ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1096.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 1096/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 5. října 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. 61 To 127/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 25 T 110/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 25 T 110/2004, byl obviněný J. H. uznán vinným společně s obviněnými M. Š. a L. B. trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., a za tento trestný čin byl odsouzen podle §202 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Dále mu byl podle §59 odst. 2 tr. zák. ve zkušební době podmíněného odsouzení uložen zákaz návštěv všech fotbalových utkání fotbalového klubu S. P.
Trestný čin spáchal obviněný tím, že dne 4. 8. 2004 kolem 18:00 hod. v P.-L. v prostoru před fotbalovým stadionem A. C. S. P. nejprve slovně a poté údery pěstí a kopanci napadl fanoušky kyperského klubu A. N. M. M. a K. Ch.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. 61 To 127/2005, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. 61 To 127/2005, podal obviněný J. H. prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. F. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný uvedl, že ani jeden ze zasahujících policistů nepotvrdil, že by se on přímo účastnil rvačky fanoušků a dále zpochybnil svědectví svědka K. Ch., který jej označil za osobu, která se fyzicky zapojila do rvačky. Namítl, že pouze plnil svou občanskou povinnost, když se snažil odtáhnout zraněného M. Š. z místa, kde ležel, a poskytl mu první pomoc. Zdůraznil, že není zachycen na žádné fotografii dokumentující průběh rvačky, vyjma jedné, což podporuje jeho verzi skutkového stavu, podle které se nezúčastnil napadení řeckých fanoušků a na místo rvačky přišel až s časovým odstupem v momentě, když viděl zraněného M. Š. To podle něj vyplývá rovněž z výpovědí již odsouzených M. Š. a L. B. Obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. 61 To 127/2005, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 25 T 110/2004, v celém rozsahu zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaného ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nenamítal však nesprávnost právního posouzení skutku, ale uvedl pouze odlišnou verzi skutkového stavu, a tím napadl skutková zjištění učiněná soudy. Nejvyšší soud připomíná, že se všemi námitkami, které jsou obsaženy v dovolání, se vypořádal již odvolací soud ve svém rozhodnutí, v jehož odůvodnění podrobně rozvedl hodnotící úvahy, týkající se provedených důkazů, na jejichž základě dospěl k závěru, že obviněný J. H. byl ve skupině, která úmyslně napadla řecké fanoušky, sám byl účastníkem výtržnosti, a naplnil tak všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Za námitku primárně skutkového charakteru je nutno považovat výtku obviněného týkající se hodnocení výpovědí zasahujících policistů a svědka K. Ch. Polemikou se skutkovým zjištěním je také tvrzení obviněného, že se neúčastnil popisované rvačky, což má dokládat i to, že byl zachycen pouze na jedné fotografii dokumentující průběh rvačky. Obviněný tak ve svém dovolání nenamítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale pouze se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je však vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek