ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.62.2005.1
sp. zn. 4 Tz 62/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. června 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 10 To 611/2004, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 10 To 611/2004 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 a §147 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného R. M.
Napadené usnesení se z r u š u j e.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Hradci Králové se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný R. M. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 1999, sp. zn. 3 T 28/98, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. Za výše uvedený trestný čin a za dva trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. z trestních příkazů Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 1. 1997, sp. zn. 3 T 10/97 a Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 2. 1997, sp. zn. 3 T 288/96, byl odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 1. 1997, sp. zn. 3 T 10/97 a výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 2. 1997, sp. zn. 3 T 288/96. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Tímtéž rozsudkem byli podle §229 odst. 1 tr. ř. poškození A. H. a Ing. P. D. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 2. 2000, sp. zn. 5 To 152/99, k odvolání obviněného R. M. zrušil podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 1999, sp. zn. 3 T 28/98, ve výroku, jímž byli podle §229 odst. 1 tr. ř. poškození A. H. a Ing. P. D. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Ve zbývajících výrocích zůstal napadený rozsudek beze změny.
Obviněný R. M. vykonává trest odnětí svobody v trvání 7 roků, který mu byl uložen výše citovaným rozsudkem, ve věznici s ostrahou, a to ve věznici ve Valdicích. Konec trestu má obviněný stanoven na 28. 12. 2006, lhůta k podmíněnému propuštění uplynula dne 28. 8. 2004.
Dne 10. 8. 2004 podala matka obviněného V. M. žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, obviněný se k této žádosti připojil a rovněž podal žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu.
Usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. 2 Pp 96/2004, bylo rozhodnuto podle §61 odst. 1 tr. zák. za použití §62 odst. 1 tr. zák., že obviněný R. M. se podmíněně propouští z výkonu trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 1999, sp. zn. 3 T 28/98. Podle §63 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání 7 roků za současného uložení dohledu v rozsahu §26a, §26b tr. zák. V odůvodnění usnesení Okresní soud v Jičíně uvedl, že bylo zjištěno, že obviněný R. M. po dobu výkonu vazby nebyl kázeňsky odměněn ani trestán, na nástupním oddělení se choval slušně a zařazen byl do III. skupiny vnitřní diferenciace. Nejprve byl pracovně zařazen, ale z důvodu nedostatku práce byl umístěn mezi nezaměstnané. Počátkem března 2002 byl zařazen na pracoviště HAN a byl 2x kázeňsky odměněn za dobrou pracovní morálku. V září 2000 mu byl uložen kázeňský trest pro přechovávání nepovolených věcí, v listopadu 2002 byl obviněný přeřazen do II. skupiny vnitřní diferenciace, kde je dosud. Chování odsouzeného je bez připomínek, ale mimo pracovní činnosti je pasivní. Během výkonu trestu byl 2x kázeňsky odměněn za kladný přístup k plnění pracovních povinností, naposledy v srpnu 2002 a 2x kázeňsky trestán pro porušení vnitřního řádu věznice, naposledy v prosinci 2002. Ředitel věznice má za to, že výkon trestu u obviněného R. M. neplní svůj účel. Z výpovědi V. M., matky obviněného je zřejmé, že obviněný má zajištěné bydlení i práci a v případě vyhovění žádosti svědkyně bude na jeho další život dohlížet. Ze zprávy probační a mediační služby bylo zjištěno, že obviněný R. M. sám kontaktoval středisko, jehož prostřednictvím prokázal možnost bydlení a zaměstnání a vcelku fungující sociální zázemí. Dále soud v odůvodnění usnesení uvedl, že po zhodnocení shora uvedených skutečností má za to, že hodnocení obviněného z výkonu trestu, zejména z poslední doby je kladné a s ohledem na zajištění bydlení a zaměstnání, jakož i fungujících rodinných vztahů lze mít za to, že dosavadní výkon trestu splnil svůj účel a k dovršení nápravy obviněného dojde i bez jeho úplného výkonu.
Proti výše citovanému usnesení Okresního soudu v Jičíně podal okresní státní zástupce v Jičíně stížnost, o níž rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 10 To 611/2004, bylo napadené usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. 2 Pp 96/2004, zrušeno a bylo znovu rozhodnuto tak, že se žádost obviněného R. M. o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 1999, sp. zn. 3 T 28/98, zamítá. V odůvodnění usnesení Krajský soud v Hradci Králové uvedl, že okresní soud učinil na základě důkazů správná zjištění, na základě těchto zjištění však dospěl k nesprávnému závěru, že obviněný splnil všechny zákonné podmínky pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Krajský soud se však s tímto závěrem neztotožňuje. Z provedených důkazů je zřejmé, že v případě obviněného R. M. je splněna prvá zákonná podmínka, totiž skutečnost, že uplynula zákonná délka vykonaného trestu. Nelze však dospět k závěru, že obviněný se ve výkonu trestu odnětí svobody chová vzorně a plní všechny své uložené povinnosti s tím, že trest plní svůj účel. Komise, která zná obviněného nejlépe a může nejobjektivněji posoudit důvodnost jeho žádosti, nedoporučila její vyhovění a konstatovala, že trest odnětí svobody u obviněného neplní svůj účel a podmíněné propuštění obviněného by nepřispělo k dosažení účelu výkonu trestu. Další velmi významnou podmínkou je splnění předpokladu, že od odsouzeného lze předpokládat, že v budoucnu povede řádný život. Tomuto závěru však brání skutečnost, že obviněnému byla již jednou dána možnost, aby prokázal polepšení a schopnost vést řádný život, když byl v roce 1997 z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn, ale místo toho, aby se řádně choval a plnil všechny povinnosti, spáchal opakovaně další trestnou činnost. Toto svědčí o vážném stupni jeho narušení a bylo by za tohoto stavu neodpovědné předpokládat, že se obviněný již plně oprostil od návyků k páchání trestné činnosti a v případě předčasného propuštění z výkonu trestu by vedl již naprosto řádný život.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 10 To 611/2004, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. M. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §149 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §61 odst. 1 tr. zák.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Krajský soud v Hradci Králové nedostatečně přezkoumal spisový materiál o předchozí trestné činnosti obviněného, neboť jinak by nemohl tvrdit, že ten byl z posledního výkonu trestu propuštěn v roce 1997 a místo toho, aby se choval řádně, páchal další trestnou činnost. Z opisu z rejstříku trestů ze dne 14. 9. 2004 a z připojených předmětných spisů nevyplývá, že by obviněný po svém podmíněném propuštění, tj. po dni 12. 5. 1998, spáchal další trestnou činnost. Vzhledem k tomu, že má na svobodě zajištěné bydlení, zaměstnání, dohled matky a dohled Probační a mediační služby České republiky, jsou dány předpoklady, že povede řádný život. Pokud jde o hodnocení z věznice, měl v daném případě soud objasnit otázku, proč ředitel věznice nedoporučuje podmíněné propuštění z výkonu trestu, jeho výslechem, případně výslechem informovaného pracovníka věznice ve Valdicích. Pokud Krajský soud v Hradci Králové bez doplnění informace z věznice, bez výslechu informovaného pracovníka věznice a na základě chybných informací stran předchozích odsouzení obviněného rozhodl o zamítnutí jeho žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu, porušil tak zákon v jeho neprospěch.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 10 To 611/2004, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. M. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §61 odst. 1 tr. zák. po výkonu poloviny uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta republiky zmírněného trestu odnětí svobody může soud odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a
a)může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život, nebo
b)soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
V ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. je uvedeno, že orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Z uvedených ustanovení je třeba vycházet při hodnocení zákonnosti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 10 To 611/2004, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána.
Pokud se jedná o podmínku, zda odsouzený ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení, bude z tohoto hlediska důležitý způsob plnění základních povinností odsouzeného podle §28 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tedy jak odsouzený dodržoval stanovený pořádek a kázeň, jak plnil pokyny a příkazy příslušníků Vězeňské služby, jak plnil pracovní úkoly, jak zacházel se svěřenými věcmi, zda dodržoval zásady slušného jednání s osobami, s nimiž přicházel do styku, zda i jinak zachovával vnitřní řád věznice a zda respektoval zákaz výroby, přechovávání, konzumace alkoholických nápojů a jiných návykových látek, zákaz výroby a přechovávání dalších nebezpečných předmětů. Při rozhodování o podmíněném propuštění je třeba, aby soud zjišťoval všechny okolnosti související s osobou odsouzeného, zejména jeho osobní a charakterové vlastnosti, celkový postoj k společenskému řádu a k společenským zájmům, prostředí, ve kterém žil, celý jeho dosavadní život a jeho trestnou činnost. V konkrétním případě souhlasí Nejvyšší soud s námitkou stěžovatele, že měla být krajským soudem náležitě objasněna otázka, proč ředitel věznice nedoporučuje podmíněné propuštění obviněného R. M. z výkonu trestu, a to jeho podrobným výslechem, případně podrobným výslechem informovaného pracovníka věznice ve Valdicích.
Co se týká podmínky, zda lze od obviněného očekávat, že v budoucnu povede řádný život, z opisu rejstříku trestů ze dne 14. 9. 2004 a z trestních spisů Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 3 T 10/97 a Okresního soudu v Pardubicích, sp. zn. 3 T 288/96, Nejvyšší soud zjistil, že obviněný R. M. byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 1. 1997, sp. zn. 3 T 10/97, odsouzen pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 17. 5. 1996, trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 2. 1997, sp. zn. 3 T 288/96, byl odsouzen pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 13. 6. 1996. Dne 12. 5. 1998 byl obviněný R. M. Okresním soudem v České Lípě podmíněně propuštěn z výkonu trestů uložených mu výše uvedenými trestními příkazy. Obviněný R. M. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 1999, sp. zn. 3 T 28/98, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák, kterého se dopustil jednáním ze dne 6. 6. 1996 a 22. 7. 1996. Za výše uvedené jednání byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 1. 1997, sp. zn. 3 T 10/97 a výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 2. 1997, sp. zn. 3 T 288/96. Z výše uvedeného vyplývá, že všechny skutky, za které byly obviněnému uloženy tresty, byly spáchány v roce 1996 a že obviněný R. M. po svém podmíněném propuštění z výkonu trestu, tj. po dni 12. 5. 1998, již žádnou další trestnou činnost nespáchal. Krajský soud v Hradci Králové tedy pochybil, pokud uvedl, že obviněný R. M. po svém propuštění z posledního výkonu trestu v roce 1997 místo toho, aby se choval řádně, páchal další trestnou činnost. Krajský soud v Hradci Králové tedy nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným usnesením porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. M.
Při posuzování, zda jsou dány předpoklady, že obviněný povede řádný život, bude třeba přihlédnout také k tomu, že obviněný má na svobodě zajištěné bydlení, zaměstnání a dohled Probační a mediační služby České republiky. Nejvyšší soud dále považuje za nutné uvést, že zákon počítá s tím, že u podmíněně propuštěných bude třeba k dovršení jejich převýchovy a k jejich resocializaci dalšího pozitivního působení. Proto lze v rámci podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uplatnit určitá opatření směřující k dovršení převýchovy podmíněně propuštěného, k jeho usměrnění, aby vedl řádný život, a k jeho opětovnému začlenění do jeho občanského života. Za tím účelem zákon:
a) umožňuje ukládat podmíněně propuštěnému přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život, a povinnost nahradit podle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobil (§63 odst. 3 tr. zák.),
b) ukládá soudu povinnost sledovat chování podmíněně propuštěného a případně se opírat o pomoc zájmových sdružení občanů (§331 odst. 1, §329 tr. ř.),
c) umožňuje soudu požádat zájmové sdružení občanů činné na pracovišti odsouzeného nebo v jeho bydlišti o výchovné spolupůsobení jak v případě, kdy toto sdružení převzalo záruku za dovršení nápravy odsouzeného, tak také v případě, kdy zájmové sdružení takovou záruku nepřevzalo,
d) umožňuje soudu vyslovit nad podmíněně propuštěným dohled, pro jehož výkon platí přiměřeně ustanovení §26a a §26b tr. zák.
Na základě všech výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 10 To 611/2004 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 a §147 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného R. M.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v uvedeném směru, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Hradci Králové bylo podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal, přičemž podle §270 odst. 4 tr. ř. je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. J. P.