ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.49.2005.1
sp. zn. 4 Tz 49/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. května 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného P. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. května 2004, čj. 4 To 82/2004-68, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. května 2004, čj. 4 To 82/2004-68, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř., a v řízení předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 11. 2003, čj. 20 T 72/2003-42, též v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v neprospěch obviněného P. M.
Obě citovaná rozhodnutí se v celém rozsahu zrušují. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Novém Jičíně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 11. 2003, čj. 20 T 72/2003-42, byl obviněný P. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době dne 14. 1. 2003 ve F. p. R., okr. N. J., na ulici N., odcizil v bytě své družky L. D. k její škodě z obalu na doklady její platební kartu M. téhož dne bez jejího souhlasu provedl z bankomatu 9x neoprávněně výběr z jejího sporožirového účtu a jmenované tak způsobil škodu ve výši 13 400,- Kč. Za to byl obviněnému P. M. podle §247 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené L. D. jako náhradu škody částku 13 400,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená L. D. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného P. M. proti tomuto rozsudku Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. května 2004, čj. 4 To 82/2004-68, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě podal ministr spravedlnosti podle
§266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona s tím, že jím byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo, rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně, v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §247 odst. 1 písm. a) a §249b tr. zák. v neprospěch obviněného P. M. V jejím odůvodnění ministr spravedlnosti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně vytýká, že jmenovaného uznal vinným výše uvedenými trestnými činy jen na základě výpovědí svědkyně L. D., která je však v rozporu, pokud jde o dobu, výši a způsob údajného výběru peněz obviněným z bankomatu, se zprávami Č. s., a. s. Jmenovaná svědkyně totiž ve své výpovědi v přípravném řízení a poté i v řízení před soudem uvedla, že dne 14. 1. 2003 kolem 10.00 hod. vybrala osobně v pokladně spořitelny částku 7 300,- Kč. Když ji pak obviněný v odpoledních hodinách tohoto dne dovezl domů od známé, byla ovlivněna alkoholem, ležela doma na posteli, ale nespala. V tu dobu měl obviněný P. M. několikrát opustit dům a zase se vrátit zpět. Z toho pak dovodila, že bankovní karty se mohl v tuto dobu zmocnit pouze obviněný P. M., neboť nikdo jiný se v tomto čase v jejím bytě nenacházel, a postupně pak mohl uskutečňovat výběry v celkové částce 13 400,- Kč. Ze spisového materiálu (č. l. 17) je však přitom patrno, že k výběru předmětných částek došlo v době od 0.55 hod. a 49 sec. do 5 hodin 39 min. a 45 sec. dne 14. 1. 2003, tedy prokazatelně několik hodin předtím, než poškozená D. na přepážce Č. s., a. s., pobočka ve F. p. R., dne 14. 1. 2003 v 9 hod. 38 min. sama vybrala částku 7 300,- Kč. V důsledku toho skutkové a právní závěry, jež učinily soudy I. i II. stupně nemají oporu v provedených důkazech. V rámci hodnocení důkazů soud I. stupně pochybil, pokud nevěnoval náležitou pozornost objasnění časové řady nedovolených výběrů z bankovního účtu poškozené, neboť teprve od tohoto zjištění bylo možno odvíjet další směr dokazování. Vzhledem k tomu, že rozhodující soud přesně nevymezil dobu spáchání protiprávního jednání, ačkoliv pro přesné vymezení měl relevantní důkazní materiál, a jeho další dokazování bylo zaměřeno nesprávným směrem, tedy že k činu došlo v době, kdy indisponovaná poškozená usnula v odpoledních hodinách ve svém bytě a nikoli již několik hodin předtím, je domněnka podezřelého chování obviněného během dopoledne, která měla spočívat v pravidelných příchodech a odchodech, zcela bezvýznamná. Chybný směr dokazování nekriticky převzal i Krajský soud v Ostravě, který tak nedostál své přezkumné povinnosti podle ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., když se zcela ztotožnil se skutkovými a právními závěry nalézacího soudu, přestože ze sdělení Č. s., a. s., (na č. l. 17) jednoznačně vyplývá, že k protiprávním výběrům došlo již před výběrem částky 7 300,- Kč. V důsledku toho byl obviněný uznán vinným, aniž o jeho počínání v době skutečného spáchání činu byl proveden jediný relevantní důkaz. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením a rozsudkem jemu předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. M. ve vytýkaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že okresní soud v době svého rozhodování měl k dispozici sdělení Č. s., a. s. (č. l. 17), ve kterém byly uvedeny přesné doby výběru z bankomatu. Navzdory tomu, ve skutkové větě výroku o vině uvádí, že k trestnému činu došlo v přesně nezjištěné době dne 14. 1. 2005. Soud odvolací v odůvodnění napadeného zamítavého usnesení tvrdí, že z provedených důkazů je zcela evidentní, že poté, kdy sama poškozená v hotovosti inkasovala částku 7 300,- Kč bylo realizováno celkem 9 výběrů v celkové výši 13 400,- Kč. Z citované zprávy Č. s. však jednoznačně vyplývá, že k výběru předmětných částek došlo v době od 0.55 hodin a 49 sec. do 5 hodin 39 min. 45 sec. dne 14. 1. 2003, tedy několik hodin před výběrem částky 7 300,- Kč poškozenou v 9 hodin 38 min. toho dne. Soud při posuzování zda obviněný spáchal zažalovanou trestnou činnost, vycházel především z výpovědi poškozené D., která uvedla, že obviněný měl kartu několikrát použít v době, kdy po výběru částky 7 300,- Kč ležela indisponovaná na gauči, kabelku měla v předsíni a obviněný několikrát opustil byt a vracel se zpět. Oba soudy se sice na cit. zprávu odvolávaly, z jejího obsahu však nevycházely, ačkoli výpověď poškozené nikterak nepotvrzovala, naopak ji v podstatných okolnostech popírala. Nejvyšší soud se ztotožňuje s názorem uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona, že přes výše uvedenou skutečnost nebylo dokazování zaměřeno na objasnění relevantních okolností případu. Okresní soud nevyčerpal všechny možnosti pro jeho řádné objasnění, neboť nezjišťoval, kde se v rozhodnou dobu, tj. od 00.00 hod. dne 14. 1. 2003 do posledního výběru z bankomatu kritického dne, nacházela bankovní karta poškozené a zda vůbec měl obviněný, který spáchání trestné činnosti stále popíral, reálnou možnost se jí v této době zmocnit a provést 9 výběrů z bankomatu Č. s., a zda je vyloučené, že se v této rozhodné době mohla zmocnit bankovní karty případně další třetí osoba. Soud prvního stupně nedostál své povinnosti zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, když pominul dobu spáchání trestného činu. Z uvedeného je tak zřejmé, že obviněný P. M. byl uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., aniž by měl pro to oporu v provedených důkazech.
Pokud v tomto směru nezjednal nápravu ani soud odvolací a dokazování nebylo zaměřeno výše uvedeným způsobem, pak jeho závěr, že výroky rozsudku soudu prvního stupně jsou zákonné a odůvodněné, nelze považovat za správný, protože byl učiněn v rozporu s ustanovením §254 odst. 1 tr. ř. Podle tohoto zákonného ustanovení nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §254, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Jelikož tak Krajský soud v Ostravě v posuzované trestní věci nepostupoval a podle §256 tr. ř. důvodné odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl, porušil zákon i v tomto ustanovení.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. a §256 tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo, rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 11. 2003, čj. 20 T 72/2003-42. v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v neprospěch obviněného P. M. Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté obě citovaná rozhodnutí v celém rozsahu zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí, jež na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. V souladu s tímto rozhodnutím pak Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Novém Jičíně podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená projednat obžalobu Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. Zt 464/2003 a znovu rozhodnout o vině a trestu. V této souvislosti se okresnímu soudu zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.) a řídit se zásadou uvedenou v §273 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 18. května 2005
Předseda senátu :
JUDr. Juraj M a l i k