ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1138.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 1138/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. října 2005 v neveřejném zasedání dovolání obviněného A. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 31 To 99/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 11/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 5 T 11/2002, byl obviněný A. B. uznán společně s obviněným M. V. vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., a za tento trestný čin byl odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Trestný čin spáchal tím, že společně s obviněným M. V. v L., v ulici S., před domem, dne 19. 2. 2001 kolem 20:00 hod., když se s nimi odmítl poškozený M. S., bavit, udeřil ho obviněný M. V. rukou sevřenou v pěst do obličeje, neboť jím byl však povalen a držen na zemi, počal poškozeného bít stejným způsobem obviněný A. B., posléze byl oběma obviněnými přitisknut ke zdi domu, poškozený M. S. byl za svrchník stržen na zem a střídavě kopán do přední a zadní části hlavy, hrudníku, břicha a zad, než oba obvinění upustili od dalšího jednání, protože byli přistiženi; tímto jednáním mu způsobili otřes mozku 1. stupně, zlomeninu očnice vpravo, jařmového oblouku vpravo, tříštivou zlomeninu nosních kůstek, puklinu čelní a temenní kosti, nalomení skloviny špičáku vpravo, zhmoždění měkkých tkání hrudníku, břicha a zad, s nutnou léčbou nejméně dva měsíce.
Proti odsuzujícímu výroku tohoto rozsudku podal obviněný A. B. odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 31 To 99/2004, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 31 To 99/2004, podal obviněný A. B. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. A. S. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný vytkl odvolacímu soudu, že se nesprávně vypořádal se znaleckým posudkem předloženým obhajobou, protože jej četl pouze jako listinný důkaz vzhledem k tomu, že znalecký posudek neobsahoval doložku, že znalec si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Protože odvolací soud tuto vadu nenapravil, zůstal podle obviněného tento důkaz zcela opomenut. Kdyby tak odvolací soud učinil, měl by povinnost vyslechnout znalce a vypořádat se s rozdíly mezi tímto znaleckým posudkem a znaleckým posudkem opatřeným orgány činnými v trestním řízení a mohl by dospět k odlišným skutkovým zjištěním, které by mohly být pro obviněného příznivější.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 31 To 99/2005, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 5 T 11/2002, a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný v něm namítá jen vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Výtka obviněného, že se odvolací soud vadně vypořádal se znaleckým posudkem, který neobsahoval znaleckou doložku podle §106 tr. ř., a proto jej četl pouze jako listinný důkaz a vzhledem k závěrům formálně bezvadného znaleckého posudku prof. MUDr. M. S., CSc. nepřihlédl k odlišným závěrům, které obsahoval znalecký posudek předložený obhajobou, je primárně výtkou polemizující se způsobem hodnocení důkazů. Poukázala na to, že soud, pokud by považoval za nutné reagovat na obsah tohoto posudku, by tak činil nejprve v rovině hodnocení skutkových zjištění, na jejichž základě by zvážil hmotně právní posouzení. Obviněný se tak podle nejvyšší státní zástupkyně domáhá změny v popisu skutku, která by mohla zakládat důvod pro jiné právní posouzení skutku, pro který byl odsouzen.
Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaného ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v odůvodnění dovolání však nenamítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale vytkl soudu pouze způsob, jakým se odvolací soud vypořádal se znaleckým posudkem. Nejvyšší soud k tomu podotýká, že znalecký posudek předložený obhajobou neobsahoval doložku znalce podle §110a tr. ř. Ustanovení §110a tr. ř. týkající se znaleckého posudku předloženého stranou trestního řízení bylo do trestního řádu vloženo zák. č. 265/2001 Sb., aby i strana trestního řízení mohla předložit plnohodnotný znalecký posudek a nikoli jen listinný důkaz. Pokud znalecký posudek předložený stranou má všechny formální a obsahové náležitosti znaleckého posudku (srov. zejména §13 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, §13 odst. 2 až 6 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů) a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku (§175 tr. zák.), postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Pokud však znalecký posudek nemá všechny zákonem požadované náležitosti nebo neobsahuje doložku znalce, že si je vědom následků vědomě nepravdivého posudku, přistupuje se k takovému znaleckému posudku pouze jako k listinnému důkazu. Znalecký posudek předložený obhajobou neobsahoval ve znalecké doložce prohlášení znalce podle §110a tr. ř., že si je vědom následků vědomě nepravdivého posudku, a proto Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci musel s takovým znaleckým posudkem nakládat jako s listinným důkazem podle §213 odst. 1 tr. ř.
Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že soud opřel svá skutková zjištění mimo jiné i o znalecký posudek prof. MUDr. M. S., CSc., a nikoli o znalecký posudek předložený obhajobou. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je určen pouze k nápravě vad spočívajících v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a nikoli k přezkumu úplnosti provedeného dokazování a správnosti hodnocení jednotlivých důkazů. Obviněný namítl, že soud by mohl na základě předloženého posudku obhajoby jinak posoudit skutkový stav, čímž se pouze domáhá změny skutkového zjištění, na jejímž základě by měl být jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. V daném případě obviněný napadl postup odvolacího soudu při provádění a hodnocení znaleckého posudku předloženého obhajobou. Pokud strana předloží znalecký posudek nebo jiný důkaz, neznamená to, že takový důkaz musí být vždy proveden. Orgán činný v trestním řízení může o něm rozhodnout, že je nadbytečný, např. z důvodu, že je zatížen podstatnou vadou, avšak nadbytečnost provedení důkazu a jeho odmítnutí nesmí spočívat jen ve skutečnosti, že ve věci byl k posouzení otázek, pro jejichž objasnění je třeba odborných znalostí, již opatřen znalecký posudek orgány činnými v trestním řízení. Z toho, jak odvolací soud nahlíží na tento listinný důkaz, je zřejmé, že jej nehodnotil v souladu s §2 odst. 6 tr. ř.
Jak však vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek