ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.327.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 327/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. března 2005 o dovolání, které podal obviněný J. U., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2005, sp. zn. 11 To 149/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 12/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. U. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2004, sp. zn. 45 T 12/2004, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2005, sp. zn. 11 To 149/2004, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil jednáním popsaným pod body 1. až 11. výroku o vině, které spočívalo v tom, že v průběhu roků 1999 až 2002 prodal na různých místech v P. dalším osobám, z nichž většině ve více případech, za konkretizované finanční částky omamnou látku heroin, jež je zařazena v seznamu omamných látek a jedů v příloze č. 3 v seznamu č. IV. zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
Do jisté míry specifický průběh měl dílčí útok obviněného J. U. popsaný pod bodem 9. výroku o vině zmíněného rozsudku Městského soudu v Praze, při kterém obviněný J. U. dne 18. 6. 2002 po 13.00 hod. v P. – K. H., ul. N. C., v parku před Č. t. pod přezdívkou C. prodal omamnou látku heroin zabalenou do dvou papírových „psaníček“ o hmotnosti 1 g za cenu 1 000 Kč za jedno „psaníčko“ P. B., který si jedno „psaníčko“ ponechal pro vlastní potřebu a druhé „psaníčko“ pak bezúplatně poskytl L. V., a O. B., v přesně nezjištěné době kolem 14.30 hod. si poté všichni takto získaný heroin nitrožilně aplikovali v parku před Č. t. L. V. s O. B. společně z jednoho „psaníčka“, P. B. pak heroin z druhého „psaníčka“, po aplikaci heroinu L. V. a O. B. z místa kolem 15.00 hod. odešli, P. B. zde zůstal a byl na tomto místě nalezen v 16.20 hod. hlídkou P. Č. r., když již nejevil známky života, přivolaný lékař rychlé záchranné služby u něj konstatoval smrt, jejíž příčinou byl otok mozku po aplikaci opiátu a při vdechnutí žaludečního obsahu do plic.
Za to byl obviněnému J. U. uložen podle §187 odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 11 let, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Stran dalších 13 útoků popsaných ve výroku o vině byl obviněný podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby.
Citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze byl vydán z podnětu odvolání obviněného J. U. podaného proti rozsudku soudu prvního stupně, když odvolací soud tento rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl popsaným způsobem. Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému J. U. doručen dne 4. 2. 2005, jeho obhájci také dne 4. 2. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 2. 2. 2005.
Dne 11. 2. 2005 napadl obviněný J. U. prostřednictvím svého obhájce rozsudek odvolacího soudu dovoláním, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný poukazuje na dílčí útok popsaný pod bodem 9. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně s tím, že právě ten byl právně kvalifikován i za použití ustanovení §187 odst. 4 tr. zák. Podle obviněného však bylo takové právní posouzení učiněno nesprávně, neboť paušalizuje přičítání následku spočívajícího ve způsobení smrti tomu, kdo neoprávněně prodal jinému omamnou nebo psychotropní látku, s tím, že se jedná o zavinění ve formě vědomé nedbalosti. Podle obviněného u nedbalosti volní složka pachatelova vědomí ve vztahu k následku uvedenému ve skutkové podstatě zcela chybí, a o to větší roli hraje složka představová, přičemž následek je díky představové složce psychiky pachatele předvídán a subjektivně se jeví pod zorným úhlem určité pravděpodobnosti, která je schopna nekonečného množství odstupňování. Jak dále obviněný uvedl, společnost od každého žádá určitou minimální míru pozornosti a opatrnosti s tím, že nedbalost je dána pouze tehdy, pokud byla tato minimální pozornost a opatrnost zanedbána. I uvnitř této skupiny obviněný shledává odstupňování, a to od situace, když škodlivý následek může být tak zřejmý, že jen úplná lhostejnost ho může přehlédnout, až po případ, když by byla nutná maximálně možná pozornost a opatrnost, aby hrozící nebezpečí mohlo být rozpoznáno.
Obviněný J. U. považuje za všeobecně známé, že drogy poškozují jejich uživatele a že i jednorázová dávka může způsobit smrt, avšak pokládá za nutné posoudit, zda byly u obviněného přiměřené důvody k tomu, aby mohl spoléhat na to, že nenastane smrt poškozeného P. B. v důsledku aplikace prodané drogy. Podle obviněného přitom poškozený nejevil v době před koupí heroinu poruchu zdraví, přičemž obviněný prodával dvě „psaníčka“ třem osobám, takže měl za to, že nikomu neprodává nadměrnou dávku. Podle názoru obviněného nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly závěru, že u něj nešlo o přiměřené důvody, na základě kterých spoléhal na to, že prodej drogy nevyvolá u poškozeného tragický následek. Jestliže přesto Vrchní soud v Praze dovodil jeho vztah ke smrtelnému následku ve formě vědomé nedbalosti, považuje obviněný právní posouzení skutku za nesprávné.
Obviněný J. U. závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a aby ve smyslu §265m tr. řádu sám uznal obviněného vinným toliko podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a uložil mu přiměřený trest.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného J. U. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru dovolání nebylo podáno osobou, která by k tomu byla aktivně legitimována, neboť ve smyslu §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu je takovou osobou obviněný, jenž podává dovolání prostřednictvím obhájce, nikoli obhájce sám. Z užitých formulací potom státní zástupce dovozuje, že dovolání sice podal JUDr. K. F. jako zvolený obhájce obviněného, ale vlastním jménem, proto v úvahu připadá odmítnutí tohoto dovolání podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu. Pokud by Nejvyšší soud zaujal stran hodnocení náležitostí dovolání jiné stanovisko, trpí podle mínění státního zástupce dovolání dalším nedostatkem, a to zmatečností návrhu, v němž se obviněný domáhá zrušení napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ve výroku o vině i trestu, ačkoli žádný výrok o vině neobsahuje. I pokud by Nejvyšší soud uvedené nedostatky toleroval, státní zástupce nepovažuje za možné přisvědčit argumentům uplatněným v dovolání, neboť výhrady vůči posouzení subjektivní stránky vyslovil obviněný J. U. již ve své dosavadní obhajobě a rovněž v odvolání, Vrchní soud v Praze se jimi dostatečně zabýval a s jeho závěry se státní zástupce zcela ztotožňuje. Napadené rozhodnutí tak podle názoru státního zástupce netrpí žádnou vadou, a proto navrhl podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil následující skutečnosti. Dovolání podal obhájce obviněného JUDr. K. F., přičemž je formuloval v první osobě. Lze tedy do jisté míry přisvědčit názoru státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, podle kterého toto podání působí tak, jako by je učinil obhájce sám. Avšak vzhledem k tomu, že obhájce je podle §16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, povinen řídit se pokyny svého klienta, lze předpokládat, že tomu tak bylo i v tomto případě, tedy že pokyn k podání dovolání učinil obviněný J. U. a obhájce JUDr. K. F. v rámci poskytování právní služby dovolání naformuloval a písemně vyhotovil. Byť striktně a formálně vzato podané dovolání zcela neodpovídá ustanovením §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu, Nejvyšší soud má za to, že podstata tohoto ustanovení byla naplněna a dovolání bylo podáno řádně.
Dovolání obviněného J. U. bylo jinak podáno včas a na správném místě (§265e tr. řádu), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o návrh na rozhodnutí dovolacího soudu, je skutečně vyjádřen vzhledem k obsahu výroku napadeného rozhodnutí poněkud nepřesně, nicméně obsahová náležitost spočívající v uvedení takového návrhu byla naplněna. Tato nepřesnost je potom v posuzované věci v konečném důsledku irelevantní, neboť jak bude dále popsáno, Nejvyšší soud stejně nemohl návrh obviněného na způsob rozhodnutí akceptovat.
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný J. U. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci svých námitek obviněný J. U. napadá právní posouzení svého zavinění ve vztahu k následku vzniklému v případě dílčího útoku popsaného pod bodem 9. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný má v podstatě za to, že jednal přiměřeně pozorně a opatrně, tudíž měl dostatečné důvody k tomu, aby se mohl spolehnout na to, že nezpůsobí následek ve formě smrti poškozeného P. B.
K tomu Nejvyšší soud připomíná, že kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 4 písm. a) tr. zák. naplní svým jednáním mimo jiné ten, kdo způsobí činem uvedeným v §187 odst. 1 tr. zák. smrt. Z ustanovení §6 písm. a) tr. zák. je dále zřejmé, že k citované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se přihlédne v případě těžšího následku i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti (s výjimkou případů, kdy zákon požaduje zavinění úmyslné, což se však na danou situaci nevztahuje).
Jak vyplývá ze skutkových zjištění učiněných soudy činnými dříve ve věci a popsaných ve výroku o vině rozsudku prvostupňového soudu, resp. v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, obviněný J. U. prodal dne 18. 6. 2002 poškozenému P. B. dvě dávky po 1 gramu omamné látky zvané heroin. Poškozený a další dvě osoby si zakoupenou omamnou látku aplikovali, přičemž především v důsledku její aplikace nastala u poškozeného smrt. Podle vyjádření znalkyně smrtící dávka může být 1 gram heroinu pro navyklého a jedna setina gramu pro začátečníka, když velmi významný je stupeň tolerance uživatele drogy. Ten může být ovlivněn i odvykací léčbou, kterou poškozený P. B. podstupoval.
Vrchní soud v Praze k této problematice uvedl, že obviněného nemůže odpovědnosti zbavit skutečnost, že ke smrti v důsledku intoxikace drogou dochází pouze výjimečně. Je totiž všeobecně známo, že k takovému následku může dojít a dochází, a tuto skutečnost obviněný připouští i ve svém dovolání. Osoby závislé na opiátech, což obviněný jako konzument ví, jsou ohroženy při každé aplikaci, protože stačí předávkování jen např. pro špatný odhad koncentrace drogy v substanci. To dodavatel drogy nemůže ovlivnit, stejně jako nemůže posoudit míru tolerance uživatele, kterému drogu dodá, a nemůže ani zjistit, zda tento uživatel požil nebo nepožil látku, která účinek drogy ještě posiluje. V tom je pak absolutně porušena míra opatrnosti ze strany pachatele. Vrchní soud v Praze k tomu konstatuje, že se jedná o klasický případ jednání, když pachatel bez přiměřených důvodů spoléhá, že následek svým protiprávním jednáním nezpůsobí.
Nejvyšší soud pak s citovaným názorem odvolacího soudu souhlasí. Obviněný J. U. prodal poškozenému P. B. omamnou látku zvanou heroin v množství, které bylo způsobilé přivodit smrt, byť v závislosti na dalších okolnostech, např. na stupni aktuální tolerance poškozeného, kterou však obviněný neznal. Na uvedeném tvrzení nemůže nic změnit ani námitka obviněného, že omamnou látku zvanou heroin prodával třem osobám, tedy měl za to, že nikomu neprodává nadměrnou dávku. Z pospaných skutkových zjištění totiž není zřejmé, že by obviněný byl informován, zda a jakým způsobem si budou poškozený P. B. a další dvě osoby drogu dělit, takže to nemohl bez důvodných pochybností předpokládat, když navíc i dávka, která je tvořena jednou třetinou z celkem 2 gramů heroinu, může být rovněž smrtelná.
Obviněný J. U. sám ve svém dovolání považuje za známé, že i jednorázová dávka drogy může způsobit uživateli smrt. To bezpochyby musí platit zejména pro situace předvídané v ustanovení §187 odst. 1 tr. zák., tedy když pachatel s drogou nakládá neoprávněně, bez lékařského dohledu, bez znalosti jejího složení, koncentrace, velikosti dávky apod. Obviněný uskutečnil posuzované jednání, tedy nakládal s omamnou látkou tak, že ji bez oprávnění, a tudíž bez jakéhokoli odborného dohledu prodal poškozenému, proto nutně i s vědomím, že její aplikace může způsobit smrtelný následek.
Podle názoru obviněného J. U. nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly závěru, že u něj nebyly žádné přiměřené důvody, na základě kterých by mohl spoléhat na nevyvolání následku v podobě smrti poškozeného P. B. Současně však žádné přiměřené důvody, které zde podle jeho názoru existovaly, ve svém dovolání neuvedl. V této souvislosti obviněný poukazuje v podstatě jen na to, že poškozený P. B. nejevil v okamžiku prodeje žádnou poruchu zdraví, což je ovšem okolnost zcela nedostatečná. Rovněž tak by obviněný nemohl spoléhat na zkušenost poškozeného s aplikací drog, neboť, jak již bylo výše zmíněno, ani zkušenější uživatel nemusí vždy odhadnout velikost dávky a koncentraci drogy, přičemž navíc poškozený se podroboval odvykací léčbě.
Nejvyšší soud tak má za to, že složka vědomostní byla v jednání obviněného J. U. jednoznačně naplněna, což i sám potvrzuje v dovolání prohlášením, podle kterého považuje za známé, že i jednorázová dávka drogy může způsobit uživateli smrt. Složka představová je potom jen jiný název pro složku vědomostní (označovanou také jako složka vědění či intelektová), která zahrnuje pachatelovo vědění, vnímání a představy, když další její dělení pro posuzovaný případ nemá podstatný vliv. Druhou složkou zavinění je chtění pachatele (tzv. složka volní), která má v případě vědomé nedbalosti takovou podobu, že pachatel nechce způsobit daný následek, ani s jeho způsobením není srozuměn. Okolnosti týkající se právního posouzení uvedené druhé složky přitom obviněný nijak nenapadá.
Nejvyšší soud tak konstatuje, že obviněný J. U. jednal výše popsaným způsobem, přičemž jeho jednání je ve vztahu ke způsobení smrti poškozeného P. B. pokryto zaviněním ve formě vědomé nedbalosti podle §5 písm. a) tr. zák., neboť věděl, jaký následek může způsobit, a podle rozhodných skutkových okolností neexistovaly žádné přiměřené důvody, na které by se mohl spolehnout v tom smyslu, že smrtelný následek nenastane.
Obviněný J. U. tak svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zák., jak správně uzavřel Městský soud v Praze, s jehož názorem se ztotožnil i Vrchní soud v Praze, tudíž posouzení jednání obviněného bylo provedeno správně a bez vad. Podané dovolání je proto zjevně neopodstatněné.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. U. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyl naplněn uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Protože však jeho dovolání bylo opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle citovaného zákonného ustanovení, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů opodstatněnými, dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y