ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1408.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1408/2004
U S N E S E N Í Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. ledna 2005 o dovolání podaném obviněnou L. R., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 6. 2004, sp. zn. 7 To 133/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 2/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2003, sp. zn. 42 T 2/2003, byla obviněná L.R. uznána vinnou trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustila tím, že „dne 23. 11. 2002 kolem 06:00 hod. v P. v úmyslu usmrtit přikryla své dceři v kojeneckém věku, poškozené nezl. E. R., ležící na zádech v dětské postýlce, obličej složenou látkovou plenou a poté oběma rukama po dobu nejméně 3 – 5 minut tlačila značnou intenzitou na nos a ústa poškozené, čímž jí znemožnila dýchání a způsobila tak její smrt udušením, neboť vzhledem k délce dušení a nevratným změnám mozkových buněk z nedostatku kyslíku byla smrt poškozené neodvratitelná“. Za tento trestný čin jí byl podle §219 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2004, sp. zn. 7 To 133/2003, kterým napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné L.R. podle §219 odst. 1 tr. zák. a §40 odst. 1 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem.
Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze napadla obviněná L.R. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřela o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. b), g) a e) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná namítla, že právní kvalifikace jejího jednání je chybná z důvodu nedostatku subjektivní stránky trestného činu, neboť svou dceru nechtěla usmrtit ani s její smrtí nebyla srozuměna. Jednalo se toliko o zkratkové jednání. Dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a e) tr. ř. shledávala ve skutečnosti, že v posuzovaném případě chybí způsobilý pachatel trestného činu, neboť znaleckým posudkem byl vyjádřen závěr o nepříčetnosti obviněné. V daném případě byly vypracovány celkem čtyři znalecké posudky s diametrálně odlišnými závěry. První dva znalecké posudky jsou v evidentní kontradikci, zatímco autor třetího znaleckého posudku MUDr. P. K. je bývalým obchodním partnerem autora posudku prvního. Vznikají tak pochybnosti o jeho podjatosti, když podle názoru dovolatelky se jedná o vztah k orgánu zúčastněnému na trestním řízení a je naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Otázka příčetnosti obviněné tak zůstala nevyřešena, když podle názoru dovolatelky nebyla schopna rozpoznat nebezpečnost svého jednání pro společnost a ovládat své jednání. Závěrem svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená rozhodnutí a zprostil obviněnou obžaloby nebo aby věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí, aniž by konkrétní soud označila.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. uvedl, že tři ze čtyř ve věci podaných znaleckých posudků dospěly k závěru o příčetnosti obviněné v době činu a z tohoto hlediska je dovolání neopodstatněné. Příčetnost obviněné navíc nemá vliv na zahájení a vedení trestního řízení a námitky tak neodpovídají důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Konečně námitka vyloučení znalce neodpovídá důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť důvod vyloučení je možno vztahovat toliko k orgánu rozhodujícímu ve věci. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.
Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g) a e) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Nejvyšší soud přitom dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných než zákonných důvodů.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného ve výroku napadeného rozhodnutí, nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V opačném případě nelze dovodit, že dovolatelem byl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale důvod jiný.
Dovolatelka spatřovala naplnění tohoto dovolacího důvodu ve skutečnosti, že podle závěrů jednoho ze znaleckých posudků ve věci provedených byla v době činu nepříčetná. Podle §12 tr. zák. není za čin trestně odpovědný, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání. Závěr o příčetnosti obviněného je právním závěrem a tedy i hmotně právním posouzením ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento právní závěr soud činí na základě skutečností vyplývajících z provedených důkazů, zejména odborných závěrů znalců, k nimž dospěli v rámci znaleckého zkoumání. Znalecký důkaz je jedním z podkladů pro vytvoření soudcovského přesvědčení o otázce příčetnosti a musí být hodnocen v souvislosti se všemi ostatními zjištěnými skutečnostmi z tohoto hlediska relevantními (viz č. 17/1979 Sb. rozh. tr.). Toto hodnocení musí vyústit v jednoznačný závěr soudu o stavu pachatele v době páchání trestné činnosti.
Zpracovatel posudku MUDr. P. T. konstatoval, že těžká poporodní deprese u obviněné podstatně snižovala její rozpoznávací a ovládací schopnost, přičemž v době spáchání činu tato vedla k úplnému vymizení obou schopností a její jednání hodnotil jako iracionální a zkratkový akt. Vyslovila tedy názor, že nebyla způsobilým pachatelem trestného činu z důvodu nepříčetnosti. Svůj závěr o naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy obviněná dovozuje na podkladě jiného hodnocení ve věci provedených důkazů – znaleckých posudků o duševním stavu obviněné, než jaké učinil soud prvního a především druhého stupně. Oba soudy totiž jednoznačně otázku příčetnosti obviněné v době spáchání činu vyhodnotily tak, že byť jednala ve zmenšené příčetnosti, nebyly u ní ovládací ani rozpoznávací schopnosti vymizelé a je tudíž za své jednání trestně odpovědná. Odvolací soud pak zjištění o duševním stavu obviněné v době činu, tedy zmenšené příčetnosti vyjádřil společně s dalšími zákonnými hledisky ve výroku o trestu, kdy obviněné uložil trest odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby.
Námitku nepříčetnosti obviněné by bylo možno podřadit citovanému dovolacímu důvodu za situace, kdyby skutková zjištění soudu nezahrnovala okolnosti, podstatné pro právní závěr o příčetnosti či nepříčetnosti obviněné ve vztahu ke konkrétnímu jednání, které je předmětem trestního stíhání. Nejvyšší soud je totiž povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet z hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněných ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje učiněné hmotně právní posouzení. Změna hodnocení důkazů resp. změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního resp. druhého stupně je v řízení o dovolání vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v §265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění (resp. hodnocení důkazů) není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden. Nejvyšší soud tak v řízení o dovolání není oprávněn jakýmkoli způsobem zasahovat do hodnocení znaleckých posudků soudy nižšího stupně. Proto je-li nesprávnost hmotně právního posouzení (aplikace §12 tr. zák.) dovolatelkou shledávána výlučně jako důsledek nesprávnosti hodnocení znaleckých posudků soudy obou stupňů, nelze tuto námitku podřadit dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani ji v dovolacím řízení přezkoumat.
Dovolatelka k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dále namítla nedostatek subjektivní stránky trestného činu, neboť svou dceru nechtěla usmrtit a následek v podobě smrti dítěte pro ni nebyl představitelný. Nejvyšší soud shledal, že ani tato námitka po obsahové stránce neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu. Dovolatelka ve své argumentaci sice zpochybnila právní závěr o naplnění subjektivní stránky trestného činu, vyslovenými námitkami však odporuje skutkovým zjištěním, k nimž soudy obou stupňů dospěly, které však nelze zpochybnit prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů, jak vyplývá ze shora uvedeného. Konstatoval-li soud I. stupně v tzv. skutkové větě výroku rozsudku, že obviněná jednala „v úmyslu usmrtit“ svoji dceru, a v odůvodnění, že „si musela být vědoma toho, že … znemožní dítěti dýchání a dojde k jeho smrti“, a odvolací soud k totožné námitce, jíž obviněná uplatnila v odvolání, doplnil shora citovaný závěr soudu I. stupně tak, že „musela jednoznačně předpokládat, že svým jednáním dítě usmrtí“, je dovolací soud povinen posuzovat pouze tento zjištěný skutkový stav věci a námitky směřující k jeho změně odmítnout. Obviněná se tvrzením, že pro ni smrt dcery nebyla představitelná, dovolává změny hodnocení důkazů vypovídajících o jejím zavinění a dostává se do rozporu s citovanými zjištěními soudů obou stupňů. V návaznosti na odlišná skutková zjištění se pak dožaduje jiného právního posouzení subjektivní stránky trestného činu. Obviněná tedy v dovolání neuvedla jedinou konkrétní námitku, která by zpochybňovala soudy obou stupňů učiněné právní posouzení zjištěného skutku, event. která by vytýkala porušení jiných ustanovení hmotného práva, ale provedla sama hodnocení dokazování tak, že existence úmyslu způsobit nezletilé smrt nebyla u ní přítomna.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolatelka taktéž spatřovala v nepříčetnosti obviněné v době spáchání činu. Citovaný dovolací důvod je dán v případě, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Taxativní výčet důvodů nepřípustnosti trestního stíhání je obsažen v stanovení §11 tr. ř., nepříčetnost obviněného však v tomto výčtu není zahrnuta. Je tedy zřejmé, že případná nepříčetnost obviněného v době spáchání činu není podle stávající právní úpravy překážkou, která by bránila zahájení trestního stíhání proti konkrétní osobě a působila jeho nepřípustnost, naopak je okolností, která je teprve v rámci probíhajícího trestního řízení předmětem dokazování. Na základě výsledků dokazování pak soud činí právní závěr ohledně příčetnosti obviněného, přičemž důsledkem nepříčetnosti je z hmotně právního hlediska závěr o nenaplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, resp. absence trestnosti posuzovaného jednání a z procesního hlediska v závislosti na stadiu řízení následuje rozhodnutí o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 písm. e) tr. ř. resp. rozhodnutí o zproštění obviněného obžaloby podle §226 písm. d) tr. ř. Již z pouhé existence posledně citovaných ustanovení je zřejmé, že absenci příčetnosti obviněného v době činu zákonodárce nepovažuje za neslučitelnou s vedením trestního řízení proti obviněnému, když teprve v průběhu řízení je jeho příčetnost posuzována. Z tohoto důvodu nelze námitku obviněné považovat za námitku nepřípustnosti trestního stíhání jak vyžaduje §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. a je nutno ji taktéž odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze totiž uplatnit pouze za situace, kdy je dán některý z obligatorních důvodů uvedených v ustanovení §11 odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí T 739 publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK 2004).
Obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku dále citovala důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který je dán v případě, že ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Vyloučení orgánů činných v trestním řízení upravuje §30 až §31a tr. ř. Z této zákonné úpravy vyplývá, že účelem tohoto institutu je zajistit veřejnosti a účastníkům řízení nestranný postup orgánů činných v trestním řízení. Podjatost ve smyslu §30 tr. ř. je tedy možné namítnout výlučně proti orgánu činnému v trestním řízení, který zákon vymezuje v §12 odst. 1 tr. ř. a to z důvodů taxativně v tomto ustanovení vyjmenovaných. Jedná se tedy o soud, státního zástupce a policejní orgán. Pouze tyto osoby jsou nadány pravomocí vykonávat úkony trestního řízení (§52 tr. ř.).
Obviněná vyjádřila přesvědčení o podjatosti znalce MUDr. P. K., CSc. Jak je uvedeno shora, ustanovení §30 tr. ř. se nevztahuje na znalce, neboť ten není osobou, která by se jakýmkoli způsobem podílela na rozhodování v průběhu trestního řízení, není tudíž orgánem trestního řízení, který by mohl být z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků a znalec není orgánem činným v trestním řízení, u něhož by připadalo v úvahu jeho vyloučení z důvodu podjatosti, jak má na mysli citované ustanovení. Možnost vyloučení znalce z podání znaleckého posudku je upravena v §11 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení znalec nesmí podat posudek, jestliže lze mít pro jeho poměr k věci, k orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo k jejich zástupcům pochybnost o jeho nepodjatosti. O tom, zda je znalec vyloučen, rozhoduje orgán, který jej pro podání posudku ustanovil. K těmto okolnostem se přihlíží z úřední povinnosti a rovněž lze z těchto důvodů vznést proti osobě znalce námitky podle §105 odst. 3 tr. ř. Ty lze dále uplatnit proti odbornému zaměření znalce a proti formulaci otázek položených znalci. Pakliže jsou námitky proti znalci oprávněnou osobou vzneseny, posoudí je státní zástupce v přípravném řízení nebo předseda senátu soudu, před kterým se v době oznámení námitek vede řízení. Možnost uplatnění a následně posouzení námitek k osobám znalců, resp. otázkám jim položeným a jejich odbornému zaměření je tedy upravena v ustanovení §105 tr. ř. a z důvodů již shora uvedených, nemohou takové námitky, byť by byly odůvodněné, zakládat důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., zejména proto, že znalec není orgán rozhodující ve věci, jak vyžaduje citovaný dovolací důvod.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že námitky dovolání po obsahové stránce neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům, dovolání proto nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem a Nejvyšší soud rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. ledna 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová