ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1239.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 1239/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 19. října 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 4 To 122/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 31/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 5 T 31/2000, byl obviněný Z. K. uznán vinným trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák., a byl odsouzen podle §256 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle §60a odst. 1 tr. zák. stanovil soud nad obviněným dohled a za podmínek uvedených v §58 odst. 1 tr. zák. mu podle §60a odst. 2 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 20. 11. 1996 v Novém Jičíně, společně s dalšími jednateli společnosti I. T. , spol. s. r. o., se sídlem v N. J., D., na jednání valné hromady rozhodl o prodeji majetku společnosti sestávajícího z domu se stavební plochou o výměře 1652 m², zapsaného na LV pro k. ú. N. J. – H. p. obce N. J., za kupní cenu 19.500.000,- Kč a inventáře tohoto objektu za kupní cenu 4.998.500,- Kč a prodej realizoval kupní smlouvou o prodeji nemovitosti a prodeji movitých věcí ze dne 24. 10. 1996 na K. V. D., O., a tak úmyslně zmařil vymáhání pohledávek věřitelů společnosti I. T. , spol. s. r. o., a to N. C. H. C., s. r. o., M. u P., H. R. M. C., s. r. o., P., A., s. r. o., P., Č. p., a. s. , P., E., a. s., P., D. P. M., a. s., O., H. z. z. p., G., a. s., S., N. M. , a.s., O., P. P., a. s., P.- C. ČR, P.V.Z.P., a. s., O. p. N. J., R. b. p. v O., Č.S.S.Z. P., M. k. s. N. J., Z.D. S. v likvidaci, M. N. J., Z. p. M.V.Č.R., P. I.K.M. – s., a. s., Š. u N. J. aj., o částku nejméně 10.035.187,13 Kč.
Proti odsuzujícímu výroku rozsudku podal obviněný odvolání. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 4 To 122/2004, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 4 To 122/2004, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. L. K. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný vytkl soudům, že byl uznán vinným trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. pro skutek, který není trestným činem ve vztahu k Ing. V. N., přestože ona byla v době spáchání trestného činu také jednatelkou společnosti I. T. , spol. s. r. o., a dne 20. 10. 1996 na valné hromadě společnosti také hlasovala pro převod majetku popsaného ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a rozsudkem zprostil obviněného obžaloby, neboť žalovaný skutek, stejně jako u k Ing. V. N., není trestným činem.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že námitka obviněného, že skutek popsaný ve výroku rozsudku soudu není trestným činem, je námitkou absence subjektivní stránky trestného činu. Obviněný nekonkretizuje pochybení soudu při posouzení §4 tr. zák., jen se domáhá, aby soud posoudil jeho jednání stejně jako jednání obviněné Ing. V. N. Nejvyšší státní zástupkyně poukázala na to, že soudy obou stupňů se pečlivě zabývaly rozlišením postavení jednotlivých jednatelů ve společnosti I. T. , spol. s. r. o., a možnostmi jejího faktického vedení. Dále uvedla, že obviněný zásadním způsobem ovlivňoval řízení této společnosti, úmyslně odstranil prakticky veškerý majetek společnosti převodem na nesolventní „spřátelenou“ společnost K. V. D. O., za současného pronájmu tohoto majetku za nereálných podmínek a následně převedl tento majetek na třetí společnost, za níž jednal jako jednatel. Z těchto okolností je podle nejvyšší státní zástupkyně zcela zřejmý úmysl obviněného zmařit uplatnění splatných pohledávek nejméně v částce 10.035.187,13 Kč. Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby dovolání obviněné bylo v neveřejném zasedání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle §265c tr. ř. především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. Dovolání bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jejichž existence je zároveň podmínkou k provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Obviněný namítl, že jeho jednání nebylo úmyslné, a nebyla tak dána subjektivní stránka trestného činu. Nejvyšší soud k tomu uvádí, že k trestnosti činu poškozování věřitele podle §256 tr. zák. je třeba úmyslné zavinění. Subjektivní stránka trestného činu poškozování věřitele podle §256 tr. zák. je dána tehdy, pokud dlužník jedná v úmyslu vyhnout se uspokojení věřitele, případně si je vědom, že jeho jednání může mít tento následek, a pro případ, že jej způsobí, je s tím srozuměn. Na skutečnost, že obviněný byl srozuměn s následkem svého jednání, lze v této věci usuzovat z konkrétního jednání obviněného. Je zcela zřejmé, že si obviněný musel být vědom toho, že převodem v podstatě celého majetku společnosti I. T. , spol. s. r. o., na společnost K. V. D. O., která ani neměla potřebné prostředky k úhradě kupní ceny a uhradila ji až následným započtením závazků vzniklých z evidentně nevýhodného pronájmu převedené nemovitosti, zmaří uplatnění splatných pohledávek svých věřitelů o částku nejméně 10.035.187,13 Kč. Obviněný tedy jednal přinejmenším v nepřímém úmyslu. Námitka obviněného, že soud neshledal trestní odpovědnost Ing. V. N. pro stejný skutek, protože u ní nebyla dána subjektivní stránka trestného činu, tedy zavinění jako vnitřní vztah osoby k určitým skutečnostem zakládajícím trestný čin, není relevantní ve vztahu k zavinění obviněného. Soudy obou stupňů se pečlivě zabývaly rozlišením postavení jednotlivých jednatelů ve společnosti I. T. , spol. s. r. o., i možnostmi jejího faktického vedení. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že zatímco obviněná Ing. V. D. s ohledem na její vliv a účast na převodu majetku nejednala v úmyslu vyhnout se plnému uspokojení věřitele, z jednání obviněného Z. K. je tento úmysl zřejmý.
Nejvyšší soud připomíná, že námitky proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení. Nelze přitom opomenout fakt, že námitky uplatněné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stádiích trestního řízení, a soudy obou stupňů se s nimi dostatečně a správně vypořádaly.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek