ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.142.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 142/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. února 2005 o dovolání obviněného T. V., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 10 To 260/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 2 T 174/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. 2 T 174/2003, byl obviněný T. V. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. a byl odsouzen podle §223 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené V. z. p. Č. r. částku 36.818,- Kč, a to za léčení poškozeného D. K. a částku 29.675,- Kč, za léčení poškozené S. K.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 13. 9. 2001 kolem 14:25 hodin v K., při řízení automobilu zn. BMW po hlavní silnici v ulici M. ze směru od tzv. L., způsobil svou nedbalostí dopravní nehodu tím, že na vlhké vozovce při rychlosti nejméně 83,2 km/h vjel s vozidlem na křižovatce M. B. a R. S. vlevo do protisměru, kde se střetl s protijedoucí Škodou 125L jejíž řidič D. K. utrpěl v důsledku toho otřes mozku, krevní výrony pod pouzdro pravého jaterního laloku a pod pouzdro pravé ledviny a další poranění s podstatným omezením v obvyklém způsobu života po dobu od 13. 9. 2001 do 27. 9. 2001 a jeho spolujezdkyně Mgr. S. K. utrpěla úrazové vykloubení horních tří řezáků, zhmoždění hrudníku vpředu, poranění s podstatným omezením v obvyklém způsobu života po dobu od 13. 9. 2001 do 25. 9. 2001.
Proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. 2 T 174/2003, podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 10 To 260/2004, odvolání zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. R. B. dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť podle obviněného došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a bylo nesprávně rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku. Obviněný má za to, že odvolací soud pouze převzal rozhodnutí soudu prvního stupně, který podle jeho názoru zcela nesprávně zhodnotil provedené důkazy a vyvodil z nich nesprávné právní závěry. Právní závěry soudů obou stupňů údajně nemají oporu v provedeném dokazování a jsou podle obviněného nepřesvědčivé. Podstatným důkazem prokazujícím jeho nevinu je podle obviněného znalecký posudek z oboru doprav, odvětví doprava městská a silniční, vypracovaný znalcem Ing. V. K. Obviněný je přesvědčen, že druhý znalecký posudek Ú. s. l. V. u. t. v B. svými závěry nemohl vyvrátit závěry učiněné znalcem Ing. V. K., neboť byl vypracován až s delším časovým odstupem od dopravní nehody. Postupem soudu prvního stupně byla podle obviněného porušena zásada „in dubio pro reo“. Obviněný poukázal na to, že již v řízení před soudem prvního stupně navrhoval provedení třetího znaleckého posudku, soudy obou stupňů však tento důkaz nepřipustily. Obviněný uvedl, že v řízení došlo k porušení procesních ustanovení, když orgány činné v trestním řízení nepostupovaly důsledně podle ustanovení §109 tr. ř., protože nepožádaly znalce Ing. V. K. o vysvětlení ke znaleckému posudku a přibraly jiného znalce. Podle názoru obviněného netrpěl znalecký posudek Ing. V. K. vnitřními rozpornostmi nebo jinými vadami uvedenými v §109 tr. ř. Obviněný znovu poukázal na to, že měl být ustanoven další odborník, který by případ náležitě objasnil. Vyjádřil své přesvědčení, že odvolací soud nepostupoval při zjišťování skutkového stavu objektivně a orgány činné v trestním řízení svým postupem porušily zásadu vyhledávací.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o vině a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání je sice formálně podáno z důvodů uvedených v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., ve skutečnosti však podle jejího názoru obviněný namítá pouze nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž napadá soudy učiněná skutková zjištění a dále namítá vady procesního charakteru. Tyto námitky podle nejvyšší státní zástupkyně nelze podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně je přesvědčena, že nebyl naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť obviněný blíže neuvedl, v čem podle jeho názoru spočívá uplatněný dovolací důvod, a námitky uvedené dovolatelem podle jejího názoru nenaplňují ani jednu z alternativ dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. lze považovat za důvody dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Obviněný opřel svůj mimořádný opravný prostředek o shodné námitky, které uplatnil již v odvolání, s nimiž se soud druhého stupně náležitě vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání namítá nesprávné skutkové závěry učiněné soudy obou stupňů, domáhá se revize skutkových zjištění, brojí proti údajné neúplnosti dokazování a polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný nesouhlasí s hodnocením dvou znaleckých posudků soudy obou stupňů. Vyjádřil přesvědčení, že soudy nepostupovaly správně, pokud při svém rozhodování vycházely ze znaleckého posudku Ú. s. i. V. u t. v B. a nesprávně posoudily znalecký posudek vypracovaný znalcem Ing. V. K., který podle obviněného jednoznačně prokazoval jeho nevinu. Tímto postupem soudů pak byla podle obviněného porušena zásada trestního řízení „in dubio pro reo“. Je tedy zřejmé, že námitky obviněného nesměřovaly proti právní kvalifikaci skutku, jak je popsán ve skutkové části výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, ale obviněný vytýkal soudům neúplnost provedeného dokazování a nesprávnost hodnocení důkazů. Obviněný se dovoláním domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Na podporu argumentů soudu prvního i druhého stupně Nejvyšší soud uvádí, že soudy postupovaly v souladu s ustanoveními trestního řádu, zejména §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a u odůvodnění rozhodnutí řádně vyložily, které skutečnosti vzaly za prokázané a jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů. Soudy také náležitě odůvodnily proč při svém rozhodování vycházely zejména z revizního znaleckého posudku Ú. s. i. V u t v B.
Nesprávná skutková zjištění a námitky proti hodnocení důkazů nejsou důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn ani námitkou obviněného směřující proti údajnému porušení procesních ustanovení trestního řádu. Nejvyšší soud tedy shledal, že zmíněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř.
Obviněný v dovolání uplatnil také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který však odůvodnil pouze tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
K naplnění první alternativy uvedeného dovolacího důvodu by v konkrétním případě mohlo dojít jen tehdy, pokud by odvolací soud rozhodl o opravném prostředku, aniž by na jeho podkladě věcně přezkoumával rozsudek soudu prvního stupně. Tato alternativa dovolacího důvodu však v tomto případě nemůže být naplněna, neboť odvolání obviněného bylo Krajským soudem v Praze ve veřejném zasedání věcně projednáno a následně o něm bylo rozhodnuto.
Druhá alternativa uvedeného dovolacího důvodu je naplněna tehdy, jestliže řádný opravný prostředek byl zamítnut nebo odmítnut, a řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z obsahu odůvodnění dovolání obviněného však nevyplývá, jaký další důvod dovolání by měl být ve spojení s důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ještě uplatněn, a nelze ani uplatnění této možnosti dovodit, neboť námitky obviněného směřují převážně ke zpochybnění skutkového stavu, tak jak byl zjištěn soudem prvního i druhého stupně a popsán ve výroku rozsudku, přičemž z vymezení ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek