ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.294.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 294/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. dubna 2005 o dovolání obviněného Ing. P. P., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 12 To 374/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 23/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 6 T 23/2003, byl obviněný Ing. P. P.uznán vinným pod bodem 1) výroku o vině trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák., který spáchal jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák., pod body 2), 3) výroku o vině uvedeného rozsudku trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 4) výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §53 odst. 1, 3 tr. zák. odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 50.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců.
Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 6 T 23/2003, obviněný podal odvolání proti výrokům o vině i trestu a poškozená společnost T. - S., spol. s r. o., podala odvolání ohledně chybějícího výroku o náhradě škody. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 12 To 374/2004, z podnětu odvolání poškozené společnosti T. - S., spol. s r. o., N., H. K., podle §259 odst. 2, 3 tr. ř. napadený rozsudek doplnil výrokem, jímž podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil, aby poškozené společnosti T. - S., spol. s r. o., N., H. K., nahradil škodu ve výši 126.578,80 Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obviněného Ing. P. P.podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný Ing. P. P.prostřednictvím obhájce JUDr. J. S. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v něm namítl, že nejednal v úmyslu porušovat práva k ochranné známce, obchodnímu jménu, či chráněnému označení původu, ani v úmyslu obohatit se na úkor jiného tím, že by jej uvedl v omyl. Poukázal na nepřesvědčivost výpovědí tzv. zbožíznalců a uvedl, že soudy pochybily, pokud tyto pochybnosti, které úzce souvisejí se subjektivní stránkou trestného činu, nevyložily v jeho prospěch. Dále údajně nevěděl, že svým jednáním může způsobit porušení zájmů chráněných trestním zákonem a že proto v jeho jednání chybí zavinění ve formě nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák.
Ohledně trestného činu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. obviněný namítal, že smlouvu o zajištění letecké přepravy zboží s přepravní společností T. - S., spol. s r. o., uzavřel Ing. M. L. a obviněný tento projev vůle údajně nikdy nekonvalidoval. Podle obviněného lze důvodně uvažovat o neplatnosti takové smlouvy a je přesvědčen, že jde o obchodně právní vztah mezi společnostmi a nikoliv o vztah trestně právní. Poukázal na to, že nejednal v úmyslu způsobit společnosti T. - S., spol. s r. o., škodu a je přesvědčen, že Krajský soud v Hradci Králové pochybil ve svém rozhodnutí o povinnosti nahradit škodu poškozené společnosti T. - S., spol. s r. o., neboť údajná škoda nebyla způsobena podvodem obviněného, ale je závazkem společnosti T. H., Ltd.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 12 To 374/2004, i rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 6 T 23/2003, a přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen: ,,Nejvyšší soud‘‘) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Obviněný opřel svůj mimořádný opravný prostředek o shodné námitky, které uplatnil již v odvolání, s nimiž se soud druhého stupně náležitě vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání z velké části uplatnil námitky proti údajně nesprávným skutkovým zjištěním, která učinily soudy obou stupňů, domáhá se revize skutkových zjištění a polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Obviněný tvrdil, že výpovědi zbožíznalců jsou nepřesvědčivé, že nevěděl, že svým jednáním může porušit zájem chráněný zákonem. Namítal, že smlouvu se společností T. - S., spol. s r. o., neuzavřel on, ale Ing. M. L. Je zřejmé, že tyto námitky obviněného nesměřovaly výslovně proti právní kvalifikaci skutku jak je popsán ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně.
Těžiště námitek obviněného spočívá v tvrzení, že nejednal v úmyslu porušovat práva k ochranné známce, obchodnímu jménu, či chráněnému označení původu, a že nejednal ani v nepřímém úmyslu. Pokud jde o skutek pod bodem 4) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, obviněný namítal, že neměl v úmyslu obohatit se na úkor jiného, tím, že by jej uvedl v omyl, a že se soudy nezabývaly otázkou platnosti a charakteru smlouvy uzavřené mezi společnostmi T. H., Ltd. a T. - S., spol. s r. o. Obviněný je přesvědčen, že se jednalo pouze o obchodně právní vztah.
Závěr o formě zavinění (§4, §5 tr. zák.) je závěrem právním, který se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu plynoucích z provedeného dokazování. Obviněný zaměřil dovolání v této části proti způsobu hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem právního závěru o jeho zavinění. I v této části tedy obviněný uplatnil skutkové námitky, které nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nesprávná skutková zjištění a námitky proti hodnocení důkazů nejsou důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný kromě toho uplatnil také právní námitky. Obviněný je přesvědčen, že mezi společnostmi šlo o obchodně právní vztah a nikoli o vztah trestně právní, a soud druhého stupně podle něj pochybil, pokud rozhodl o jeho povinnosti nahradit škodu poškozené společnosti, neboť škoda nebyla podle obviněného způsobena jeho podvodem, ale je závazkem společnosti T. H., Ltd., vůči společnosti T. - S., spol. s r. o.
Trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. spáchá ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí na cizím majetku škodu nikoli malou.
Nejvyšší soud zjistil, že z tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně i z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá, že obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., když jako statutární zástupce společnosti T. H., Ltd., uzavřel dne 18. 6. 1999 prostřednictvím Ing. M. L. smlouvu o zajištění letecké přepravy s přepravní společností T. - S., spol. s r. o., a znal smluvní ustanovení včetně povinnosti uhradit cenu přepravy v hotovosti při převzetí zboží. Při převzetí zboží však hotovost nezaplatil a předložil pouze příkaz k úhradě, ačkoliv věděl, že na účtu společnosti T. H., Ltd., není dostatečný zůstatek finančních prostředků k provedení této finanční transakce. Obviněný navíc vystavený příkaz k úhradě následně zrušil a cena za přepravu tak nemohla být společnosti T. - S., spol. s r. o., za poskytnutou službu zaplacena. Je tedy zřejmé, že ze strany obviněného šlo o jednání, které naplnilo znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Společnosti T. - S., spol. s r. o., vznikla škoda v souvislosti s tím, že byla obviněným uvedena v omyl (obviněný neprovedl platbu za přepravu zboží) a došlo k obohacení obviněného. Pro stručnost lze v tomto směru odkázat na podrobné odůvodnění výroku o náhradě škody v napadeném rozsudku soudu druhého stupně. Je tedy zřejmé, že společnosti T. - S., spol. s r. o., vznikla jednáním obviněného škoda a soud druhého stupně nepochybil, pokud uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené společnosti T. - S., spol. s r. o., N., H. K., škodu ve výši 126.578,80,- Kč. Tyto námitky Nejvyšší soud považuje za nedůvodné.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, když námitky skutkové nenaplňují uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř., a námitky právní jsou nedůvodné. Proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek