ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1405.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1405/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. ledna 2005 o dovolání obviněného P. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 8 To 93/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 5/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 2 T 5/2004, byl obviněný P. M. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák. za tento trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené V. z. .p., O. p. T. škodu ve výši 95.519,- Kč. Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. M. a jeho matka A. M. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 8 To 93/2004, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněný P. M. se podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §40 odst. 2 tr. zák. odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání osmi roků. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění soudů obviněný spáchal pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák. tím, že dne 23. 10. 2003 kolem 15.00 hodin ve svém bydlišti v R., po předchozím slovním napadení odtáhl svoji bývalou manželku poškozenou P. M., do pokoje, kde ji v afektu žárlivosti, v úmyslu ji usmrtit, povalil na postel a poté loveckým nožem s čepelí dlouhou 90 mm, prudce zasazenými výpady dvakrát bodl poškozenou P. M. vlevo do břicha, když bodné rány pronikly břišní stěnou do dutiny břišní, jeden z bodných kanálů pokračoval do pouzdra levé ledviny až do úrovně stopky ledviny, druhý bodný kanál pronikal do dutiny břišní, kde bylo zjištěno protnutí sleziny v délce 15 mm, průbod ocasu slinivky břišní a průbod žaludku, dále jí dalším nepříliš prudkým bodnutím způsobil povrchní bodnou ránu nad středem levé klíční kosti, která protínala pouze měkké tkáně a dále řeznou ránu na ukazováku pravé ruky; z hlediska soudně lékařského se jednalo o zranění těžké, neboť došlo k poškození důležitých orgánů a zranění bezprostředně ohrozila poškozenou P. M. na životě krevní ztrátou a úrazovým šokem, což by vedlo bez odpovídajícího chirurgického zákroku prakticky s jistotou k její smrti, a z tohoto důvodu musela být poškozená P. M. operována a hospitalizována od 23. 10. 2003 do 3. 11. 2003.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. L. L. dovolání z důvodu uvedeného §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný spatřuje dovolací důvod v nesprávném hmotně právním posouzení věci a nesprávném hodnocení důkazů v trestním řízení. Namítl, že zásadně nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která byla učiněna soudem prvního stupně v napadeném rozsudku, který soud druhého stupně převzal do svého rozhodnutí. Poukázal na to, že vedle jeho výpovědi a výpovědi poškozené, z nichž soud vycházel jako ze stěžejního důkazu při zjišťování skutkového stavu věci, měl soud k dispozici několik zprostředkovaných výpovědí svědků objasňující situaci, která nastala až po jednání a dále několik znaleckých posudků. S přihlédnutím k závěru znaleckého posudku z oboru psychologie, který byl vypracován za účelem zjištění věrohodnosti poškozené, obviněný namítl, že soud opomenul vysvětlit nepřesnosti popisu události, nepřihlédl k jeho výpovědi v tom smyslu, že měl obavy o svůj život, a že se v něm mohl objevit afekt vitální obrany. Rozpory a nedostatky zjištění skutkového stavu se podle jeho názoru soud snažil zastřít, přestože výpověď poškozené mohla být z obavy o zahájení trestního stíhání policií upravena a pozměněna tak, aby její zavinění na skutečném stavu a zraněních, které oba účastníci incidentu utrpěli, bylo co nejmenší. Poukázal též na znalecký posudek z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie vypracovaný PhDr. J. J., ve spojení se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie, který vypracovala MUDr. H. M., namítl, že jeho výpověď ze dne 3. 11. 2003, tedy z doby hospitalizace a snížené možnosti jakékoliv koncentrace vzhledem k léčbě a zraněním, která utrpěl útoky poškozené vůči němu stejně tak jeho výpověď při rekonstrukci, kdy přesně věděl jakým způsobem útok započal, avšak nedokázal přesně uvést jak incident konkrétně pokračoval, zejména kolik bodných ran zasadil poškozené, nelze považovat za snahu zprostit se odpovědnosti a uvádět nepravdu či lži. Dále obviněný polemizoval se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – odvětví soudního lékařství, vypracovaného MUDr. P. M. Obviněný je přesvědčen, že soud při svém rozhodování nevzal v úvahu veškeré provedené důkazy, že nesprávně a nedostatečně nezjistil skutkový stav věci, což vedlo k nesprávnému zjištění skutkového stavu a následně k nesprávnému právnímu posouzení věci. Obviněný na tomto základě nesouhlasil s kvalifikací trestného činu a popřel úmysl vraždit. Pokud jde o uložený trest obviněný má za to, že je nepřiměřeně přísný a podle jeho názoru byly splněny podmínky pro postup nejen podle §40 odst. 2 tr. zák, ale i podle §40 odst. 1 tr. zák.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky z podnětu dovolání obviněného zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 8 To 93/2004, i rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 2 T 5/2004, a podle §265m tr. ř. rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby v plném rozsahu, případně, aby Nejvyšší soud rozhodl ve smyslu §40 odst. 1, 2 tr. zák. o podstatném snížení trestu pod dolní hranici trestní sazby.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Obviněný podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání podané z uvedeného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu zákonem určenými. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný ve svém dovolání polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy a dovoláním se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá ze shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů a námitky proti těmto skutkovým zjištěním nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudu, se způsobem hodnocení důkazů, nebo s postupem soudu při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci skutku, a shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Dovolatel je totiž povinen v dovolání v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž zároveň musí obsah konkrétně uplatněných důvodů odpovídat dovolacím důvodům v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek