Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.02.2005, sp. zn. 5 Tdo 186/2005 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.186.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.186.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 186/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. února 2005 o dovolání obviněného L. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 5 To 385/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 70 T 268/2002, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá . Odůvodnění: Obviněný Lubomír Buchač byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2003, sp. zn. 70 T 268/2002, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., který spáchal tím, že ačkoliv mu byl pravomocným rozhodnutím Odboru dopravy M. m. B. ze dne 12. 11. 2001 pod č.j. OD 54607/RY-01 a OD 53322/RY-01 uložen vedle pokuty ve výši 15.000,- Kč i zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců do 27. 12. 2003, dne 7. 10. 2002 v dopoledních hodinách řídil ulicemi města B. automobil značky Ford Taunus, přičemž byl v 9.30 hodin na ulici K. zastaven a kontrolován hlídkou P. Č. r. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu třiceti měsíců. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 5 To 385/2004, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné. Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které se opírá o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání namítl, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že byla naplněna subjektivní i objektivní stránka trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Podle obviněného nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že chtěl osobní automobil jen přeparkovat, protože automobil bránil v jízdě jiným vozidlům. Nebylo podle něj také prokázáno, že by měl v úmyslu s vozidlem odjet, o čemž svědčí i to, že nebyl připoután bezpečnostním pásem, protože na tak krátkou vzdálenost to nepovažoval za nutné. Obviněný dodal, že si je vědom svého pochybení, avšak je přesvědčen, že stupeň společenské nebezpečnosti činu je nepatrný, a proto jeho jednání mělo být posouzeno jako přestupek. Obviněný proto navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno, aby současně byl zrušen i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2003, sp. zn. 70 T 268/2002, a aby věc byla postoupena k projednání jako přestupek M. m. B. Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného nevyjádřila. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný v dovolání namítá, že nebyl naplněn na materiální znak trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a jednání mělo být proto posouzeno jako přestupek podle §21 odst. 1 písm. ch) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Dále namítal, že neměl v úmyslu s autem odjet. Přitom jde o námitky, které uplatnil již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se Krajský soud v Brně jako soud odvolací v napadeném rozhodnutí v souladu se zákonem vypořádal. Námitky obviněného vzhledem k výše uvedenému nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, pokud jde o právní kvalifikaci skutku, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. února 2005 Předseda senátu: JUDr. Jindřich Urbánek

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/16/2005
Spisová značka:5 Tdo 186/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.186.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20