ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1455.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1455/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. ledna 2005 o dovolání obviněného M. U., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 4 To 114/2004, který rozhodoval jako soud odvolací, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 69/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 20 T 69/2003, byl obviněný M. U. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák., za použití §35 odst. 2 tr. zák., k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. 8 T 229/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Ostravě rozhodl o odvolání obviněného rozsudkem ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 4 To 114/2004, tak, že z podnětu odvolání obviněného M. U. podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. uznal obviněného vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zák., který spáchal tím, že dne 9. 9. 2002 kolem 15.00 hodin v N. J. na ul. Ž. prodejně Z.– I. J., spolu s dosud nezjištěným pachatelem vytrhl prodavačce, která mu na jeho žádost předložila plato s 22 ks zlatých řetízků, toto z ruky a z prodejny utekli, když následně byli v Č. r. v N. J., kam doběhli, dostiženi spolumajitelem zlatnictví J. J. a další osobou, když toto plato s řetízky v hodnotě 107.156,- Kč odhodili a z místa utekli. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2003, sp. zn. 8 T 229/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. K. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání namítal, že skutek nespáchal ani spáchat nemohl, a že zejména chybí subjektivní stránka trestného činu. Podle názoru obviněného soudy obou stupňů nesprávně posoudily předložené důkazy a rozhodnutí soudů vycházelo z nesprávného důkazního řízení, v němž došlo zejména k porušení ustanovení §104b tr. ř. o způsobu a provádění rekognice. Dále obviněný namítal, že v řízení před soudem mu nebylo umožněno uplatnit právo na obhajobu tím, že nebyl vyslechnut jím navrhovaný svědek J. B., u jehož rodičů údajně bydlel v době, kdy byl skutek spáchán. Poukázal také na to, že Městská policie v N. J. v souvislosti se skutkem, jímž byl uznán vinným, vytěžovala dva muže odpovídající popisu P. H. aj. D. V závěru dovolání obviněný namítl, že soudy obou stupňů řádně nezjistily skutkový stav věci, protože v době spáchání skutku v N. J. nebyl a nerespektovaly zásadu in dubio pro reo. Současně namítl, že výměra uloženého trestu nerespektuje zásady pro ukládání trestů uvedené v §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 4 To 114/2004, a aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud buď podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl se závazným právním názorem, aby stíhaný skutek byl posouzen podle §226 odst. c tr. ř. (doslovné znění návrhu obviněného), nebo aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření obviněného uvedla, že těžiště dovolacích námitek obviněného spočívá v tvrzení, že se nedopustil skutku popsaného ve výroku o vině. V souvislosti s tím, pak obviněný vytýká neúplnost provedeného dokazování, polemizuje s hodnocením důkazů soudy a poukazuje na údajnou vadnost provedené rekognice. Tyto námitky však nemají žádný vztah k právnímu posouzení skutku ani k jinému hmotně právnímu posouzení a neodpovídají obsahově dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tomuto důvodu pak neodpovídají ani námitky týkající se údajné nepřiměřené přísnosti trestu. Tyto námitky podle nejvyšší státní zástupkyně by však nebylo možno uplatňovat ani v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je jinak určen k nápravě vad výroku o trestu. Podle nejvyšší státní zástupkyně lze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit pouze blíže nekonkretizovanou námitku týkající se absence subjektivní stránky trestného činu. Tato námitka však nemá žádný racionální základ, neboť z charakteru jednání, popsaného v tzv. skutkové větě, nepochybně vyplývá, že šlo o úmyslné jednání ve smyslu §4 písm. a) tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože dovolání je zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Obviněný podal dovolání ve výše uvedeném rozsahu z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání podané z uvedeného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu zákonem určenými. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného obsahuje shodné námitky, které obviněný uplatnil již ve svém odvolání, a s nimiž se Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě vypořádal. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný v dovolání polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy a dovoláním se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán.
Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci skutku. Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Dovolatel je totiž povinen v dovolání v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž zároveň musí obsah konkrétně uplatněných důvodů odpovídat dovolacím důvodům v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v §265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek