ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1092.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 1092/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. října 2005 o dovolání, které podal obviněný Ing. F. L., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 31 To 306/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 64/2003, takto:
Z podnětu dovolání obviněného Ing. F. L. se podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 31 To 306/2004.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný Ing. F. L. byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 4. 2003, sp. zn. 4 T 64/2003, uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák, kterého se dopustil tím, že společně se spoluobviněnými V. L. a J. Z. v H. n. N., okres L., v provozovně společnosti A., spol. s r. o., dne 14. 9. 1999 uzavřel spoluobviněný J. Z. na popud spoluobviněného V. L. se společností Š. F., s. r. o., P., leasingovou smlouvu na osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia GLX 1.9 TDI, v pořizovací hodnotě 470 500,- Kč a k uzavření smlouvy předložil zfalšované potvrzení o zaměstnání a výdělku, které mu vyplnili spoluobviněný V. L., který jej opatřil otiskem razítka, a obviněný Ing. F. L., jenž vyplnil ostatní údaje. Obviněný Ing. F. L. společně se spoluobviněným J. Z. vozidlo vybrali a vyzkoušeli, byly uzavřeny veškeré smlouvy, včetně protokolu o převzetí vozidla, přičemž k převzetí vozidla nedošlo z toho důvodu, že obvinění již neměli dříve připravené peníze k uhrazení akontace a první splátky.
Za to byl obviněnému Ing. F. L. uložen podle §250 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roky a 6 měsíců. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných V. L. a J. Z.
Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný Ing. F. L. odvoláním, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 31 To 306/2004, podle §256 tr. řádu zamítl. Opis tohoto usnesení byl obviněnému doručen dne 18. 8. 2005, jeho obhájci dne 11. 1. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 11. 1. 2005.
Dne 20. 1. 2005 napadl obviněný Ing. F. L. prostřednictvím svého obhájce usnesení odvolacího soudu dovoláním, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný souhlasí se závěry odvolacího soudu, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, ale namítá jeho nesprávnou právní kvalifikaci. Podle mínění obviněného ve smyslu §8 odst. 3 písm. a) tr. zák. zaniká trestnost pokusu trestného činu, jestliže pachatel upustil od dalšího jednání potřebného k dokonání trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem. Z výsledků dokazování podle názoru obviněného přitom vyplývá, že obvinění nepřevzali předmětné vozidlo proto, že použili peníze připravené k zaplacení akontace a první splátky k jinému účelu, a tím nutně nedošlo k dokončení trestného činu, nýbrž se jednalo o tzv. neukončený pokus. K dokonání činu tedy nedošlo z naprosto dobrovolného jednání pachatelů, kteří se rozhodli použít připravené peníze jinak. Jejich jednání tak podle obviněného nemělo žádný negativní následek a zřejmě došlo k zániku trestnosti pokusu trestného činu.
Obviněný Ing. F. L. závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby přikázal věc tomuto soudu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného Ing. F. L. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru jednání obviněného nepochybně dospělo do stadia pokusu, neboť se jako spolupachatel podílel na jednání, jehož výsledkem byla leasingová smlouva uzavřená na podkladě zfalšovaných údajů o ekonomické způsobilosti nájemce vozidla dostát všem smluveným podmínkám, když k převzetí předmětu leasingu nedošlo. Z důvodu absence škodlivého následku má státní zástupkyně za to, že jednání obviněného a jeho dvou společníků jen směřovalo k dokonání trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. Podle mínění státní zástupkyně však v daném případě zjištěný nedostatek finančních prostředků potřebných ke složení předem smluvené akontace nemá povahu dobrovolného upuštění od jednání směřujícího k dokonání předmětného podvodného útoku ve smyslu §8 odst. 3 písm. a) tr. zák., proto je nutné posoudit uplatněnou námitku jako zjevně neopodstatněnou. Státní zástupkyně tedy závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný Ing. F. L. jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud na podkladě tohoto dovolání podle §265i odst. 3 a 4 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, a to v rozsahu odpovídajícím uplatněným dovolacím námitkám, jakož i řízení předcházející napadenému rozhodnutí. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného Ing. F. L. je důvodné.
Podle obviněného Ing. F. L. byl skutek, pro nějž byl stíhán a odsouzen, nesprávně právně posouzen, protože peněžní prostředky připravené k vylákání osobního automobilu jako předmětu leasingu byly použity k jinému účelu, takže k dokonání činu nedošlo na základě naprosto dobrovolného jednání pachatelů, kteří si nevyzvedli připravené vozidlo a rozhodli se použít peníze jinak. Obviněný z toho dovozuje, že jednání všech spoluobviněných nemělo žádný negativní následek a že došlo k zániku trestnosti pokusu trestného činu podle §8 odst. 3 písm. a) tr. zák.
K tomu Nejvyšší soud uvádí, že jak vyplývá ze skutkových zjištění, na nichž jsou založena rozhodnutí soudů obou stupňů a která jsou popsaná především ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, obviněný Ing. F. L. a spoluobvinění V. L. a J. Z. způsobem blíže konkretizovaným v těchto rozhodnutích vyhotovili fiktivní potvrzení o zaměstnání a výdělku, a tím dosáhli uzavření leasingové smlouvy včetně protokolu o převzetí vozidla. K dokonání činu, tedy k získání automobilu jakožto předmětu leasingu do vlastní dispozice, však nedošlo, protože nikdo z obviněných se ve sjednané době ani později již nedostavil k převzetí vozidla, jelikož podle tvrzení obviněných už neměli k dispozici peníze původně připravené k tomuto účelu, tj. k zaplacení tzv. akontace a první leasingové splátky.
Jak je zřejmé z ustanovení §8 odst. 3 písm. a) tr. zák., trestnost pokusu trestného činu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání potřebného k dokonání trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého pokusu.
V posuzovaném případě se obviněný Ing. F. L., resp. i jeho další spoluobvinění bezpochyby dopustili jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. řádu, neboť učinili všechny potřebné kroky (tj. uzavření smlouvy, vyzkoušení vozidla, vyhotovení protokolu o převzetí vozidla, opatření peněz na akontaci a první splátku), které měly vést v konečném důsledku k jeho spáchání. K dokonání činu však nedošlo, neboť nikdo z obviněných se již nedostavil k vyzvednutí připraveného vozidla, protože ve smluvené době už nedisponovali dříve připravenou finanční částkou potřebnou k převzetí vozidla. To jinými slovy znamená, že podle skutkových zjištění soudů obou stupňů všichni spoluobvinění chtěli získat na podkladě nepravdivých informací osobní automobil Škoda Octavia v hodnotě 470 500,- Kč jako předmět leasingu a k realizaci tohoto činu měli připravené i potřebné peníze, avšak z určitých, doposud nevyjasněných důvodů je užili jiným způsobem, takže do své dispozice nezískali uvedený předmět leasingu, jímž by se jednak sami obohatili a jednak by způsobili škodu společnosti Š. F., s. r. o. V důsledku toho nezpůsobili následek charakteristický pro trestný čin podvodu, takže jednání všech spoluobviněných zůstalo ve stadiu pokusu ve smyslu §8 odst. 1 tr. zák., což je závěr, který správně učinily a odůvodnily soudy obou stupňů a proti němuž nic nenamítá ani podané dovolání. Přitom jde o neukončený pokus, neboť obvinění se sice k jeho ukončení přiblížili, ale ještě neučinili vše, aby získali předmět leasingu do své dispozice, když si ho vůbec nevyzvedli a ani nereagovali na opakované výzvy k převzetí vozidla. V době svého jednání, v němž spočívá pokus trestného činu podvodu, obvinění nepochybně považovali za možné dokonat tento trestný čin, protože měli k dispozici i peněžní částku potřebnou k zaplacení tzv. akontace a první splátky, po němž by jim bylo vozidlo předáno.
Uvedená skutková zjištění, z nichž vycházely soudy obou stupňů v posuzované věci, však podle názoru Nejvyššího soudu nevylučují ani variantu, na které je založen dovolací důvod uplatněný obviněný obviněným Ing. F. L. , totiž že ze strany všech spoluobviněných došlo k dobrovolnému upuštění od pokusu trestného činu podvodu a tím i k zániku trestnosti tohoto činu ve smyslu §8 odst. 3 písm. a) tr. zák. V dosavadním řízení nebyla zjištěna žádná skutková okolnost, která by takový závěr vylučovala a z níž by bylo zřejmé, že obviněný Ing. F. L. (a další jeho spoluobvinění) nejednali dobrovolně, pokud se nedostavili k převzetí vozidla, jež mělo být předmětem leasingu i předmětem útoku trestného činu podvodu. Naopak, jak soudy obou stupňů shodně konstatovaly, nikdo z obviněných se na opakované výzvy nedostavil k vyzvednutí vozidla z důvodu, že již neměli k dispozici finanční prostředky potřebné k zaplacení tzv. akontace a první leasingové splátky. Byla-li takováto platba podmínkou pro získání vozidla do dispozice a jestliže se obvinění sami rozhodli použít peníze – původně připravené k tomuto účelu – jiným způsobem, není ani tím vyloučena dobrovolnost upuštění od pokusu. O dobrovolné jednání v uvedeném smyslu by nešlo tehdy, kdyby obviněným zabránily v dokonání činu okolnosti nezávislé na jejich vůli, např. pokud by se poskytovatel předmětu leasingu rozhodl (a sdělil to obviněným) blíže ověřit majetkové poměry obviněného J. Z., který se měl stát držitelem vylákaného vozidla, nebo pokud by poskytovatel leasingu odhalil, že potvrzení o zaměstnání a o výdělku tohoto obviněného je falešné, resp. nepravdivé, a odmítl vozidlo předat, anebo kdyby obviněným někdo odcizil peníze připravené na zaplacení tzv. akontace a první leasingové splátky. Takové skutečnosti ovšem doposud zjištěny nebyly a soudy obou stupňů vycházely naopak z toho, že obviněným nezabránila v dokonání trestného činu podvodu žádná aktivita společnosti Š. F., s. r. o., společnosti A., s. r. o., ani zásah jakékoli jiné osoby, ale že trestný čin nedokonali z vlastního rozhodnutí, byť motivovaného nedostatkem potřebných peněz. Protože – jak je výše vyloženo – v posuzované věci jde o neukončený pokus, mohla by jeho trestnost zaniknout již upuštěním od dalšího jednání (tj. od vyzvednutí připraveného vozidla) směřujícího k dokonání trestného činu.
Pokud soudy obou stupňů přesto dospěly k závěru, že skutek, pro nějž byl obviněný Ing. F. L. stíhán, je pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 a §250 odst. 1, 2 tr. zák., není jejich právní posouzení správné, neboť žádná skutková okolnost zatím nevylučuje ani závěr, že trestnost uvedeného činu zanikla dobrovolným upuštěním od pokusu podle §8 odst. 3 písm. a) tr. zák., byť Nejvyšší soud tímto rozhodnutím nepředjímá, zda tomu tak skutečně je. Přitom se soud prvního stupně i odvolací soud sice náležitě vypořádaly s otázkou, proč je třeba v jednání obviněného (a dalších spoluobviněných) spatřovat pokus trestného činu podvodu, ale nezabývaly se již možností zániku trestnosti tohoto pokusu, přestože obviněný Ing. F. L. u hlavního líčení i v podaném odvolání uplatnil argumentaci poukazující na dobrovolné upuštění od jednání potřebného k dokonání trestného činu a domáhal se beztrestnosti svého činu.
Nejvyšší soud tak konstatuje, že dovolací námitky obviněného Ing. F. L. lze považovat za opodstatněné, tudíž jeho dovolání je důvodné. Skutková zjištění, z nichž vycházely soudy obou stupňů, totiž nevylučují závěr, podle něhož obviněný ve smyslu §8 odst. 3 písm. a) tr. zák. dobrovolně upustil od již spáchaného pokusu trestného činu podvodu podle §8 odst.1 k §250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným.
Po zjištění, že dovolání obviněného Ing. F. L. je v uvedeném směru opodstatněné, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 31 To 306/2004. Podle §265k odst. 2 tr. řádu potom zrušil také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu následně Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci tak v rozsahu vyplývajícím z tohoto rozhodnutí opětovně projedná věc obviněného Ing. F. L. a odstraní vytknutou vadu právního posouzení, jak byla výše konkretizována. Přitom učiní jednoznačný závěr, který bude podložen odpovídajícími skutkovými okolnostmi, zda skutečně zanikla trestnost posuzovaného činu dobrovolným upuštěním od pokusu ve smyslu §8 odst. 3 písm. a) tr. zák. či nikoli. Podle toho pak odvolací soud opětovně právně posoudí stíhaný skutek, a to buď jako pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 a §250 odst. 1, 2 tr. zák., nebo jako čin, jehož trestnost zanikla ve smyslu §226 písm. e) tr. řádu. Bude-li to přicházet v úvahu, uplatní odvolací soud ve vztahu ke spoluobviněným V. L. aj. Z. též zásadu beneficium cohaesionis (§261 tr. řádu).
Podle §265s odst. 1 tr. řádu jsou soudy nižších stupňů v dalším řízení vázány právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a jsou povinny respektovat zákaz reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. řádu).
Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání obviněného Ing. F. L. nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, bylo rozhodnuto o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 5. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y