ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1193.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 1193/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. října 2005 v neveřejném zasedání dovolání obviněného Ing. J. V., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 55 To 157/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 307/2000, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 55 To 157/2004, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. 3 T 307/2000.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Liberci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. 3 T 307/2000, byl obviněný Ing. J. V. uznán vinným trestnými činy porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 tr. zák. a poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák., a byl odsouzen podle §256 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §53 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 200.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Obviněný spáchal trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 tr. zák. tím, že jako jednatel obchodní společnosti L.-S., s. r. o., L., tř., , na jejíž majetek byl prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu Ústí nad Labem ze dne 17. 9. 1996, č. j. K 192/96-3, které bylo obviněnému doručeno dne 25. 9. 1996, a v této době minimálně do 7. 12. 1999 přes opakované výzvy nepředložil správcům konkursní podstaty účetní doklady, obchodní knihy a další potřebné písemnosti týkající se konkursu, důležité pro stanovení majetku úpadce, pohledávek a závazků.
Trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. spáchal tím, že v L. ve dnech 15. 11. 1996, 19. 9. 1997 a 27. 11. 1997 postupně převzal bez souhlasu správce konkursní podstaty za společnost L.-S., s. r. o., L., tř., (dále jen: ,,L.-S., s. r. o.‘‘), částky ve výši 200.000,- Kč a 500.000,- Kč za pronájem autobusu SPZ zn. OASA 901, od Z. H. jako nájemce a dále částku 12.474,- Kč od Ing. J. M., předsedy družstva E. L., v. d., jako doplatek leasingu na vozidlo PEUGEOT 280 L 2,5 D a tyto peníze si ponechal a ani přes výzvy správce konkursní podstaty tyto finanční prostředky nepředal a dále vozidlo PEUGEOT 280 L 2,5 D bez souhlasu správce konkursní podstaty nechal přepsat dne 1. 4. 1998 na D. i. P. Č. r. L., na P. N., ačkoliv na majetek společnosti L.-S., s. r. o., L., tř., , byl prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu Ústí nad Labem ze dne 17. 9. 1996, č. j. K 192/96-3, které bylo obviněnému doručeno dne 25. 9. 1996.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 55 To 157/2004, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 55 To 157/2004, podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. R. S. dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je podle obviněného dán tím, že napadeným usnesením bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem.
Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřuje v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný vytkl soudům, že popis skutku neobsahuje veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 tr. zák., protože ve skutkové větě soudu prvního stupně ani v odůvodněních rozhodnutí soudů obou stupňů není uvedeno, že obviněný svým jednáním po prohlášení konkursu „ohrozil úplné a správné zjištění majetku patřícího do konkursní podstaty nebo zpeněžení tohoto majetku.“ Obviněný poukázal na to, že soud zamítl jako nadbytečný jeho návrh na doplnění dokazování spisem o konkursu úpadce L.-S., s. r. o., vedeným u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. K 192/1996 a znaleckým posudkem z oboru účetnictví, přestože si z nich soud mohl učinit závěr, zda obsahem návrhu na konkurs ve spojení s obsahem spisu o konkursu a výsledkem konkursního řízení bylo ohroženo úplné a správné zjištění majetku patřícího do konkursní podstaty nebo zpeněžení tohoto majetku. Obviněný dále poukázal na výpověď prvního správce konkursní podstaty JUDr. L.S., který potvrdil, že mu byla obviněným předána veškerá písemná agenda společnosti L.-S., s. r. o., včetně účetnictví. Obviněný namítl, že poskytl správci konkursní podstaty v plném rozsahu účetnictví společnosti L.-S., s. r. o., což je potvrzeno i tím, že v době od 22. 4. 1997 do 19. 11. 1997 byla prováděna auditorská prověrka společnosti L.-S., s. r. o., jejímž podkladem bylo účetnictví společnosti. Pokud správkyni konkursní podstaty Ing. J. H. nebylo předáno účetnictví společnosti, bylo tomu z důvodu porušení povinností předcházejících správců konkursní podstaty, kteří měli při výkonu své funkce postupovat s odbornou péčí.
Obviněný také namítl, že nespáchal trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák., protože nezatajil ani neodstranil část svého majetku, jak uvedl ve skutkové větě rozsudku soud prvního stupně. Částku 200.000,- Kč si ponechal na základě dohody se Z. H. jako odměnu za poskytnuté služby Z. H. při jeho podnikání v Ch. v roce 1996. Tato částka podle obviněného nespadala do konkursní podstaty. Částku 500.000,- Kč obviněný údajně nikdy nepřevzal a její platba nebyla prokázána žádným výdajovým dokladem. Dále soudu vytkl, že ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně je uvedeno, že převzal od Ing. J. M. částku 12.474,- Kč, přestože tuto částku převzala E. D. Namítl také, že leasingová smlouva s nájemcem E. L., výrobní družstvo, jejímž předmětem bylo vozidlo PEUGEOT 280 L 2,5 D, byla ukončena dne 5. 8. 1996 prodejem vozidla této společnosti před prohlášením konkursu na majetek společnosti L.-S., s. r. o. Proto společnost L.-S., s. r. o., nebyla v době prohlášení konkursu na její majetek vlastníkem předmětného vozidla. Pokud se správci konkursní podstaty domnívali, že uvedený majetek náleží do konkursní podstaty, měli povinnost jej zapsat do soupisu konkursní podstaty. Protože majetek do soupisu konkursní podstaty zapsán nebyl, porušili podle něj správci konkursní podstaty své povinnosti. Obviněný dále soudům vytkl, že mu nebyl prokázán úmysl spáchat trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. ani trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 tr. zák.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 55 To 157/2004, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. 3 T 307/2000, a obviněného zprostil obžaloby nebo aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v první alternativě, která spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny zákonem stanovené procesní podmínky. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci však rozhodl o odvolání v odvolacím řízení, v němž byly splněny veškeré procesní podmínky stanovené zákonem pro vydání rozhodnutí o zamítnutí odvolání podle §256 tr. ř., a proto není dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Odmítla také výtku obviněného, že předal prvnímu správci konkursní podstaty JUDr. L. S. účetnictví společnosti L.-S., s. r. o. Z provedených důkazů je podle ní zřejmé, že obviněný předal tomuto správci konkursní podstaty dokumentaci společnosti, vyjma účetnictví, s čímž správce konkursní podstaty JUDr. L. S. souhlasil, protože v dané době byl v sídle společnosti prováděn audit auditorskou společností. Obviněný tedy zpočátku spolupracoval se správcem konkursní podstaty, ale po ukončení auditu nepředložil pozdějším správcům konkursní podstaty předmětné účetnictví, přestože byl k tomu opakovaně vyzýván, čímž se dopustil jednání popsaného pod bodem ad 1) rozsudku soudu prvního stupně. K námitce obviněného, že nezatajil ani neodstranil část svého majetku, protože výše zmiňované částky jednak nespadají do konkursní podstaty a jednak nebyly nikdy vyplaceny, uvedla, že soudy na základě provedených důkazů dospěly k závěru, že v době prohlášení konkursu na majetek společnosti byly v jejím majetku dva autobusy zn. OASA a vozidlo zn. PEUGEOT 280 L 2,5 D. Obviněný však uvedené autobusy bez vědomí správce konkursní podstaty dále pronajímal a utržené peníze nepředal do konkursní podstaty a obdobně si ponechal doplatek leasingu na vozidlo zn. PEUGEOT 280 L 2,5 D a toto vozidlo bez vědomí správce konkursní podstaty nechal přepsat na D. i. P. Č. r. v L. na P. N.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného Ing. J. V. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako dovolání zjevně neopodstatněné. Současně souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle §265c tr. ř. především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. Dovolání bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. K naplnění první alternativy uvedeného dovolacího důvodu by v konkrétním případě mohlo dojít jen tehdy, pokud by odvolací soud rozhodl o opravném prostředku, aniž by na jeho podkladě věcně přezkoumával rozsudek soudu prvního stupně. Jedná se např. o zamítnutí odvolání z tzv. formálních důvodů podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, nebo tehdy, bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoliv oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Jinými slovy, tento dovolací důvod je naplněn tehdy, pokud odvolací soud měl odvolání přezkoumat po věcné stránce (meritorně), avšak namísto toho je bez věcného přezkoumání zamítl nebo odmítl z formálních důvodů (např. jako opožděně podané), ačkoli zákonné podmínky pro takový postup nebyly splněny. Prostřednictvím dovolání podaného z tohoto důvodu se lze proto domáhat věcného přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně v řádném opravném řízení, které soud druhého stupně v rozporu se zákonem neprovedl (srov. Šámal P., Púry F., Rizman S. Trestní řád. Komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 1647 až 1648).
V tomto případě však námitky obviněného zjevně nemohou obstát. Odvolání obviněného bylo krajským soudem v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. ř. věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného, protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu byly tedy splněny, nemohlo dojít k naplnění zmíněného dovolacího důvodu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Judikatura Nejvyššího soudu vychází z názoru, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud neodmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a při tom shledal, že dovolání je zčásti důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo po prohlášení konkursu maří nebo hrubě ztěžuje výkon funkce správce konkursní podstaty, a tím ohrozí úplné a správné zjištění majetku patřícího do konkursní podstaty nebo zpeněžení tohoto majetku. Pachatel tohoto trestného činu bude potrestán trestem odnětí svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. Podle §126 odst. 2 tr. zák. stejně bude potrestán, kdo nesplní svou zákonnou povinnost podat návrh na prohlášení konkursu. Předem je nutno upozornit na nesprávné označení trestného činu soudem prvního stupně jako trestného činu porušení povinnosti o konkursu a vyrovnání podle §126 tr. zák., které nenapravil ani odvolací soud. V označení trestného činu je uvedeno navíc i ,,a vyrovnání,‘‘ ačkoliv trestní zákon jej označuje jako trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu. Z popisu skutku soudem prvního stupně vyplývá, že soud posoudil skutek zřejmě jako trestný čin podle §126 odst. 1 tr. zák., přesto ve výroku rozsudku o vině ad 1) uvedl, že obviněný spáchal trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu a vyrovnání podle §126 tr. zák., aniž by rozlišil ustanovení §126 odst. 1 tr. zák. a §126 odst. 2 tr. zák. Z takového posouzení skutku pod bodem ad 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vycházel i odvolací soud. Popis skutku není přesný v tom, že obviněný podle něj nepředložil v době od 25. 9. 1996 do 7. 12. 1999 správcům konkursní podstaty účetní doklady, obchodní knihy a další potřebné písemnosti. Přitom nespecifikoval, o jaké účetní doklady šlo. V odůvodnění rozsudku naproti tomu uvedl, že obviněný předložil (prvnímu) správci konkursní podstaty JUDr. L. S. veškeré potřebné písemnosti k výkonu funkce správce konkursní podstaty, ten ponechal účetnictví v sídle společnosti, dohodl se s obviněným na zpracování auditu a účetnictví společnosti bylo poskytnuto auditorské firmě. Z popisu skutku není ani jasné, v čem spočívalo ohrožení úplného a správného zjištění majetku patřícího do konkursní podstaty či zpeněžení tohoto majetku. V tomto směru je dovolání obviněného důvodné a je dán dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení skutku podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Stejně tak jde o nesprávné právní posouzení skutku jako trestného činu poškozování věřitele podle §256 odst. l písm. a), odst. 3 tr. zák. Tento trestný čin spáchá ten, kdo i jen částečně zmaří uspokojení svého věřitele tím, že zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní část svého majetku a způsobí takovým činem značnou škodu. Z popisu tohoto skutku není patrno, kteří věřitelé měli být jednáním obviněného poškozeni, a jaké byly jejich pohledávky.
V této souvislosti je třeba poukázat též na nález Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. II. ÚS 460/04, podle něhož odůvodnění rozhodnutí je nutno pojímat jako vyložení (demonstraci) myšlenkových úvah, jež vedly k výroku rozhodnutí, přičemž právě v něm (v jeho skutkové větě) musí být znaky skutkové podstaty výslovně obsaženy, aby samotný výrok mohl se zřetelem k ní, tedy k jejímu zákonnému vymezení, co do své určitosti obstát.
Protože po zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů je nutno učinit ve věci nové rozhodnutí, přikázal podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud je při novém projednání a rozhodnutí věci vázán právním názorem, který v tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Protože napadené rozhodnutí i rozhodnutí mu předcházející byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek