ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.51.2005.1
sp. zn. 4 Tz 51/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. května 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné M. B., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 1 T 52/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 1 T 52/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné M. B.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 5 se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 1 T 89/2001, byla obviněná M. B. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. dílem spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.(bod 1 rozsudku), kterého se dopustila jednáním ze dne 29. 12.1999 a ze dne 11. 2. 2000, za což byla podle §247 odst. 1 tr. zák., §45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. odsouzena k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dne 15. 11. 2001.
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 29 T 18/2003, byla obviněná M. B. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustila jednáním ze dne 7. 1. 2003 a tohoto jednání se dopustila přesto, že byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 1 T 89/2001, který nabyl právní moci dne 15. 11. 2001, odsouzena pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. Za výše uvedené jednání byla obviněná M. B. podle §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. odsouzena k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Trestní příkaz byl obviněné M. B. doručen dne 24. 2. 2003 a právní moci nabyl dne 5. 3. 2003.
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 1 T 52/2003, byla obviněná M. B. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustila dne 6. 4. 2003 a tohoto jednání se dopustila přesto, že byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 1 T 89/2001, který nabyl právní moci dne 15. 11. 2001, odsouzena pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. Za výše uvedené jednání byla obviněná M. B. podle §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. odsouzena k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. Trestní příkaz byl obviněné M. B. doručen dne 15. 11. 2003 a právní moci nabyl dne 15. 11. 2003.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 1 T 52/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné M. B. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněné M. B. trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 1 T 52/2003, ve výměře 150 hodin spolu s dosud nevykonaným dříve uloženým trestem obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin uloženým trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 29 T 18/2003 a spolu s dosud nevykonanou částí trestu obecně prospěšných prací ve výměře 93 hodin z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 1 T 89/2001, přesahuje nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. (ve stížnosti pro porušení zákona chybně uvedeno ustanovení §266 odst. 2 tr. ř.), že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 1 T 52/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněné M. B. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Výměra trestu je podle §36 tr. zák. limitována i tehdy, jestliže se postupně uloží více než dva tresty téhož druhu, pokud v době ukládání posledního z nich ještě nebyl zcela vykonán první nebo kterýkoli další z těchto trestů uložených před rozhodováním o posledním z nich. V takovém případě bude nutno přihlédnout k součtu všech předchozích dosud nevykonaných trestů (nebo jejich zbytků) stejného druhu, jaký má být opětovně ukládán.
V případě projednávané trestní věci byla obviněná M. B. nejprve odsouzena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 1 T 89/2001, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin, poté byla odsouzena trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 29 T 18/2003, pro další trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a poté byla odsouzena trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 1 T 52/2003, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 150 hodin.
Z obsahu trestního spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 1 T 89/2001 Nejvyšší soud zjistil, že obviněná M. B. byla odsouzena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 1 T 89/2001, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. dílem spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Ze spisu bylo dále zjištěno, že obviněná M. B. vykonala z trestu obecně prospěšných prací, který jí byl uložen výše uvedeným rozsudkem, pouze 7 hodin, z tohoto trestu tedy zbývalo vykonat 93 hodin. Jak vyplývá z obsahu trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 18/2003, v době, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, tj. ke dni 28. 4. 2003, obviněná M. B. nezačala k tomuto datu trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin uložený trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 29 T 18/2003, vykonávat. Proto trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 1 T 52/2003, mohl být uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře maximálně 107 hodin.
Jak vyplývá z vyjádření Probační a mediační služby, střediska Praha, ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. Prob. 149/2001, 1PM 146/2003, 5PM 20/2004, ani v době, kdy byl vydán napadený trestní příkaz, obviněná M. B. nezahájila výkon trestu obecně prospěšných prací, který jí byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 29 T 18/2003.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněné M. B. trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 1 T 52/2003, ve výměře 150 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 1 T 89/2001 a z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 29 T 18/2003, přesahoval o 43 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 5 trestním příkazem ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 1 T 52/2003, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněné M. B.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 1 T 52/2003 dále vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 5 věděl o předchozím trestním stíhání obviněné M. B. u téhož soudu v trestní věci vedené pod sp. zn. 29 T 18/2003, tato skutečnost je vyznačena v lustru na návrhu na potrestání (č. l. 19). Obvodní soud pro Prahu 5 si přesto nezjistil okolnosti rozhodné pro uložení trestu obecně prospěšných prací, zejména zda byly dříve uložené tresty obecně prospěšných prací obviněnou vykonány, nezjistil tedy skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné M. B.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženými tresty téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 43 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem. V této souvislosti je třeba dodat, že v případě trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 1 T 52/2003, bylo možno uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře maximálně 107 hodin.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 1 T 52/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné M. B., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněné M. B. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §36 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněné M. B., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. května 2005
Předseda senátu:
JUDr. J. P.