ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.64.2005.1
sp. zn. 4 Tz 64/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. června 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. K., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 8. 2003, čj. 2 T 146/2003-43, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 8. 2003, čj. 2 T 146/2003-43, byl porušen zákon v ustanovení §213 odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v neprospěch obviněného J. K.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Zrušují se též všechna rozhodnutí na tento trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Pardubicích se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 8. 2003, čj. 2 T 146/2003-43, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v období od 1. 1. 1999 do 30. 4. 2003 včetně, neplnil vyživovací povinnost na syna L. P., stanovenou mu rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. 3. 1986, sp. zn. P 41/86, s nabytím právní moci dne 10. 5. 1986, ve výši 555,- Kč měsíčně, splatných vždy do každého patnáctého dne v měsíci předem k rukám matky J. P., a za uvedené období tak na výživném dluží celkem částku 31.600,- Kč. Za to mu byl uložen podle §213 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. a §45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a §45a odst. 1, odst. 2 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz, jenž byl obviněnému doručen dne 10. 10. 2003, nabyl právní moci dne 21. 10. 2003.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. K. Okresnímu soudu v Pardubicích vytýká, že ačkoliv mu byla z opisu rejstříku trestů a obžaloby známa skutečnost, že obviněný J. K. byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 2. 2002, čj. 3 T 33/2002-21, rovněž pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. a mohlo by jít o věc rozhodnutou, neprovedl důkaz tímto trestním spisem. Obviněný J. K. byl totiž uvedeným trestním příkazem, uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že od června roku 1999 do dne 14. 2. 2002 neplnil zákonnou vyživovací povinnost na syna L. P., jejíž výše byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. 3. 1986, sp. zn. P 41/86, a za toto období dluží k rukám matky dítěte J. P. částku ve výši 17.600,- Kč. Za toto jednání byl obviněný J. K. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců a rovněž mu bylo uloženo, aby během zkušební doby řádně platil běžné výživné a podle svých sil uhradil dluh na výživném. Přesto, že Okresní soud v Pardubicích věděl o tomto předchozím odsouzení, které opětovnému odsouzení v období od června roku 1999 do dne 14. 12. 2002 bránilo, neboť šlo již o věc rozhodnutou ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., spis sp. zn. 3 T 33/2002 si nevyžádal a neposoudil podmínky pro užití ustanovení §11 odst. 2 tr. ř., §12 odst. 11, odst. 12 tr. ř. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. K. v ustanovení §11 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §213 odst. 1 tr zák. kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno.
Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Okresní soud v Pardubicích při vydání napadeného trestního příkazu neřídil. Ministr spravedlnosti tomuto soudu oprávněně vytýká, že odsoudil obviněného J. K. za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. přesto, že jmenovaný byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 2. 2002, čj. 3 T 33/2002-21, rovněž pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že od června roku 1999 do dne 14. 2. 2002 neplnil zákonnou vyživovací povinnost na syna L. P., jejíž výše byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. 3. 1986, sp. zn. P 41/86, a za toto období dluží k rukám matky dítěte J. P. částku ve výši 17.600,- Kč. Z porovnání obou skutkových vět je zřejmé, že byl částečně znovu odsouzen pro skutek, pro který již proti němu skončilo dřívější trestní stíhání pravomocným trestním příkazem, který má povahu odsuzujícího rozsudku (§314 odst. 5 tr. ř.). Stalo se tak za situace, kdy z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 2 T 146/2003 (jmenovitě z opisu rejstříku trestů i textu obžaloby) bylo zřejmé, že k tomuto dřívějšímu odsouzení došlo.
V obecné poloze sice nelze vyžadovat od soudů, aby ke svému rozhodování vyžadovaly předložení všech trestních spisů o předchozím odsouzení osob, na něž byla podána obžaloba, podle §314e odst. 1 tr. ř. však může samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz jen tehdy, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Ve spojení s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, to v projednávaném případě znamenalo, že je třeba zjistit, zda v předchozím případě se nejednalo o odsouzení za stejný skutek, zejména, když k němu došlo v roce 2002 a nově projednávaný skutek měl být spáchán v době od 1. 1. 1999 do 30. 4. 2003, přičemž ze spisové značky vyplývalo, že i vyšetřování probíhalo ve stejném roce, což naznačovalo, že by předchozí odsouzení mohlo zahrnovat rovněž tu dobu neplacení výživného, pro kterou byla nově podána obžaloba. Nevyžádání trestního spisu Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 3 T 33/2002 a v důsledku toho nezjištění, že období neplacení výživného v obou zmíněných trestních příkazech se částečně překrývá, znamená porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. K. Pokud za těchto okolností byl jmenovaný napadeným trestním příkazem uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. i za období od června roku 1999 do 14. 2. 2002, byl v jeho neprospěch porušen zákon především v tomto zákonném ustanovení, a nikoli v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. jehož nebylo v tomto rozhodnutí užito.
Po vyslovení, že zákon byl v neprospěch obviněného porušen ve výše uvedených ustanoveních trestního zákona a trestního řádu, nezbylo než podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz v celém rozsahu zrušit a podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Pardubicích přikázat, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená znovu rozhodnout o podané obžalobě, a to vzhledem k uvedeným skutečnostem nejlépe v hlavním líčení, v němž by byl vyslechnut jak obžalovaný, tak i matka oprávněného i on sám, protože už je plnoletý, jak k okolnostem neplacení výživného a výše dluhu, tak k případným podmínkám použití zvláštního ustanovení o účinné lítosti podle §214 tr. zák. Okresnímu soudu se současně připomíná, že je vázán právním názorem v tomto rozsudku Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 28. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k