ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1360.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 1360/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2005 o dovolání, které podala obviněná A. J., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 8 To 340/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 117/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná A. J. byla rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 1 T 117/2002, uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustila jednáním popsaným pod body I./1. až I./41. ve výroku o vině tohoto rozhodnutí, tedy tím, že společně se spoluobviněným J. T. jako „majitelem“ a jednatelem společnosti T.-a., spol. s r. o., H., se sídlem H., S., v přesně nezjištěné době od září 1998 do 16. 2. 1999 v B. na ul. L. v areálu společnosti Z., a. s., B. v pronajaté kanceláři prostřednictvím telefonní sítě, faxu a internetu – spediční databanky společnosti R. T. se sídlem P., H. K., zajišťovali přepravu zboží s využitím různých dopravců jak z Č. r. tak i S. r. , kteří byli kontaktováni buď telefonem, nebo faxem, přičemž tuto přepravu zboží zajišťovali již s úmyslem, že ji neuhradí a peníze použijí pro svoji potřebu, od zadavatelů přepravy inkasovali na bankovní účet založený na jméno J. T. s jeho dispozičním právem u K. B., a. s., B.-v., K., finanční prostředky zaslané autodopravcům, kteří dopravu realizovali, vystavené a splatné faktury však obvinění neuhradili, čímž poškozeným společnostem způsobili škodu v celkové výši 753 178,90 Kč, a tohoto jednání se dopustili 41 dílčími útoky blíže popsanými ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně.
Za to byla obviněná A. J. odsouzena podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 roky, jehož výkon jí byl podle §60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roky za současného vyslovení dohledu. Rozhodnuto bylo rovněž o vině a trestu spoluobviněného J. T. a postupem podle §228 odst. 1 tr. řádu i o nárocích poškozených na náhradu škody.
Citovaný rozsudek Městského soudu v Brně napadli obviněná A. J. a spoluobviněný J. T. odvoláními, která Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 8 To 340/2004, podle §256 tr. řádu zamítl. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněné A. J. doručen dne 21. 3. 2005, jejímu obhájci dne 11. 3. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 9. 3. 2005.
Proti zmíněnému usnesení Krajského soudu v Brně podala obviněná A. J. dne 27. 4. 2005 prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněná především rozebírá právní povahu institutu spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., přičemž se domnívá, že soudy obou stupňů se nezabývaly s dostatečnou pečlivostí jejími námitkami, které se týkají problematiky spolupachatelství. Podle názoru obviněné soudy jasně neoznačily zjištění, která by byla podstatná pro závěr o jednání spoluobviněných ve spolupachatelství, když zejména usnesení odvolacího soudu je údajně odůvodněné jenom zcela formálně. Obviněná má za to, že důkazní řízení provedené v této věci nabízí více variant, a to buď spáchání trestného činu ve spolupachatelství obviněné a spoluobviněného J. T., nebo spáchání trestného činu jen spoluobviněným J. T., který jednal sám a bez vědomí obviněné, anebo spáchání trestného činu jen obviněnou, která jednala sama a bez vědomí spoluobviněného J. T.
Obviněná A. J. je dále přesvědčena, že nebyla doposud vyvrácena její obhajoba, podle níž měla v úmyslu využít své znalosti pro vybudování řádné společnosti, přičemž však byla zneužita spoluobviněným J. T. k tomu, aby do společnosti přicházely peníze, které potom výlučně on odčerpával. Podle názoru obviněné již s tímto záměrem spoluobviněný zavedl spediční činnost a rozvíjel ji s jejím zneužitím, když tento závěr nebyl nikdy a ničím vyloučen. Obviněná nesouhlasí s tím, jestliže je její zlý úmysl dovozován především z toho, že se měla představovat jako D. a že měla nabádat i svědka A. J. k tomu, aby se představoval jako D. I kdyby bylo skutečně prokázáno, že takto jednala, podle obviněné se nabízí i jiná vysvětlení tohoto jednání, která jsou přinejmenším stejně pravděpodobná. Podle přesvědčení obviněné neexistují žádné podklady pro závěr o jejím spolupachatelství na spáchání trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., a tudíž neměla být uznána vinnou.
Obviněná A. J. závěrem svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil rozhodnutí obou soudů činných dříve ve věci a aby ji za použití §265m odst. 1 tr. řádu zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněné A. J. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu naplněn, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Přitom je zde míněn skutek tak, jak byl zjištěn soudem, tudíž v rámci tohoto důvodu nelze namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost dokazování. V případě obviněné byl však skutkový stav spolehlivě zjištěn a byl i přiléhavě právně kvalifikován, přičemž obviněná v dovolání toliko namítá, že soudy činné dříve ve věci neuvěřily její verzi, podle níž se trestné činnosti dopustil spoluobviněný J. T., jenž jednal bez jejího vědomí. Obviněná tak podle mínění státního zástupce formálně deklaruje citovaný dovolací důvod, avšak její námitky stojí obsahově mimo jeho rámec, jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podala obviněná A. J. jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinila tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněná A. J. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že citovaný dovolací důvod je naplněn pouze tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněná A. J. ve své dovolací argumentaci vytkla soudům obou stupňů nesprávné posouzení jejího jednání jako spolupachatelství trestného činu podle §9 odst. 2 tr. zák., avšak tento svůj názor dovozuje především odlišných skutkových závěrů, než k jakým dospěly soudy obou stupňů, zejména z tvrzení, že protiprávní jednání bylo záměrem spoluobviněného J. T., který ji bez jejího vědomí zneužil. Dále obviněná shledává naplnění dovolacího důvodu v hodnocení provedených důkazů, které považuje za nesprávné, když v této souvislosti poukazuje na skutkový závěr, podle něhož se představovala zákazníkům jako D. Existenci dovolacího důvodu tak obviněná podle názoru Nejvyššího soudu shledává pouze v údajně vadných skutkových závěrech, které učinily soudy obou stupňů, takže předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání obviněná dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z vlastní verze hodnocení důkazů a z jiných (pro ni příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by snad mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. správnost provedeného dokazování a jeho rozsah, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnila obviněná A. J., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněná A. J. namítala nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozovala pouze z odlišné verze skutkového stavu a z jiného hodnocení důkazů, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkala vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které obviněná neuplatnila.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněné A. J. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněná dopustila skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, případně v odůvodnění tohoto rozhodnutí, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Podle nich obviněná zjednodušeně řečeno spolu se spoluobviněným J. T. využili toho, že ve spediční činnosti nedochází k osobnímu kontaktu jednotlivých přepravců a zadavatelů přepravy se zprostředkovateli, tedy využili anonymity sjednávání kontaktů přes telefon a fax, zajistili pro zadavatele přepravu zboží u přepravců s úmyslem nezaplatit za tuto přepravu a použít inkasované peníze od zadavatelů pro vlastní potřebu, což také ve 41 případech učinili. Oba spoluobvinění přitom na činnosti společnosti T.-a., spol. s r. o., aktivně participovali, když zcela jasná byla i aktivní součinnost obviněné, jež pod falešným jménem sjednávala jednotlivé zakázky. Kdyby měl dovolací soud učinit odlišné právní posouzení popsaného skutku, jak se toho ve svém dovolání obviněný domáhá, musel by modifikovat rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jak správně uzavřely soudy obou stupňů. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Svými dovolacími námitkami tedy ve skutečnosti obviněná A. J. nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jí uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněná totiž nezpochybnila právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale její výhrady v dovolání vychází výlučně z údajně nesprávných skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. směřují proti způsobu hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění ani provádění důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, resp. měnit.
Pokud jde o tvrzení obviněné A. J., podle něhož soudy dříve činné ve věci v rámci odůvodnění svých rozhodnutí nevěnovaly problematice spolupachatelství nezbytnou pečlivost, resp. že odvolací soud své rozhodnutí zdůvodnil jen formálně, Nejvyšší soud poukazuje na ustanovení §265a odst. 4 tr. řádu, podle kterého není přípustné dovolání jen proti důvodům rozhodnutí. Zmíněné námitky obviněné přitom směřují právě jen proti údajnému nedostatečnému odůvodnění rozhodnutí vydaných ve věci, nikoli proti jejich výrokové části, proto ani jimi se Nejvyšší soud nemohl zabývat.
Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že obviněná A. J. i přes své formální vyjádření dovolacího důvodu obsaženého v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podala dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněné odmítl a rozhodl tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y