ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.59.2005.1
sp. zn. 4 Tz 59/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 31. května 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. J., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 67 To 400/2004, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 67 To 400/2004, a to v jeho odsuzující části, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1 a §259 odst. 3 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. J.
Tento rozsudek se zrušuje v napadené části.
Zrušuje se také výrok o vině pod bodem l) výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. 1 T 35/2004.
Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené části rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 9 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. 1 T 35/2004 byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že
1.od června 1998 do ledna 1999 včetně v Praze 9 a jinde úmyslně neplatil výživné na své děti H. a M. celkem ve výši 1.100,- Kč měsíčně na obě, jak bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 33 P 148/93, a za uvedené období tak dluží k rukám matky oprávněných H. D., bytem P. H. P., L., částku 8.800,- Kč,
2.od února 2003 do dubna 2004 včetně v Praze 9 a jinde úmyslně nepřispíval na výživu své již zletilé dceři H., která se studiem na vysoké škole připravuje na budoucí povolání, ve výši nejméně 600,- Kč, jak bylo stanoveno výše uvedeným rozsudkem a za uvedené období, kdy celkem uradil částku 3.000,- Kč, dluží H. J., bytem P. – H. P., L., částku 5.400,- Kč.
Za to byl obviněnému v sazbě §213 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo omezení, aby dceři H. J. řádně platil běžné výživné a k rukám matky oprávněných H. D., dceři H. J. dle svých sil nahradil dlužné výživné.
Tímto rozsudkem byl dále obviněný J. J. zproštěn obžaloby podle §226 písm. e) tr. ř. za použití §214 tr. zák. pro skutek pod bodem III. obžaloby, kterého se měl dopustit tím, že od listopadu 2002 do května 2004 včetně v P. a jinde úmyslně nepřispíval na výživu svému již zletilému synovi M., který se dalším studiem připravuje na budoucí povolání, měsíčně částkou ve výši nejméně 500,- Kč, jak bylo stanoveno výše uvedeným rozsudkem, a za uvedené období, kdy celkem uhradil částku 3.000,- Kč, dluží M. J., bytem P. – H. P., L., částku 6.500,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně byl obviněnému doručen dne 3. 11. 2004, Obvodnímu státnímu zastupitelství dne 1. 11. 2004. Obviněný podal dne 8. 11. 2004 proti rozsudku odvolání, a z jeho odůvodnění je zřejmé, že napadá odsuzující část rozsudku, zatímco zprošťující výrok pokládá za správný. Vzhledem k tomu, že ani státní zástupce nepodal v zákonné lhůtě odvolání v neprospěch obviněného proti zprošťující části rozsudku, nabyl tento výrok samostatně právní moci dnem 12. 11. 2004, kterážto skutečnost není na originále rozsudku vyznačena.
Městský soud v Praze projednal dne 9. 12. 2004 ve veřejném zasedání odvolání obviněného J. J. a svým rozsudkem pod sp. zn. 67 To 400/2004 podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) a odst. 2 tr. ř. v rozsudku soudu prvního stupně zrušil výrok o vině v bodě 2) a výroku o trestu a způsobu jeho výkonu. Podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. sám nově rozhodl tak, že obviněnému J. J. při nezměněném výroku o vině trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně uložil za tento trestný čin v sazbě §213 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo omezení, aby uhradil dlužné výživné a řádně platil běžné výživné dceři H. J.
Stejným rozsudkem Městského soudu v Praze byl naproti tomu obviněný J. J. podle §226 písm. e) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek uvedený pod bodem 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně, kvalifikovaný obžalobou jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že od února 2003 do května 2004 včetně, v P. a jinde úmyslně nepřispíval na výživu své již zletilé dcery H. J., která se studiem na vysoké škole připravuje na budoucí povolání, a to částkou ve výši nejméně 600,- Kč, jak bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu Karviné, sp. zn. 33 P 148/93, a za uvedené období, kdy celkem uhradil částku 3.000,- Kč, dluží H. J. částku 6.600,- Kč.
Ministr spravedlnosti České republiky podal podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. proti odsuzující části rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 67 To 400/2004, stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. J. Namítá v ní, že zákon byl tímto rozhodnutím porušen v neprospěch obviněného v ustanoveních §254 odst. 1 a §259 odst. 3 tr. ř., a v řízení, jež jeho vydání předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku upozornil na přípis obviněného ze dne 28. 9. 2004, který byl Obvodnímu soudu pro Prahu 9 doručen dne 1. 10. 2004, jímž obviněný omluvil svou neúčast u hlavního líčení a zároveň uvedl, že výživné za období od června 1998 do ledna 1999 bylo z jeho účtu pravidelně poukazováno na účet matky dětí H. D., a toto tvrzení dokládal fotokopiemi příslušných pasáží výpisů z účtu. Podle ministra spravedlnosti se však Obvodní soud pro Prahu 9 tímto tvrzením důsledně nezabýval a nevyužil veškerých možností k ověření jeho pravdivosti, přičemž zcela nekriticky akceptoval tvrzení svědkyně H. D. o neexistenci účtu, na který mohl obviněný výživné platit. Stejně tak i odvolací soud v této souvislosti své přezkumné povinnosti nedostál, přestože obviněný obdobným způsobem argumentoval i v odůvodnění svého odvolání, a tuto jeho obhajobu nikterak neprověřoval.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 67 To 400/2004, pokud jím zůstal nedotčen výrok o vině trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., popsaným pod bodem 1) rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. 1 T 35/2004 a pokud jím bylo rozhodnuto o trestu, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §259 odst. 3 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.. Dále aby Nejvyšší soud České republiky podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené výroky rozsudku Městského soudu v Praze zrušil, stejně tak i výrok o vině trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., popsaný pod bodem 1) rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. 1 T 35/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. postupují orgány činné v trestním řízení v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Podle ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. může odvolací soud sám rozhodnout rozsudkem ve věci, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení
a)provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo
b)provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.
Z trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 1 T 35/2004, Nejvyšší soud zjistil, že po nápadu obžaloby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 dne 12. 8. 2004 vydal samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 9 ve věci nejprve dne 12. 8. 2004, sp. zn. 1 T 35/2004, trestní příkaz, jímž uznal obviněného J. J. vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že
1.od června 1998 do ledna 1999 včetně v P. a jinde úmyslně neplatil výživné na své děti H. a M. celkem ve výši 1.100,- Kč měsíčně na obě, jak bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 33 P 148/93, a za uvedené období tak dluží k rukám matky oprávněných H. D., bytem P. – H. P., L., částku 8.800,- Kč,
2.od února 2003 do května 2004 včetně v P. a jinde úmyslně nepřispíval na výživu své již zletilé dceři H., která se studiem na vysoké škole připravuje na budoucí povolání, ve výši nejméně 600,- Kč, jak bylo stanoveno výše uvedeným rozsudkem a za uvedené období, kdy celkem uradil částku 3.000,- Kč, dluží H. J., bytem P. – H. P., L., částku 6.600,- Kč,
3.od listopadu 2002 do května 2004 včetně v P. a jinde úmyslně nepřispíval na výživu svému již zletilému synovi M., který se dalším studiem připravuje na budoucí povolání, ve výši nejméně 500,- Kč, jak bylo stanoveno výše uvedeným rozsudkem a za uvedené období, kdy celkem uhradil částku 3.000,- Kč, dluží M. J., bytem P. – H. P., L., částku 6.500,- Kč.
Za to byl obviněnému v sazbě §213 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Výkon tohoto trestu mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obžalovanému uloženo omezení, aby dceři H. J. a synovi M. J. řádně platil běžné výživné a k rukám matky oprávněných H. D., dceři H. J. a synovi M. J. dle svých sil nahradil dlužné výživné.
Obviněný podal proti tomuto trestnímu příkazu odpor a Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl dne 4. 10. 2004 v hlavním líčení rozsudkem pod sp. zn. 1 T 35/2004, tak jak je popsáno v úvodu rozhodnutí Nejvyššího soudu. V rozsahu, jenž je rovněž výše podrobně citován, podal obviněný J. J. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. 1 T 35/2004, odvolání.
Podstatou odvolacích námitek a vlastně i obhajoby, kterou uplatňuje obviněný J. J. od počátku trestního řízení, je tvrzení, že se činu uvedeného bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně nedopustil, výživné řádně platil a tudíž dluh na výživném vůči svým dětem za období od června 1998 do ledna 1999 ve výši 8.800,- Kč nemá. Uvedl, že v kritické době měl na své jméno účet u Č. s. a.s., pobočka v O., D., O. – P. Na základě jeho trvalého příkazu byla z tohoto účtu měsíčně převáděna částka 1.100,- Kč (výživné na obě děti) na účet, který byl účtem matky dětí H. D., vedený u Č. s. a.s., pobočka v K. Okolnost, že částka 1.100,- Kč byla v období od června 1998 do ledna 1999 z účtu obviněného pravidelně strhávána a zasílána na účet, potvrzují obviněným předložené fotokopie výpisu účtu (č. l. 112 spisu). Z uvedené fotokopie účtu obviněného vyplývá i to, že od února 1999 byla částka 1.100,- Kč z jeho účtu převáděna na účet, který svědkyně H. D. zprvu označila jako svůj účet (č. l. 19 spisu), ve skutečnosti však jde o účet vedený u Č. s. a.s. na jméno M. D., L., P., tedy manžela svědkyně.
Nejvyšší soud z obsahu přezkoumávaného spisu zjistil, že této části obhajoby jak Obvodní soud pro Prahu 9, tak Městský soud v Praze nevěnovaly pozornost, nikterak ji neprověřovaly, přičemž soudy obou stupňů se spokojily s konstatováním, že svědkyně H. D. vyvrátila tvrzení obviněného, že by v žalovaném období výživné řádně platil, neboť peníze na výživné pro děti v této době nedostávala. Ani nalézací ani odvolací soud neprověřily, na čí jméno byl veden účet u Č. s. a.s., pobočka v K., zda byly platby ve výši 1.100,- Kč z účtu obviněného na účet převáděny, zda, kdy a kým došlo ke zrušení tohoto účtu a jakým způsobem bylo naloženo při eventuelním zrušení tohoto účtu s částkou, která na něm ke dni zrušení byla. K této okolnosti bude nutno vyžádat příslušné zprávy od Č. s. a.s., vyslechnout svědkyni H. D. k tomu, zda byla majitelkou tohoto účtu a podle výsledku sdělení Č. s. a.s. tuto svědkyni k obsahu takto získaných informací vyslechnout. Ve vztahu k účtu obviněného bude nutno prověřit, na základě jakého příkazu došlo od února 1999 ke změně čísla účtu, na který byla zasílána částka 1.100,- Kč. Teprve po takto doplněném dokazování bude možno posoudit, zda obviněný v době od června 1998 do ledna 1999 úmyslně neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat jiného, či za tuto povinnost neplnil z nedbalosti, případně zda ji za uvedené období splnil beze zbytku. Od výsledku vyhodnocení takto nově získaných důkazů, jež budou zhodnoceny samostatně i v kontextu důkazů již fixovaných v trestním spise, bude moci soud prvního stupně formulovat adekvátní právní závěry.
Městský soud v Praze nedostál své zákonné povinnosti, jež mu vyplývala z ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. a nepřezkoumal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 z hlediska vytýkaných vad. Uplatněnou obhajobu obviněného zcela opominul, přičemž se spokojil pouze s konstatováním, zda svědkyně H. D. je či není věrohodná, byť za uvedeného stavu dokazování nešlo o okolnost, která by byla pro posouzení viny obviněného podstatná. Z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a z toho se odvíjející vady při hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. pak bez zákonného podkladu rozhodoval v intencích §259 odst. 3 tr. ř.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že odsuzujícím výrokem napadeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 67 To 400/2004, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §259 odst. 3 tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. J. Podle §269 odst. 2 tr. ř. v napadeném rozhodnutí zrušil odsuzující výrok o vině a trestu, jakož i výrok i vině pod bodem 1) v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. 1 T 35/2004. Současně zrušil také všechna další rozhodnutí, která na zrušené části rozsudků obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obvodní soud pro Prahu 9 doplní dokazování v rozsahu, který je shora podrobně specifikován, přičemž vzhledem ke dvěma pravomocným rozhodnutím o zprošťujících výrocích ve vztahu k útokům, jež jsou v obžalobě popsány pod body 2) a 3), se bude zabývat pouze útokem popsaným pod bodem 1) obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 10. 8. 2004, sp. zn. Zt 408/2004.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á