ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.175.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 175/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. března 2005 o dovolání podaném obviněným J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 4 To 711/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 T 196/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 18. 5. 2004, sp. zn. 5 T 196/2003, byl obviněný J. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. útoky popsanými ve výroku citovaného rozsudku a za který mu byl podle §247 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 1 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného L. H., a podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 4 To 711/2004, kterým k odvolání obviněného J. V. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výrocích týkajících se tohoto obviněného a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §37a tr. zák. zrušil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 22. 4. 2003, sp. zn. 3 T 17/2003, v celém výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a v celém výroku o trestech v části týkající se obviněného J. V., jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Obviněný J. V. byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil zčásti jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. útoky popsanými ve výroku rozsudku. Za tento trestný čin a za trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 30. 9. 2002, dále za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 23. 1. 2004, sp. zn. 1 T 117/2002, a za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2, 3 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 7. 2003, sp. zn. 2 T 177/2003, byl obviněnému podle §213 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák a §37a tr. zák. uložen společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 1 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 30. 9. 2002, sp. zn. 2 T 127/2002, výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 23. 1. 2004, sp. zn. 1 T 117/2002, výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 7. 2003, sp. zn. 2 T 177/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích napadl obviněný J. V. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný uvedl, že byl krajským soudem odsouzen i za sbíhající se trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 23. 1. 2004, sp. zn. 1 T 117/2002, a rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 1 T 8/2002 byl uznán vinným za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. spáchaný v měsíci červenci až srpnu 2001. Podle názoru dovolatele měl být i za tento sbíhající se trestný čin krádeže napadeným rozsudkem odsouzen ke společnému souhrnnému trestu. Odvolací soud navíc neopatřil spis Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 1 T 8/2002 a neprovedl důkaz rozsudkem v této věci vydaným. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a věc přikázal krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedla, že jednání, které obviněný považuje za sbíhající se trestný čin, bylo správně posouzeno jako recidiva. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda v dovolání citovaný dovolací důvod, v podání označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvod uvedený v tomto ustanovení zákona. Námitky relevantní tomuto dovolacímu důvodu pak bylo možno posoudit z věcného hlediska.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti.
Obviněný na podporu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že měl být odsouzen ke společnému souhrnnému trestu i za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. spáchaný v měsíci červenci až srpnu 2001, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 1 T 8/2002. Otázka, zda jsou dva trestné činy spáchány v souběhu a zda za ně má být za podmínek §35 odst. 2 tr. zák. ukládán souhrnný trest, je hmotně právním posouzením, které lze napadnout prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [viz Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu/C .H. BECK, T 501/2003]. Dovolací soud proto přezkoumal tvrzení dovolatele a dospěl k závěru, že námitce nelze přisvědčit.
Soud uloží podle §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 tohoto ustanovení, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uložený pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
I v případě mnohosti trestných činů téhož pachatele, o nichž bylo rozhodnuto ve více trestních řízeních, je základním kritériem pro uložení souhrnného trestu skutečnost, zda všechny trestné činy, za něž má být souhrnný trest uložen, byly spáchány dříve, než v prvním z těchto souběžně popř. následně probíhajících trestních řízeních byl vyhlášen prvý odsuzující rozsudek soudu prvního stupně. Soud tedy uloží souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. k již dříve uloženému souhrnnému trestu, ovšem jen za podmínky, že veškeré sbíhající se trestné činy téhož pachatele, o nichž bylo rozhodováno ve více trestních řízeních, byly spáchány dříve, než byl v některém z těchto trestních řízení vyhlášen prvý odsuzující rozsudek soudu prvního stupně. Trestný čin téhož pachatele spáchaný po tomto okamžiku je vůči uvedeným sbíhajícím se trestným činům v poměru zpětnosti (recidivy) a soud za něj proto uloží samostatný trest (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 10. 1997, sp. zn. 2 Tzn 58/97).
V posuzované věci Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodoval způsobem popsaným v úvodu tohoto rozhodnutí o jednání obviněného, kterého se dopustil v období od 27. 6. 2002 do 20. 11. 2002. Dovolatel přitom požadoval uložení souhrnného trestu k rozsudku Okresního soudu v Klatovech, sp. zn. 1 T 8/2002, který byl vyhlášen dne 12. 6. 2002.
Jak bylo výše uvedeno, je podmínkou uložení souhrnného trestu skutečnost, že soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. V posuzovaném případě je zřejmé, že rozhodujícím okamžikem, do kterého bylo možno uvažovat o souběhu trestných činů a tedy o nutnosti uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., je den 12. 6. 2002, kdy byl Okresním soudem v Klatovech vyhlášen odsuzující rozsudek ve věci 1 T 8/2002. Trestné činnosti v případě posuzovaném Okresním soudem ve Strakonicích ve věci vedené pod sp. zn. 5 T 196/2003 resp. Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 To 711/2004, se však obviněný dopustil až později - v době od 27. 6. 2002. Trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zák., za který byl obviněnému ukládán trest v napadeném rozhodnutí, tak nebyl v souběhu s trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným Okresním soudem v Klatovech ve věci 1 T 8/2002, oba uvedené trestné činy obviněného jsou tudíž ve vzájemném vztahu zpětnosti (recidivy).
Krajský soud v Českých Budějovicích tak odsuzoval obviněného za trestný čin, který spáchal poté, co byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že napadeným rozhodnutím byl obviněnému ukládán souhrnný trest mj. za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 23. 1. 2004, sp. zn. 1 T 117/2002. Přestože tento trestný čin je v souběhu s trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. z rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 1 T 8/2002, ve vztahu k napadenému rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích by v případě ukládání souhrnného trestu také vůči tomuto trestnému činu nebyly dány podmínky pro uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. u všech v úvahu přicházejících trestných činů. Z téhož důvodu je neopodstatněná i námitka, podle které v řízení nebyl proveden důkaz spisem Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 1 T 8/2002 a rozsudkem v této věci vydaným, když tato námitka navíc obsahově neodpovídá uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu. V zákonném výčtu §265b odst. 1 tr. ř. není jako dovolací důvod uvedena vada v rozsahu resp. hodnocení provedených důkazů.
Nejvyšší soud tedy neshledal v napadeném rozhodnutí vadu v hmotně právním posouzení podmínek uložení souhrnného trestu a proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. března 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová