ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.212.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 212/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. března 2005 o dovolání obviněného J. F., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2004, sp. zn. 10 To 340/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 123/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26. 4. 2004, sp. zn. 6 T 123/2003, byl obviněný J. F. uznán vinným trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §126 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že jako předseda představenstva společnosti A. K. H., a. s., K. H., na jejíž majetek byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 98 K 19/2001, prohlášen konkurs, neprodleně nesestavil a nejpozději do 30 dnů neodevzdal správkyni konkursní podstaty JUDr. J. L., advokátce P., seznam majetku a závazků s uvedením dlužníků, věřitelů a další potřebné podklady ve smyslu §17 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v platném znění, ačkoliv byl k předání těchto dokladů opakovaně písemně vyzýván správkyní konkursní podstaty.
Proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26. 4. 2004, sp. zn. 6 T 123/2003, podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu a státní zástupce podal odvolání v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 10. 2004, sp. zn. 10 To 340/2004, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák. obviněného J. F. odsoudil podle §126 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Podle §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. uložil obviněnému peněžitý trest v částce 50.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. obviněnému pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. P. B. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání obviněný uvedl, že se jednání popsaného v napadeném rozsudku nedopustil. Soudy obou stupňů se podle něj nevypořádaly s jeho obhajobou a údajně nedostatečně zjistily skutkový stav. Obviněný se domnívá, že v jeho případě zcela chybí znaky skutkové podstaty trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák. Pokud jde o objektivní stránku trestného činu, je obviněný přesvědčen, že dokazováním nebylo zjištěno a prokázáno, jakým způsobem mohl svým jednáním hrubě ztížit výkon funkce správkyně konkursní podstaty. Obviněný má za to, že dokumenty předané prostřednictvím zmocněnce Ing. J. P. a k nim poskytnutá vysvětlení umožňovaly řádný výkon funkce správce konkursní podstaty i řádné provedení konkursu. Skutková zjištění o možnostech řádného provádění konkursního řízení učinily soudy obou stupňů údajně pouze na základě výpovědí svědků, kteří však nejsou soudními znalci z oboru ekonomie – účetnictví, a kteří se tedy podle obviněného nemohli relevantně vyjádřit k této odborné problematice. Obviněný dále uvedl, že nebyl schopen předložit správkyni konkursní podstaty některé dokumenty, avšak nikoliv v úmyslu hrubě ztěžovat výkon funkce správkyně konkursní podstaty, ale údajně jen proto, že tyto dokumenty nebyly v danou chvíli objektivně k dispozici. Správkyně konkursní podstaty si podle názoru obviněného tyto dokumenty opatřila postupem podle §9d odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, což je standardní postup, při kterém nemusela vynaložit podstatně více energie, času a prostředků, než by jinak bylo zapotřebí.
Pokud jde o subjektivní stránku trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák., obviněný uvedl, že ze skutečnosti, že prostřednictvím Ing. J. P. předal správkyni konkursní podstaty veškeré dokumenty, které měl k dispozici, nelze podle něj dovodit, že by měl přímý či nepřímý úmysl svým jednáním hrubě ztěžovat výkon funkce správkyně konkursní podstaty.
Obviněný je přesvědčen, že právní posouzení skutku soudy obou stupňů spočívá na nesprávné aplikaci ustanovení trestního zákona a že nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2004, sp. zn. 10 To 340/2004, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Obviněný opřel svůj mimořádný opravný prostředek o shodné námitky, které uplatnil již v odvolání, s nimiž se soud druhého stupně náležitě vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání z velké části uplatnil námitky proti nesprávným skutkovým zjištěním učiněným soudy obou stupňů, domáhá se revize skutkových zjištění a polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Obviněný tvrdí, že se soudy nevypořádaly s jeho obhajobou a namítá, že při zjišťování skutkového stavu vycházely také z výpovědí svědků, kteří nejsou soudními znalci z oboru ekonomie – účetnictví, a proto se nemohli tedy podle obviněného relevantně vyjádřit k odborné problematice řádného provádění konkursního řízení. Je zřejmé, že tyto námitky obviněného nesměřovaly proti právní kvalifikaci skutku, jak je popsán ve skutkové části výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, ale proti postupu soudu při provádění důkazů a proti úplnosti dokazování.
Nesprávná skutková zjištění a námitky proti hodnocení důkazů však nejsou důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný kromě toho uplatnil také právní námitky. Je přesvědčen, že jeho jednáním nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák.
Trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák., se dopustí ten, kdo po prohlášení konkursu maří nebo hrubě ztěžuje výkon funkce správce konkursní podstaty a tím ohrozí úplné a správné zjištění majetku patřícího do konkursní podstaty nebo zpeněžení majetku. Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádném výkonu funkce správce konkursní podstaty při výkonu práv a povinností v souvislosti s konkursem. Za maření nebo hrubé ztěžování výkonu správce konkursní podstaty je považováno zejména takové jednání pachatele, které spočívá v porušování nebo neplnění povinností stanovených zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že soudy postupovaly při zjišťování skutkového stavu v souladu s ustanoveními trestního řádu, zejména §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a řádně vyložily, které skutečnosti vzaly za prokázané a jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů. Důkladně se zabývaly otázkou, zda byly jednáním obviněného naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák. Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 98 K 19/2001, byl na majetek společnosti A. K. H., a. s., prohlášen konkurs a správkyní konkursní podstaty byla ustanovena JUDr. J. L. Podle ustanovení §17 odst. 1, odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, je úpadce povinen neprodleně sestavit a odevzdat správci konkursní podstaty seznam majetku a závazků se všemi náležitostmi, účetnictví a všechny potřebné doklady, a to nejpozději do 30 dnů od prohlášení konkursu. Na tuto skutečnost byl obviněný upozorněn výzvou ze dne 28. 1. 2002 sepsanou správkyní konkursní podstaty JUDr. J. L. V poučení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 98 K 19/2001, o prohlášení konkursu, jsou navíc tyto povinnosti úpadce popsány. Zákonná třicetidenní lhůta ke splnění povinnosti úpadce marně uplynula dne 27. 2. 2002. Je tedy zřejmé, že obviněný ve lhůtě 30 dnů od prohlášení konkursu nepředložil uvedený seznam správkyni konkursní podstaty. Po uplynutí této lhůty správkyně konkursní podstaty marně obviněného vyzývala k předložení potřebných listin. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2002, sp. zn. 98 K 19/2001, byla obviněnému uložena povinnost do 5 dnů od doručení tohoto usnesení se dostavit ke správkyni konkursní podstaty k sepsání zápisu o seznamu majetku a závazků s upozorněním, že nesplnění uložené povinnosti může naplnit skutkovou podstatu trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný svým jednáním vytvořil podmínky, v důsledku nichž bylo k výkonu funkce správkyně konkursní podstaty z hlediska úplného a správného zjištění majetku patřícího do konkursní podstaty třeba vynaložit podstatně více energie, času a prostředků, než by jinak bylo zapotřebí. Správkyně konkursní podstaty tak byla postavena do podstatně obtížnější situace, když obviněný neposkytl potřebnou součinnost ve lhůtě stanovené mu zákonem. Dovolání obviněného je v této části neopodstatněné.
Právní námitkou je rovněž výhrada obviněného, že z jeho jednání nelze dovodit, že by měl přímý či nepřímý úmysl hrubě ztěžovat výkon funkce správkyně konkursní podstaty. Ani tato námitka není důvodná. Po subjektivní stránce se k naplnění znaků tohoto trestného činu vyžaduje úmysl, přičemž zejména u hrubého ztěžování výkonu funkce správce konkursní podstaty postačí i úmysl nepřímý. Je nepochybné, že obviněný svým jednáním porušil povinnosti stanovené mu zákonem (§17 odst. 1, odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů). Na tyto povinnosti byl navíc několikrát upozorněn, ať již v poučení usnesení, kterým byl na majetek společnosti A. K. H., a. s., prohlášen konkurs, tak i ve výzvách správkyně konkursní podstaty adresované úpadci. Ze spisu je dále zřejmé, že obviněný působil jako statutární orgán v jiných společnostech a tedy si musel být vědom toho, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem. Je tedy správný právní závěr soudů obou stupňů, že obviněný jednal minimálně v úmyslu nepřímém.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, když námitky skutkové nenaplňují uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř., a námitky právní jsou nedůvodné. Proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek