv byl obviněný J. V.l odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2000, sp. zn. 3 T 5/2000, s právní mocí dne 21. 7. 2000, za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou, a který vykonal dne 29. 4. 2001, oba obvinění po předchozím požití alkoholických nápojů, s jejichž požíváním měli oba zkušenosti z minulosti, a díky kterému u obviněného V. došlo k vymizení ovládací složky jeho jednání, dne 23. července 2002 ve 23.10 hod. v B. na ulici S. se pokusili odcizit dopravní značení, návěst nad křižovatkou, v hodnotě 63.556,- Kč tak, že obviněný J. V. odřezával pilkou na železo tuto návěst a obviněný I. K. hlídal okolí, přičemž byli na místě zadrženi hlídkou Policie ČR, kterýmžto jednáním by způsobili B. k., a. s., se sídlem B., R., škodu ve výši 63.556,- Kč. Za to byl obviněnému I. K. uložen podle §247 odst. 2 tr. zák. a §45 odst. 1, 2 tr. zák., §45a odst. 1 tr. zák trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Dále mu bylo podle §72 odst. 2 písm. d) tr. zák. uloženo ochranné léčení protialkoholní v ambulantní formě.
Tento rozsudek nabyl ve vztahu k obviněnému I. K. právní moci dne 30. 6. 2003.
Proti citovanému rozsudku podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného I. K. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch obviněného porušen v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkl napadenému rozhodnutí, že jím byl obviněnému I. K. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin přesto, že mu byl rozsudkem téhož soudu ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 10 T 32/2002, uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, který neměl obviněný v době vydání napadeného rozhodnutí vykonán. V důsledku toho došlo k překročení maximální možné výměry pro trest obecně prospěšných prací o 177,5 hodiny.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného I. K. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, přičemž vzhledem k tomu, že stížností pro porušení zákona byla napadena část rozhodnutí týkající se jen některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumal Nejvyšší soud podle §267 odst. 5 tr. ř. uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a předcházejícího řízení, která se týkala obviněného I. K., a shledal, že zákon byl porušen.
Ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Orgány činné v trestním řízení podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. jsou povinny hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí podle ustanovení §36 tr. zák. tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. stanoví, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Nejvyšší soud konstatuje, že samosoudce Městského soudu v Brně se citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Z obsahu trestního spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 70 T 179/2002, Nejvyšší soud zjistil, že samosoudce tohoto soudu vydal dne 30. 6. 2003 pod sp. zn. 70 T 179/2002 rozsudek, jímž uložil obviněnému I. K. trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a dále mu uložil ochranné léčení protialkoholní v ambulantní formě. Samosoudce Městského soudu v Brně však pochybil, pokud v rámci svých úvah o trestu nezvážil existenci rozsudku téhož soudu ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 10 T 32/2002, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., a jímž mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, jakož podle §45a odst. 1 tr. zák. mu byla dále uložena povinnost řádně platit běžné výživné a dle svých možností uhradit dlužné výživné. Samosoudce tuto skutečnost měl zjistit především z vyznačení tohoto odsouzení na návrhu na potrestání (č. l. 52), které provedla kancelář v souvislosti s lustrací předchozích odsouzení obviněného u tohoto soudu. Z protokolu o hlavním líčení, jež se konalo dne 30. 6. 2003 (č. l. 118 spisu) je zřejmé, že samosoudce Městského soudu v Brně měl k dispozici tento trestní spis Městského soudu v Brně sp. zn. 10 T 32/2002, v rámci dokazování z tohoto spisu přečetl rozsudek z č. l. 59 a usnesení ze dne 17. 7. 2002, jímž byl podle §336 odst. 2 tr. ř. nařízen výkon trestu obecně prospěšných prací při úklidu a údržbě veřejných prostranství a péči o městskou zeleň v obvodu Úřadu městské části B. – Ž. Obviněný I. K. nadto při své výpovědi během tohoto hlavního líčení výslovně uvedl, že předchozí trest obecně prospěšných prací vykonal jen zčásti, aniž blíže specifikoval v jakém rozsahu trest vykonal a kolik z uloženého trestu mu ještě k výkonu zbývá. Uvedená zjištění měla následně vést samosoudce v rámci úvah o trestu z pohledu ustanovení §23 a §31 tr. zák. k prověření, zda údaje obviněného jsou pravdivé a v jakém rozsahu byl předchozí trest obecně prospěšných prací vykonán, případně kolik nevykonaného trestu obecně prospěšných prací ještě obviněnému zbývá. Jen tímto způsobem mohl dostát povinnosti vyplývající z ustanovení §36 tr. zák. Podle tohoto ustanovení musí soud při ukládání stejného druhu trestu zohlednit stav, kdy existuje nevykonaný trest stejného druhu z jiného rozsudku, přičemž výměra trestu nově ukládaného a již uloženého dosud nevykonaného trestu nesmí přesáhnout horní hranici, která je trestním zákonem pro takovýto druh trestu stanovena. Tím zároveň došlo k překročení maximální možná výměry stanovené pro trest obecně prospěšných prací trestním zákonem v ustanovení §45a odst. 1 tr. zák.
Na tomto právním stavu nic nemění skutečnost, že poté co stížností pro porušení zákona napadený rozsudek Městského soudu v Brně nabyl dne 30. 6. 2003 právní moci, byl trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému rozsudkem Městského soudu v Brně dne 17. 6. 2002, ve věci sp. zn. 10 T 32/2002, v neodpracované části ve výměře 377,5 hodin, přeměněn usnesením téhož soudu ze dne 8. 6. 2004, sp. zn. 10 T 32/2002, na trest odnětí svobody v trvání 189 dnů, pro jehož výkon byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. K této přeměně došlo totiž až poté, co byl další trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin pravomocně uložen rozsudkem téhož soudu ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 70 T 179/2002.
Vzhledem k uvedených pochybením porušil samosoudce Městského soudu v Brně zákon také v ustanoveních §2 odst. 5 tr. ř., neboť nezjistil spolehlivě skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Pod tento pojem je třeba zahrnout i objasnění skutečností, které mají vzhledem k osobě pachatele význam z hlediska stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Dokazování ve vztahu k uložení zákonného trestu zůstalo neúplné a tato okolnost se negativně promítla i do hodnocení důkazů, které tak neodpovídalo požadavkům stanoveným v §2 odst. 6 tr. ř.
Stížnost pro porušení zákona tak byla důvodně podána podle ustanovení §266 odst. 1, 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí zákonné trestní sazby.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 70 T 179/2002, a v řízení, které mu předcházelo byl porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. s §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného I. K. Podle §269 odst. 2 tr. ř. byl v napadeném rozsudku zrušen výrok o testu obecně prospěšných prací, který byl uložený obviněnému I. K., jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Nejvyšší soud poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Úkolem samosoudce Městského soudu v Brně bude nově rozhodnout o trestu tak, aby plně odpovídal zákonným požadavkům uvedeným jednak v ustanovení §23 a 31 tr. zák., stejně tak kriteriím uvedeným v ustanoveních §36 a 45a odst. 1 tr. zák. Samosoudce Městského soudu v Brně bude v novém řízení významně omezen ustanovením §273 tr. ř., které mu zakazuje zhoršit postavení obviněného, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že k porušení zákona došlo v neprospěch obviněného I. K. a pro další řízení tak platí zákaz reformationis in peius.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á