ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.233.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 233/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. března 2005 o dovolání obviněného G. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 5 To 82/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 2/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2004, sp. zn. 46 T 2/2004, byl obviněný G. V. uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a byl odsouzen podle §255 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu působení ve statutárních a kontrolních orgánech obchodních společností a družstev na dobu pěti let.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že ač jako jednatel společnosti S., s. r. o., se sídlem P., Š.,, a současně v postavení člena představenstva společnosti S. P., a. s., se sídlem tamtéž, převzal postupně v období od 14. 10. 1993 do 17. 8. 1994 od společnosti S. P., a. s., částku ve výši 54.019.388,40,- Kč, jako zálohu na smluvní plnění – nákup vozidel a jejich přestavbu na vozidla speciální, a to částečně na základě jím vystavovaných faktur, společnosti S. P., a. s., vozidla v objemu převzatých finančních prostředků nedodal, přičemž v období od 27. 2. 1994 do 5. 9. 1994 postupně vystavil společnosti S. P., a. s., fiktivní faktury na celkovou částku 25.354.657,40 Kč, kterými předstíral, že v tomto objemu z poskytnuté zálohy nakoupil, přestavěl a na společnost S. P., a. s., převedl motorová vozidla a současně požadoval poskytnutí dalších finančních prostředků, když ve skutečnosti tato vozidla na společnost S. P., a. s., nepřevedl a v této výši poskytnutou zálohu využil ve společnosti S., s. r. o., jiným způsobem, čímž způsobil společnosti S. P., a. s., škodu ve výši nejméně 25.354.657,40 Kč.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2004, sp. zn. 46 T 2/2004, podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 5 To 82/2004, k odvolání obviněného G. V. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle §255 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §49 odst 1 tr. zák. obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního a kontrolního orgánu nebo jeho člena v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. M. K. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný uvedl, že po celou dobu trestního stíhání se hájil tím, že prostředky využil v souladu se smluvním ujednáním, že u poškozeného ve skutečnosti ke vzniku škody nedošlo a že jde v dané věci pouze o nedostatek v účetní evidenci. Poukázal na to, že se domáhal provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru účetnictví, bez něhož nebylo možno stanovit přesnou výši škody. V žádném z rozhodnutí soudů obou stupňů není podle názoru obviněného vyčíslena výše škody, která by odpovídala použité právní kvalifikaci. Obviněný je přesvědčen, že bez provedení znaleckého posudku je dokazování neúplné, soud měl vycházet ze zásady in dubio pro reo a trestní stíhání mělo být zastaveno. Obviněný dále namítal, že je nesprávný závěr soudů o tom, že nedošlo k promlčení trestního stíhání. Uvedl, že obvinění mu bylo sděleno v roce 1999 a promlčecí doba činí v této trestní věci pět let. Obviněný je přesvědčen, že nemohl být trestně stíhán pro jednání, kterého se měl dopustit v roce 1993 a částečně v roce 1994. Obviněný napadl také formální vady napadeného rozhodnutí. Rozsudek soudu druhého stupně je podle jeho názoru materiálně nevykonatelný, neboť obviněný je ve výrokové části tohoto rozsudku označen pouze jménem a příjmením.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 5 To 82/2004, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl nebo aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl tak, že obviněného zprošťuje obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že námitky, kterými dovolatel zpochybňuje vznik škody a domáhá se provedení důkazu znaleckým posudkem, jsou námitkami skutkovými a neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Použitou právní kvalifikaci skutku jako trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. považuje za nepřiléhavou, protože ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že v důsledku jednání obviněného nejenom vznikla škoda společnosti S. P., a. s., ale současně došlo k obohacení jiné právnické osoby, a to společnosti S., s. r. o., Této skutečnosti by odpovídala státním zástupcem navrhovaná právní kvalifikace skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., popř. trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. Protože však dovolání podal pouze obviněný a v dovolacím řízení stejně tak jako v odvolacím řízení platí zákaz reformace in peius, je možno se zabývat při rozboru věci jen námitkami obviněného. Námitka týkající se promlčení odpovídá podle jejího názoru uplatněnému dovolacímu důvodu, považuje ji však za nedůvodnou, neboť trestná činnost byla obviněným podle výroku o vině páchána do srpna až září 1994 a obvinění mu bylo sděleno dne 2. 11. 1998. Pětiletá promlčecí doba tedy neuplynula a zánik trestnosti podle nejvyšší státní zástupkyně nepřicházel v úvahu. Námitky ohledně formálních vad rozsudku podle nejvyšší státní zástupkyně evidentně neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Téměř všechny námitky obviněného jsou svým obsahem námitkami skutkovými, jimiž se Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů nemůže zabývat. Právní námitkou je pouze námitka, že trestní stíhání obviněného bylo údajně promlčeno. Touto námitkou se již zabýval v odůvodnění napadeného rozhodnutí Vrchní soud v Praze a uvedl, že ke sdělení obvinění podle §160 odst. 1 tr. ř. v tehdy účinném znění došlo před uplynutím promlčecí doby podle §67 odst. 1 písm. c) tr. zák., skutek v něm byl náležitě popsán, přičemž právní kvalifikace skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., na který trestní zákon stanoví trest odnětí svobody od pěti až do 12 let se až do doby řízení před soudem nezměnila (srov. č.l. 1039 spisu). Z obsahu spisu přitom vyplývá, že trestní stíhání obviněného nebylo promlčeno. Nejvyšší soud dále podotýká, že nepřípustnost trestního stíhání na základě námitky promlčení lze namítat v rámci speciálního důvodu dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., podle něhož lze podat dovolání, jestliže bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.
Dovoláním nelze namítat, že obviněný byl v napadeném rozsudku soudu druhého stupně označen jen údajem svého jména a příjmení, neboť tato námitka nenaplňuje žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Obviněnému je však nutno přisvědčit v tom, že takové označení obviněného v rozsudku soudu druhého stupně neodpovídá ustanovení §120 odst. 2 tr. ř.
Protože dovolání obviněného bylo vzhledem k výše uvedenému podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst.1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek