ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.100.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 100/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. března 2005 o dovolání obviněného Ing. V. K., CSc., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 5 To 15/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 12/98, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 30 T 12/98, byl obviněný Ing. V. K., CSc. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a byl odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu v obchodních společnostech na dobu pěti let a zákazu činnosti soudního znalce ve smyslu zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, na dobu pěti let.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že v letních měsících roku 1992 v O. v pobočce P., a. s., jako společník a jednatel obchodní společnosti C., spol. s r. o., vedl od počátku jednání s tímto bankovním ústavem o poskytnutí úvěru společnosti C., spol. s r. o., veden úmyslem za společnost C., spol. s r. o., úvěr neuhradit, po předchozí dohodě s Ing. R. K., a R. K., stíhanými samostatně, a bance udělil toliko plnou moc k prodeji zastavených drahých šperkových kamenů, přičemž k uspokojení pohledávky z výtěžku prodeje, poté, co byl bance předložen jím jako znalcem jmenovaným předsedou Krajského soudu v Brně dne 20. 12. 1985 pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací mimo jiné pro drahé kameny, vypracovaný znalecký posudek označený na čelní straně, zatímco na druhém listu v záhlaví je označen ze dne 30. 6. 1992 na hodnotu kolekce drahých šperkových kamenů ve vlastnictví R. K., ve kterém úmyslně nadhodnotil cenu drahých šperkových kamenů a stanovil ji na částku 40.960.846,- Kč, ač skutečná cena těchto drahých šperkových kamenů nebyla vyšší než 10.000.000,- Kč, po uzavření smlouvy o úvěru dne 18. 8. 1992 mezi P., a. s., pobočkou O., a společností C., spol. s r. o., zastoupenou Ing. R. K. a smlouvy o zřízení zástavního práva k věcem movitým – drahým šperkovým kamenům specifikovaným ve shora uvedeném znaleckém posudku obviněného mezi P., a. s., pobočkou O., jako zástavním věřitelem a R. K., jako zástavním dlužníkem, podílel se na vylákání úvěru ve výši 30.000.000,- Kč, od P., a. s., pobočky O., který posléze společnost C., spol. s r. o., ve shodě s původním úmyslem obviněného neuhradila a zastoupena obviněným pouze udělila plnou moc zástavnímu věřiteli k prodeji zástavy – drahých šperkových kamenů, jejichž cena byla nadhodnocena, čímž byla P., a. s., O., způsobena škoda ve výši nejméně 30.000.000,- Kč; v období od 4. 11. 1992 do 24. 2. 1993 bylo poukázáno na splátkách úroků z poskytnutého úvěru 2.092.808,- Kč.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 30 T 12/98, podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 5 To 15/2004, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. M. P. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že z hlediska prokázání údajného podvodného úmyslu je významné, že to byl právě on, kdo vyzval banku, aby nechala jeho znalecký posudek přezkoumat jiným nezávislým znalcem. V této souvislosti poukázal na údajně rozporné závěry soudu prvního stupně obsažené v odůvodnění rozsudku, když soud prvního stupně na jedné straně poukazuje na nedostatky posudku znalce RNDr. P. K., CSc. a na jeho zásadní vliv na rozhodnutí o poskytnutí úvěru a na druhé straně podle obviněného vyjádření tohoto znalce zlehčuje a bagatelizuje. Obviněný odmítl závěr odvolacího soudu, že ingerenci znalce přibraného bankou nelze hodnotit jako přerušení příčinné souvislosti. Úmysl spáchat trestný čin podvodu nemůže být podle názoru obviněného dovozován ani ze skutečnosti, že ve svém znaleckém posudku deklaroval bílé opály za černé. Obviněný dále zpochybnil závěry znaleckých posudků vypracovaných pro účely trestního řízení a namítal, že nikdy nebylo přesně řečeno, kterou položku a o kolik ve svém posudku údajně nadhodnotil. Posudek přitom nezpracovával pro fiktivní banku, ale pro R. K. jako fyzickou osobu. Dále vytýkal soudům, že nebyla zjištěna přesná výše škody a poukázal na údajně vágní formulace ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, podle nichž hodnota drahých šperkových kamenů nebyla vyšší než 10.000.000,- Kč a byla způsobena škoda ve výši nejméně 30.000.000,- Kč. Soudy obou stupňů tak podle jeho názoru porušily ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Konečně vytýkal orgánům činným v trestním řízení to, že se nezajímaly o osobu JUDr. K., který údajně úvěr zprostředkoval za odměnu 2.000.000,- Kč.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 5 To 15/2004, i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 30 T 12/98, aniž by navrhl další postup dovolacího soudu po zrušení napadených rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že námitky, které podle jejího názoru naplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považuje za zjevně neopodstatněné. Nejvyšší státní zástupkyně je přesvědčena, že naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. vyplývá jednoznačně ze skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů. Škoda podle jejího názoru vznikla ve výši celého vyplaceného úvěru. Nedůvodná je podle ní také námitka neexistence příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a způsobeným následkem. Nejvyšší státní zástupkyně zdůraznila, že pokud by obviněný nevedl jednání s peněžním ústavem v úmyslu úvěr neuhradit a pokud by navíc nezpracoval znalecký posudek, ve kterém úmyslně nadhodnotil drahé šperkové kameny, nemohlo by nikdy k jeho jednání přistoupit jednání znalce RNDr. P. K., CSc., který drahé šperkové kameny oceňoval na žádost peněžního ústavu a postupoval při tom povrchně a nedbale.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Vycházel přitom z následujících skutečností:
Obviněný v dovolání uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitky, které již uplatnil v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. S těmito námitkami se Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací podrobně vypořádal, jak je patrno z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Jde o námitky týkající se subjektivní stránky trestného činu, výše škody i námitky proti kvalitě znaleckých posudků vypracovaných znalci přibranými orgány činnými v trestním řízení. Všechny tyto námitky jsou však námitkami skutkovými, které nenaplňují svým obsahem uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání uvedený v §265b tr. ř. a obviněný se jimi snaží dosáhnout revize skutkových zjištění. Způsob hodnocení důkazů nebo postup soudů při provádění důkazů nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný dovolací důvod uvedený v zákoně.
Právní námitkou je z hlediska §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitka týkající se přerušení příčinné souvislosti jednáním RNDr. P. K., CSc., který zpracoval znalecké vyjádření na soubor drahých šperkových kamenů a měl mít vliv na rozhodnutí o poskytnutí úvěru. Touto námitkou se zabýval odvolací soud na str. 29 až 30 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Mimo jiné uvedl, že bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný Ing. V. K., CSc. ve znaleckém posudku úmyslně nadhodnotil cenu drahých šperkových kamenů a podílel se na vylákání úvěru ve výši 30 mil. Kč, oproti zřízení zástavního práva k drahým šperkovým kamenům. Pokud bankovní ústav provedl prostřednictvím znalce RNDr. P. K., CSc. pouze cenovou kontrolu zhruba jedné třetiny položek obsažených ve znaleckém posudku obviněného, a znalec RNDr. P. K., CSc. soubor drahých šperkových kamenů neviděl, a přesto doporučil snížit celkovou cenu souboru o 30 %, když předpokládal, že drahé šperkové kameny mají špičkovou kvalitu, jak uváděl obviněný ve svém znaleckém posudku, neznamená tato skutečnost přerušení příčinné souvislosti. Dále uvedl, že příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo, přičemž jednání obviněného bylo z hlediska způsobení následku dostatečně významnou skutečností. Poukázal v této souvislosti na to, že k přerušení příčinné souvislosti by mohlo dojít pouze tehdy, pokud by zde existovala další výlučná a samostatná příčina, která by způsobila následek bez ohledu na jednání pachatele, což se v tomto případě nestalo. Právní názor o tom, že nebyla přerušena příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem opřel odvolací soud o konstantní a uznávanou judikaturu (srov. č. 37/1975 Sb. rozh. tr.) a Nejvyšší soud považuje proto tuto námitku za nedůvodnou.
Stejně tak je nedůvodná právní námitka obviněného, že ve výroku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že jednáním obviněného byla „způsobena škoda ve výši nejméně 30.000.000,- Kč“. Nesprávné hmotně právní posouzení skutku nelze dovozovat z toho, že skutek nebyl popsán zcela v souladu s ustanovením §120 odst. 3 tr. ř., které jako procesní ustanovení upravuje náležitosti rozsudku, když jinak je podle odůvodnění rozsudku evidentní, že soud zjistil skutek v rozsahu, který zcela pokrývá znaky trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Z rozhodnutí soudů obou stupňů je beze všech pochybností patrno, že popis skutku ve výroku o vině zcela odpovídá právní kvalifikaci skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Použitá formulace o výši škody vyplývá ze skutkových zjištění učiněných postupem podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. a vznik a výše škody byly součástí dokazování skutku, který byl předmětem trestního stíhání. Popis skutku ve výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně výše způsobené škody ,,nejméně 30.000.000,- Kč‘‘ je vzhledem k výše uvedeným skutkovým zjištěním dostatečně přesný. Nejvyšší soud vzhledem k těmto skutečnostem dospěl k závěru, že právní posouzení skutku ve výroku napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 30 T 12/98, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 5 To 15/2004, jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., je zcela správné a odpovídá zákonu. Soud prvního stupně objasnil a posoudil všechny skutečnosti podstatné pro daný skutkový stav. Se závěry soudu prvního stupně se ztotožnil i soud druhého stupně, který po řádném a důkladném přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně se logicky a beze všech pochybností vypořádal s námitkami obviněného, které uplatnil v odvolacím řízení. Přitom je třeba poukázat na to, že námitky obviněného uvedené v dovolání jsou z velké části totožné s námitkami uplatněnými v řízení před soudem druhého stupně.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm vznesených s námitkami, které obviněný uplatnil v odvolání, a s tím, jakým způsobem se s nimi odvolací soud vypořádal, je zřejmé, že napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející netrpí vytýkanými vadami, neboť jde o námitky, které byly vyvráceny již v řízení před soudy obou stupňů. Převážnou část námitek obviněného v dovolacím řízení představují námitky skutkové, jimiž se Nejvyšší soud nemůže zabývat, a pokud jde o námitky právní, shledal je nedůvodnými. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek