ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.131.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 131/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. března 2005 o dovolání podaném obviněným J. B., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 3 To 603/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 13/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 10 T 13/2004, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil společně s T. H., pěti útoky popsanými ve výroku citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy mu byl podle §247 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl současně uložen trest propadnutí věci.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud druhého stupně projednal odvolání obviněného J. B. a usnesením ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 3 To 603/2004, rozhodl podle §256 tr. ř. o jeho zamítnutí.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích napadl obviněný J. B. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) a k) tr. ř.
Obviněný v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že svou účast na žalovaném jednání od počátku popíral a vytýkal nesprávné zjištění skutkového stavu, které mělo vliv i na právní posouzení skutku. Dovolatel podle svého vyjádření v žádném z pěti případů do aut nevnikl a trestných činů se nedopustil. Dále poukázal na nezákonnost výroku o trestu, neboť rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově z 10. 12. 2003, sp. zn. 10 T 87/2003, mu byl za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Skutků z rozsudku téhož soudu, sp. zn. 10 T 13/2004, se měl obviněný dopustit dne 1. 8. 2003, tedy před tím, než byl ve věci sp. zn. 10 T 87/2003 odsouzen. Protože lze uložit souhrnný trest k již uloženému souhrnnému trestu, mělo být postupováno podle §35 odst. 2 tr. zák., přičemž takto uložený trest by byl pro obviněného mírnější než stávající dva tresty. Mělo být také zváženo uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 2 T 5/2001. V rozhodnutí tak chybí výroky o uložení souhrnného trestu a zrušení trestů předcházejících. Při ukládání trestu soud nepřihlédl k §33 písm. e), ch) a j) tr. zák., neboť obviněný se staral o své dvě nezletilé děti a dceru své družky, a soud nevzal v úvahu velmi nízkou způsobenou škodu. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc přikázal Okresnímu soudu v Českém Krumlově k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že mezi trestnými činy souzenými ve věcech Okresního soudu v Českém Krumlově sp. zn. 10 T 87/2003 a 10 T 13/2004 nebyl vztah souběhu a uložení souhrnného trestu tak nepřicházelo v úvahu. Protože dovolací námitky zčásti neodpovídají formálně deklarovaným důvodům a zčásti jsou zjevně nedůvodné, navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda formálně citované dovolací důvody, v podání označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a k) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvody uvedené v tomto ustanovení zákona, a posoudit opodstatněnost relevantních dovolacích námitek.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního.
Obviněný na podporu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. popřel svou účast na žalovaném jednání a zpochybnil správnost zjištění skutkového stavu věci, neboť do aut nevnikl a trestných činů se nedopustil. Pochybení v právním posouzení je tak obviněným shledáváno v nesprávnosti hodnocení důkazů a zjištění skutkového stavu věci, tyto námitky však nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v §265b odst. 1, 2 tr. ř. Hodnocení důkazů soudy a zjištění skutkového stavu věci je totiž činností prováděnou podle procesních ustanovení trestního řádu, nejde tedy o hmotně právní posouzení, ale o aplikaci procesních ustanovení. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního resp. druhého stupně a zákon neumožňuje přezkum dovolací námitky tato zjištění zpochybňující (tedy, že obviněný do aut nevnikl apod.). V těchto námitkách bylo proto dovolání podáno z jiného než zákonného důvodu a Nejvyšší soud se jimi nezabýval.
Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě, když byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. K tomuto dovolacímu důvodu obviněný vytkl soudům obou stupňů, že při ukládání trestu nepřihlédly k polehčujícím okolnostem uvedeným v §33 písm. e), ch) a j) tr. zák. Nezbývá než uvést, že těmito námitkami se obviněný z obsahového hlediska ocitl mimo rámec citovaného dovolacího důvodu, který je určen pouze pro případy uložení nepřípustného druhu trestu či uložení trestu ve výměře přesahující zákonnou trestní sazbu. Námitka zpochybňující hodnocení polehčujících okolností nevytýká pochybení předvídané tímto ustanovením, a proto by přicházelo v úvahu odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán v případech, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. K tomuto dovolacímu důvodu obviněný uvedl, že v důsledku naplnění podmínek pro uložení souhrnného trestu v rozhodnutí chyběl výrok o uložení tohoto trestu a zrušení trestů předcházejících. Tyto námitky Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněné, neboť z následujících odstavců vyplývá, že v posuzovaném případě neměl být souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. ukládán. Z tohoto důvodu nechybí v rozsudku soudu prvního stupně výrok o uložení souhrnného trestu.
Obviněný se dovolával uložení souhrnného trestu, neboť skutků z rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ve věci sp. zn. 10 T 13/2004 se měl dopustit dne 1. 8. 2003, tedy před tím, než byl ve věci sp. zn. 10 T 87/2003 dne 10. 12. 2003 odsouzen. Proto mělo podle jeho názoru být postupováno podle §35 odst. 2 tr. zák. a mělo být také zváženo uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 2 T 5/2001. Tvrzený nedostatek v posouzení, zda byly trestné činy spáchány za okolností vyžadujících uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., lze namítat prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se může jednat o nesprávné hmotně právní posouzení [viz Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H.BECK, T 501/2003]. Otázka, zda jsou dva trestné činy spáchány v souběhu a zda za ně má být za podmínek §35 odst. 2 tr. zák. ukládán souhrnný trest, je totiž hmotně právním posouzením. Protože dovolatel uplatnil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přijal Nejvyšší soud tuto námitku za právně relevantní, byť neodpovídala výslovně tomu důvodu dovolání, pod který ji dovolatel podřadil. Po věcném přezkumu však zjistil, že jí nelze přisvědčit.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených
v odstavci 1 tohoto ustanovení, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uložený pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále je třeba vzít v úvahu, že podle §314e odst. 5 tr. ř. má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku, přičemž účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. (Výjimku tvoří případ, kdy je v okamžiku doručení trestního příkazu obviněnému již tento zrušen v důsledku podání odporu proti tomuto trestnímu příkazu státním zástupcem.)
I v případě mnohosti trestných činů téhož pachatele, o nichž bylo rozhodnuto ve třech a více trestních řízeních, je základním kritériem pro uložení souhrnného trestu skutečnost, zda všechny trestné činy, za něž má být souhrnný trest uložen, byly spáchány dříve, než v prvním z těchto souběžně popř. následně probíhajících trestních řízeních byl vyhlášen prvý odsuzující rozsudek soudu prvního stupně. Soud tedy uloží souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. k již dříve uloženému souhrnnému trestu, ovšem jen za podmínky, že veškeré sbíhající se trestné činy téhož pachatele, o nichž bylo rozhodováno ve více trestních řízeních, byly spáchány dříve, než byl v některém z těchto trestních řízení vyhlášen prvý odsuzující rozsudek soudu prvního stupně. Trestný čin téhož pachatele spáchaný po tomto okamžiku je vůči uvedeným sbíhajícím se trestným činům v poměru zpětnosti (recidivy) a soud za něj proto uloží samostatný trest (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 10. 1997, sp. zn. 2 Tzn 58/97).
V posuzované věci Okresní soud v Českém Krumlově jako soud prvního stupně způsobem popsaným v úvodu tohoto rozhodnutí odsoudil obviněného za jednání, kterého se dopustil dne 1. 8. 2003, tedy dříve, než bylo týmž soudem (dne 10. 12. 2003) rozhodnuto ve věci sp. zn. 10 T 87/2003 rozsudkem o vině a trestu za jinou trestnou činnost obviněného. V tomto rozsudku soud uložil obviněnému souhrnný trest a podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výroky o trestech z trestního příkazu Okresního soudu v Písku ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 9 T 299/2002, (který byl obviněnému doručen dne 15. 4. 2003) a z trestního příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 1 T 49/2003, (který byl obviněnému doručen dne 21. 6. 2003), jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Jak bylo výše uvedeno, je podmínkou uložení souhrnného trestu skutečnost, že veškeré sbíhající se trestné činy obviněného, o nichž bylo z hlediska viny rozhodováno v dřívějších trestních řízeních a za které je souhrnný trest ukládán, byly spáchány dříve, než byl v některém z těchto trestních řízení vyhlášen prvý odsuzující rozsudek soudu prvního stupně (resp. ve smyslu §314e odst. 5 tr. ř. doručen trestní příkaz obviněnému). Z podaného přehledu tak vyplývá, že okamžikem vyhlášení odsuzujícího rozsudku, do kdy lze hovořit o souběhu trestných činů a tedy i o nutnosti uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., je den 15. 4. 2003, kdy byl obviněnému doručen trestní příkaz Okresního soudu v Písku, sp. zn. 9 T 299/2002. Obdobně tímto okamžikem byl i den 21. 6. 2003, kdy byl obviněnému doručen trestní příkaz vydaný ve věci Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 1 T 49/2003. Trestné činnosti v posuzovaném případě - trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., dílem dokonaného, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. - se však obviněný dopustil až dne 1. 8. 2003, tedy v době po doručení obou výše citovaných trestních příkazů. Trestná činnost posuzovaná Okresním soudem v Českém Krumlově ve věci sp. zn. 10 T 13/2004 tak nebyla v souběhu s trestnými činy, kterými byl obviněný uznán vinným citovanými trestními příkazy, když se jednalo o vztah zpětnosti (recidivy).
Soud prvního stupně odsuzoval obviněného za trestný čin, který spáchal poté, co byl ve dvou případech obviněnému doručen trestní příkaz za jiný jeho trestný čin. Okresní soud v Českém Krumlově tedy nepochybil, když obviněnému uložil samostatný trest, neboť podmínky pro uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. u všech v úvahu přicházejících trestných činů nebyly splněny. Stejně tak neměl být souhrnný trest ukládán ani ve vztahu k trestu uloženému rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 2 T 59/2001. Nejvyšší soud tedy neshledal v napadeném rozhodnutí vadu v hmotně právním posouzení.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jedná-li se o dovolání zjevně neopodstatněné. Protože stanovisko dovolatele ohledně nutnosti uložení souhrnného trestu je zjevně neopodstatněné a jeho ostatní námitky obsahově neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o odmítnutí podaného dovolání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. března 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová