ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.9.2005.1
sp. zn. 4 Tz 9/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. února 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. V., proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 16 T 8/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 16 T 8/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. V.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 6 se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 7. 2001, sp. zn. 4 T 81/2001, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem neplnění odvodní povinnosti podle §267 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 14. 4. 2000 a ze dne 18. 10. 2000, za což byl odsouzen podle §267 odst. 1 tr. zák. za použití §314e odst. 2 tr. ř. a za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, podle §45a odst. 1 tr. zák. mu bylo uloženo přiměřené omezení spočívající v povinnosti podrobit se odvodní povinnosti. Trestní příkaz byl obviněnému P. V. doručen dne 8. 11. 2001 a právní moci nabyl dne 20. 12. 2001.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 16 T 8/2003, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním v době od 18. 11. 2000 do 21. 4. 2001, kdy odcizil v hlavním městě Praze v různých prodejnách společnosti D., a.s., se sídlem Z. P. z., R., cigarety v celkové hodnotě 4.670,- Kč, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. 46 T 32/2000, který nabyl právní moci dne 10. 8. 2000, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, který vykonal ke dni 1. 1. 2001. Za výše uvedené jednání byl obviněnému P. V. uložen podle §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 6 T 120/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek nabyl právní moci dne 15. 11. 2003.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 16 T 8/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. V. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Obvodní soud pro Prahu 6 se neřídil ustanoveními §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným rozsudkem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 7. 2001, sp. zn. 4 T 81/2001. Ministr spravedlnosti dále namítá, že napadeným rozsudkem měl být správně uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 7. 2001, sp. zn. 4 T 81/2001, neboť mezi souzenými trestnými činy je dán znak souhrnnosti.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 16 T 8/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. V. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Nejvyšší soud se předně zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 16 T 8/2003, měl být uložen souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 7. 2001, sp. zn. 4 T 81/2001.
Obviněný P. V. byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 7. 2001, sp. zn. 4 T 81/2001, uznán vinným trestným činem neplnění odvodní povinnosti podle §267 odst. 1 tr zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 14.4.2000 a ze dne 18.10.2000, dále byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 9. 2001 sp. zn. 6 T 120/2001, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 20. 7. 2001 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 16 T 8/2003, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr zák., kterého se dopustil jednáním v době od 18. 11. 2000 do 21. 4. 2001. Z uvedeného je zřejmé, že všechny uvedené trestné činy byly obviněným P. V. spáchány dříve, než byl než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek či doručen trestní příkaz za jiný jeho trestný čin, a proto jsou tyto trestné činy ve vztahu souběhu.
Za této situace měl být obviněnému P. V. rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 6 správně uložen souhrnný trest za všechny uvedené trestné činy při současném zrušení nejen výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 6 T 120/2001, ale také výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 7. 2001, sp. zn. 4 T 81/2001, podle zásad uvedených v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák.
Dále je třeba uvést, že podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný P. V. nejprve odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 7. 2001, sp. zn. 4 T 81/2001, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin a poté byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 16 T 8/2003, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 400 hodin.
Jak vyplývá z podnětu ke stížnosti pro porušení zákona Probační a mediační služby, střediska Praha, ze dne 10. 8. 2004, v době rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 o uložení dalšího trestu obecně prospěšných prací nezahájil obviněný P. V. výkon trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 7. 2001, sp. zn. 4 T 81/2001.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému P. V. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 16 T 8/2003, ve výměře 400 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací přesahoval o 350 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 16 T 8/2003, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněnému P. V.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 8/2003 dále vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 6, ač měl k dispozici opis z rejstříku trestů obviněného, v němž bylo uvedeno i odsouzení trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 7. 2001, sp. zn. 4 T 81/2001 (č. l. 36), a dále i kopii výše uvedeného trestního příkazu (č. l. 20), nezjistil, zda obviněný P. V. trest obecně prospěšných prací, který mu byl označeným trestním příkazem uložen, vykonal, v důsledku čehož neshromáždil všechny údaje potřebné pro rozhodnutí ve věci. Obvodní soud pro Prahu 6 tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. V.
Je zřejmé, že všechna porušení zákona, která Nejvyšší soud zjistil na základě důvodů uvedených v podané stížnosti pro porušení zákona, se týkají výhradně výroku o trestu napadeného rozsudku. Podle §266 odst. 2 tr. ř. však lze proti výroku o trestu podat stížnost pro porušení zákona jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 350 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto rozhodl tím způsobem, že podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 16 T 8/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. V., napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby postupoval podle §35 odst. 2 tr. zák. a uložil obviněnému rozsudkem souhrnný trest ve vztahu nejen k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 6 T 120/2001, ale i k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 7. 2001, sp. zn. 4 T 81/2001, a aby při rozhodování o trestu obviněného P. V. respektoval další zákonná ustanovení, včetně ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. upravující maximální výši trestu obecně prospěšných prací. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného P. V., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. J. P.